Abeceda se nám pomalu přehoupla do druhé poloviny a je to už dobře rozjeté. Po nektarinkovém menu si můžeme dát něco pestřejšího, co nám písmeno O dovolí. Jenom odvahu, samá lákadla!
Musíme vařít z toho, co dům dá, takže si připravíme zásoby – ocet, olej, omáčka, ostružiny, ořechy, okurky, oves a olivy. Tak to bude nářez! Musíme přidat ještě něco dalšího, ale základní suroviny dodají pokrmům něco pro naše zdraví.
Na celé menu to asi nebude – i když nakonec, proč ne? Předkrm by mohl být třeba z ovčího sýra a oliv. Úplně postačí nakrájet ho na plátky, k němu přidat pár oliv a jen tak jíst, třeba trochu posypané paprikou. Já vím, sýry se podávají spíš na závěr menu, ale proč s nimi pro jednou nezahájit? Půlku si můžeme schovat na závěr.
Ovčí mléko obsahuje oproti kravskému více enzymů a amylázy, to je pro naše tělo zdravější, také jsou v něm vitamíny skupiny B, právě ty, co potřebujeme a vyrábí se z něj například sýr Feta. Ovčí sýr je v různých podobách, předkrm může být pro jednou dokonce teplý, třeba zapečené papriky se sýrem feta, který se mírně okoření bazalkou nebo oreganem a zakápne dobrým olivovým olejem. Zásadně nesolit, feta je hodně slaná.
Polévku pro tentokrát přeskočíme, hlavním chodem bude omáčka. Tady je ovšem těžká volba, omáček máme spoustu, od studených po teplé, to by si musel každý zvolit svoji nejoblíbenější, já miluji spoustu omáček. Nejraději si dám rajskou, křenovou, svíčkovou, guláše i ragú, i když to je, myslím, zvláštní kategorie omáček. Z receptů našich babiček jsem vyčetla i omáčky, jaké se dnes ani nevaří, jako například okurková, sama někdy zkouším zařadit některé netradiční – pajšl, játrovou i jiné. Baví mě si hrát a baví mě i zkoušet z nových surovin. Surovina je základem vaření a proto mi není jedno, který ocet si naliji do salátu a který olej použiji do jídla.
Byly doby, kdy jsme měli v obchodě na výběr jenom jeden ocet, dva druhy oleje, takže člověk sáhnul po tom prvním a bylo mu to jedno. Dnes se většina rozmýšlí aspoň podle ceny nebo složení, protože například pro každého není vhodný olej řepkový, či slunečnicový. Všimli jste si taky, že někdy je na obalu uvedeno „směs rostlinných olejů“ a vůbec ani nevíme, co jíme? Já tyhle kejkle nemám ráda, chci mít jasno v tom, co mám na talíři. Zkoušeli jste někdy smažit na oleji sójovém? To se nedá vůbec vyvětrat!
Sledujte nálepky a složení, všímejte si, jak olej voní, jakou má barvu a při výběru něčeho lepšího do salátu sáhněte po extra virgine olivovém, na tom se ovšem nesmaží. Je spousta olejů, které jsem ještě nevyzkoušela, některé jsou dost drahé. Přiznávám, že v mé kuchyni se zabydlel ten olivový, který je zdravý na cévy. Dodává vitamín E a ten potřebujeme pro správnou činnost kardiovaskulárního systému. Někdy si ho nakapu i do krému, namažu se s ním, přidám si ho do koupele, proč utrácet za drahou kosmetiku? Já uznávám přírodu.
S octem je to podobně, vyzkoušejte. Nemám ráda bylinkové octy, musím si na všechno postupně zvyknout, ale obyčejný ocet používám jenom do zavařování. Moje mlsná pusa si zvykla používat ocet jablečný, který očišťuje tělo a je vůbec prospěšný, na internetu se o něm dá sehnat spousta informací. Od dob, co jezdím do jižních krajin, jsem přišla na chuť octům hroznovým, bílému i červenému, protože víno je velmi zdravé a já ani netušila, že je tak zdravý i vinný ocet. Likviduje viry, plísně, baktérie, zažene i migrénu, zklidní trávení i průjmy a stejně jako jablečný ocet je to elixír mládí. Oba octy kudy tečou, tudy léčí a tak si pro osvěžení nastrouhejte okurku se zálivkou z jablečného octa a do zelného salátu si nalijte ocet vinný. Uděláte něco pro sebe. A co s ovesnými vločkami? Kdo je moc nemusí, jako já, sypte si je do polévky, do těsta třeba na palačinky, přidávejte do masa na sekanou. Tam se to ztratí. Obsahují cennou vlákninu i vitamíny skupiny B, jsou zdravé.
Možná dnešní menu není na přejedení, ale je nabité informacemi. Jenomže dokonalý přehled o tom, co jíme, máme jenom doma, když si sami vaříme. Kdo se stravuje v restauracích, jí možná úplně něco jiného, než si myslí. Může se přitom uklidňovat třeba seznamy alergenů. Důkazem, že nelžu, je dnešní video. Poměrně dost starý snímek, ale v porovnání se současností stále aktuální, věřte mi. Někdy si myslím, že si tohle myšlení nechali Češi patentovat.