A protože nás bylo doma dost, tři děti, tak jsme si Vánoce zpravidla všichni užívali. Měli jsme je několikrát za sebou. Již v průběhu prosince přijela bratrova babička z otcovy strany, která přivezla fantastické cukroví. Ta laskavá paní pokaždé přivezla maličkost pro bráchu i pro mě se ségrou. Bonusem bylo hlavně to, že její cukroví se smělo sníst už před Vánocemi. A na to jsme se pokaždé opravdu těšili, pekla totiž jiné druhy než máma a kromě toho dělala z mandlí tvarované hříbečky.

Pak obvykle následovalo období čekání, až přišel konečně Štědrý den. Na první svátek vánoční jsme pak odjeli na návštěvu k druhé babičce a tam byla nová nadílka. Zpravidla to tedy znamenalo, že jsme hned po rozbalení dárků odhodili papír a už se začali těšit na další den. Hraní u stromečku je samozřejmost, s kterou se asi v každé rodině s dětmi počítá, ale já zpravidla dárky přijímala s rozpaky a jejich přítomnost si musela uvědomit postupně, osahat si je a zážitky vstřebat pomalu. K babičce jsem se pokaždé moc těšila a nemohla se dočkat rána, až na ty Vánoce, kdy Ježíšek přinesl hru „Cestujeme po hradech a zámcích“.

Mladší bratr byl hravý, my se ségrou také a tak nás zaujala natolik, že jsme si jí vzali s sebou do postele a vydrželi potichu až do rána. Jízdy historií, nákupy různého zboží a plnění úkolů nás pohltilo a my nevnímali realitu. Největší překvapení to však bylo pro mámu, která se ráno vzbudila tichem a přepadla nás uprostřed rozehrané hry. Když viděla naše červené oči jako po flámu, spráskla ruce a vyhnala nás z postele. Ačkoli naoko nadávala, pochopila, že tentokrát se opravdu úžasně strefila. A my se sestrou byly poprvé v životě nešťastné, že se po návštěvě od babičky s bráchou nevracíme, ale zůstaneme až do Silvestra.
Tu hru jsme hráli ještě dlouho a měli ji moc rádi. U her a společných aktivit jsme strávili se sourozenci spoustu volného času. Naše hry byly dravé a soutěživé a my se při nich připravovali do života, který nás pak průběžně zkoušel, jestli jsme připraveni dobře. Z našich zkoušek nám přinesl poučení, že co nás neporazí, to nás posílí a že společně zvládneme všechno líp než každý sám. I když už dávno nejsme děti, duch těch Vánoc s námi zůstal a pomáhá.

 Oříškové hrudky