Někomu nedělá potíže se rozhodnout, jiný rozhodnutí odkládá. Ono je to někdy vážně těžké. Já patřím k těm, co se rozhodují celkem snadno. Ale jsou okamžiky, kdy je rozhodnutí nesnadné.
E-mailem přišlo mi denní menu.
Pročítám ho a zvažuji.
Dnes zasloužím se menší změnu,
z guláše tiše se raduji.
Oběd se blíží, to je chvíle,
na kterou těším se nejvíce.
Jak libozvučně zní mi „filé,
salát i kaše, slepice …“
Menu mě hýčká, tak líbezně zní
šunkafleky a palačinky
daleko líp než to, co trýzní,
aerobik, strečink, jóga, činky.
Hospoda, to je zařízení!
Kdepak nějaká tělocvična!
V poledne nad hospodu není!
Říká to každý, kdo se vyzná.
Nebudu strádat. Půjdu. Číšníku, heja, hej,
to rizoto vypadá nádherně!
Neváhej, guláš nandavej!
Moment! Cože to má host vedle mě?
