Luštěninová polévka

Na lžíci oleje jsem přidala do hrnce 1 jarní cibulku, 2 listy řapíkatého celeru, vše pokrájené na malé kousky, 1 celé rajče, 1 červenou papriku, 1 menší bílou, 200 g libového hovězího masa, osmahla a poté zalila vodou, přidala polévkové koření a nechala vařit asi hodinu. Během vaření jsem přidala půl hrnku loupané žluté čočky a nakonec konzervu směsi fazolí a cizrny. Polévku jsem nezahušťovala, dochutila jsem ji solí, kořením do chilli con carne a větvičkou polévkového koření magi, co mi roste v truhlíku. Každá polévka je s ním lepší. Rajče se v polévce rozvařilo a zbytek se slupkou jsem později vyhodila. Zahuštění jsem neudělala, jelikož šetřím moukou, kdo má rád polévku zahuštěnou, mohl by část konzervy rozmixovat a tím by vznikla více krémová konzistence.
Tato polévka byl pokus o napodobené mexické polévky z jedné restaurace. Může se využít jako samostatný oběd nebo večeře.

Výživové hodnoty na 1 porci: 900 kJ, 19 g bílkovin, 18 g sacharidů, 5,5 g vlákniny a 7 g tuků.

U zelený paštiky

Není divu, že se dělá tolik obstrukcí s předáváním informací, protože kdyby se opravdu dalo zveřejnit všechno, co vidí kontrola, asi by zavládla panika!

Bane, přeháním, musím to uvést na pravou míru. Perex je perex! Převážná většina „mých“ podnikatelů byla docela v pohodě, protože hříchy v podobě chybějící informace na dveřích, či spadlou cenovku, nepovažuji za smrtelné. Zákazník by měl být opravdu pánem, ovšem nejen tím, že o sebe nechá pečovat a pak nadává na špatné služby, ale aktivně se zapojit.
Spadla cenovka? Zákon připouští podat informaci ústně, tak se zeptám! A pokud se mi nelíbí, že na dveřích nemají jméno podnikatele, mohu na to upozornit. Nikdo ze sebe nemusí nechat dělat hlupáka a nechat si to líbit, může přece ukázat, že zná svá práva líp než ten, kdo má povinnost je znát.
Jenomže někdy jsou vám i nejlepší znalosti k ničemu. I mistr tesař se utne!
-----------
„Tak co uděláme?“ zeptala se kolegyně po skončení druhé kontroly. Třetí jsme si už podle plánu mohly vybrat samy, jenomže byl zrovínka čas na oběd.
„Dáme oběd a pak uvidíme!“ Zamířily jsme k nejbližší restauraci U zelený paštiky.
Otvírám jídelní lístek, hledám, na co mám právě teď chuť.
„Ke každému jídlu účtujeme couvert ve výši 40,- Kč,“ čtu si informaci a hned hledám, co asi ten couvert vlastně je.
Přeme se o to už dávno, jenomže tento podnikatel už byl asi poučen předchůdcem. V jídelním lístku přesně vymezil, že tím myslí pizza chléb s paštikou. No jo, tak to ochutnáme, pomyslím si. Postižena profesí hledám dál, jestli by se dal na něčem nachytat. Jenomže má i gramáž u kávy a to se vidí vážně málokde. Tak tady nám pšenka nepokvete!
„Nebudem si kazit oběd, dej si, na co máš chuť,“ říkám kolegyni, aby si svobodně vybrala. Taková kontrolní konzumace má své zákonitosti, protože se musí potom dopodrobna popsat. Pro jednou si dáme pohov, zdá se, že by to byla marná kontrola.
-----------
Po obědě nám to spočítali, včetně couvertu. Jídlo chutné, personál moc sympatický, sebraly jsme ze zvyku svou účtenku a daly slušné dýško, aby neřekli.
„Moc nás těšilo a na shledanou!“ klaní se číšník.
Venku nás napadlo spočítat si útratu.
„Bodejď by je netěšilo, nesedí jim to o dvacku!“
„No jo, budiž jim přáno, právě udělali oni nás!"
PS: Restaurace se jmenovala samozřejmě úplně jinak, jakákoli podobnost je čistě náhodná.

Tiché posezení


Seděli v přítmí tiché kavárny zahleděni jeden do druhého. Okolí příliš nevnímali a stejně tak okolí nevnímalo je. Obyčejný pár.  
Ona, žena středních let, stejně jako on. Oblečeni oba do džín ničím nevybočovali z  běžného standardu. I chování bylo ryze standardní, na pohled vypadali jako manželé, co dostali hlad, či cizinci. Rozhovor byl nevzrušený, ničím nepůsobil zajímavě, odehrával se spíš na úrovni duší. Zformulován do slov by působil asi podivně, protože rozkrytím významu čehokoli, co by řekli nahlas, by se klubko pěkně zapletlo.
Nebyli to manželé, co dostali hlad, ani cizinci. Hovory o dětech je vyváděly z míry, neměli spolu zas tak moc společného, jen ty tiché chvíle. Podle toho, jak jim vyšla chuť, příležitost, okolnosti, jak se podařilo si tu chvilku ukradnout.
Být aspoň chvilku spolu, jenom spolu, kdekoli, aspoň malou chvíli někde stranou, kde si vychutnají jeden druhého a pak půjdou zase zpátky domů, i když jim to slovo znělo zrovna cize. Jako by byl jejich domov cizina, jako by tam nějak osaměli a pak hledali to tiché posezení jako oázu.

„Musím už jít,“ zašeptal jí, když se předtím podíval na hodinky.
„Já vím, zase nám to uteklo, zas máme na dlouho vyčerpáno.“
Pokýval a mávnul na servírku, aby připravila účet, potom hledal v kapse bankovky.
„Řekni mi, proč všechno hezké trvá tak strašně krátce?“

Kouzla - Odvar peněz a odvar měsíce

Kouzelné knihy radí celkem jednoduché triky na zbohatnutí, je to skoro bez práce, akorát ty ingredience jsou pro mě trochu neznámé. Vybrala jsem pro vás odvar peněz a odvar měsíce. Vy si zvolte podle libosti, jestli k těm penězům chcete jenom přičichnout a nebo se v nich radši rovnou koupat.
Odvar peněz připravíte z poloviny lahve vody, kterou nalijete do zelené lahve. Přidáte tam jednu hrst posílených rostlin v tomto složení – 3 díly sasafrasu (ani nevím, co to je), 2 díly cedru, 1 díl nového koření, 1 díl hřebíčku, 1 díl kopru, 1 díl vousatky draslavé (taky nevím, kde jí hledat) a 1 díl puškvorce. Těsně uzavřete a nechejte na slunci celý den. Za soumraku vodu čichejte. Můžete však přidávat i do koupelí, potírat s ní talismany peněz. Na noc uchovejte v chladu a přes den vraťte na slunce. 
Na odvar měsíce potřebujete jen vodu nalitou do stříbrné nádoby, postavenou v noci ven za svitu úplňku právě, když vychází, to znamená při západu slunce. Schovat se musí těsně před úsvitem, tak si budete pak muset trochu přivstat. Nalijte jí do hliněného džbánu a pak těsně zazátkujte. Přidávaná do koupelí přivolává lásku, potíráním peněz zase bohatství a jestli si právě připadáte z toho čtení trochu mimo, tak si potírejte čelo. Prý vás to zas vrátí zpátky na zem.

Zdroj: Kompletní kniha kadidel, olejů a lektvarů, Scott Cunningham

Jako dva bumerangy

Muž a žena sedí v zahradní restauraci. On se kochá, ona má šílený hlad a chvílemí jí kručí v žaludku. Nemyslí na nic jiného než na to. Ne na TO, ale na to, že jí kručí v žaludku.
On: „Je tu pěkně.“
Ona: „Pěkně hnusně.“
On: „Cítíš, jak to všude kolem voní?“
Ona: „To je olej. Doufám, že ho denně mění!“
On: „A ta servírka má pěkný nohy.“
Ona: „Pěkně pomalý!“
Servírka přinese jídelní lístky, objedná pití a odejde. Oba mají nabídku před sebou. On se stále kochá. Ona taky, právě se začala kochat předkrmy na papíře. Barevné obrázky jí doslova mučí. Má chuť na všechno. (Poznámka aut.– poslední dvě věty jsou o mně)
On: „Tak co si dáš?“
Ona: „Všechno!“
On: „Hele, mají salát ...“
Ona: „ ... a taky řízek!“
On: „Dám si vývar s chlebem, mě to stačí. Stejně je tu nádherně ... slyšíš to?“
Ona: „Co?“
On:  „Nemel porád!“
Ona: Zatváří se kysele.
On: „Ptáčci, krásně cvrlikají ......“
Vtom přijde servírka. Ona zařve: „Španělskýho ptáčka se šesti a pivo!“

Prohledat tento blog

Archiv blogu