Muži prý stačí 8,2 vteřiny, aby láskou ztratil hlavu
Podle průzkumu zveřejněném v Behavior a na netu muži prý stačí tak krátká doba, aby se zamiloval. Ženy to poznají podle dlouhého pohledu, kterým se dívá, když má o ni zájem.
Pro dámy je důležité zjištění, že mužský pohled kratší než čtyři vteřiny nestojí vůbec za námahu. Takových pohledů zažijí ženy denně desítky a většinu z nich ani nestihnou zaznamenat. Za pozornost stojí ti, kteří se za vámi otočí na ulici. Tady už vzniká předpoklad, že by z toho mohlo něco být. Necelých devět vteřin uplyne jako voda. Zkuste si to stopnout. A pokud mu stojíte za takové otočení, o něčem to svědčí.
Fakta o účastnících výzkumu jsou však trochu zavádějící. Jako obvykle si vybrali výzkumníci studenty, kteří hovořili s herečkami a snímali kamerami jejich pohledy. Pánové (a dámy, pokud byla nějaká ve skupině vědců), promiňte, ale spíš by mne zajímalo, který student by takovým pohledům odolal. Kdyby mi někdo řekl, že se mám účastnit výzkumu a čučet podle libosti třeba na rockery z našich kapel nebo nominované hollywoodské muže, pak budu čučet a stejně vím, že mi to nebude nic platné. Jelikož však nebudu mít nejspíš nikdy v životě příležitost čučet takhle zblízka, využiju chvíle, která se mi naskytne a budu čučet a lhát, až práská, jen aby mě do výzkumu zařadili.
Bohužel nevím, jaké ženy byly předmětem výzkumu. Doufám, že ne podobně krátkozraké jako já, mám totiž problém muže i zaostřit, natož se zahledět na detaily. Pohledy, které vysílám, si musí kolemjdoucí překládat opravdu zajímavě. Zatím mne však nikdo neoslovil. Asi muži neznají ty výzkumy. Pokud nepočítám jednoho, který se onehdá zadíval na můj zadek (příště prosím do očí) a vydržel svým pohledem hodnotit mé křivky daleko delší dobu, než bylo 8,5 vteřiny.
Na závěr mne oslovil, ale zamilovaně to nevypadalo: „Jsme to, co jíme, ženská!“ Nato se otočil a pokračoval dál se svojí vychrtlou polovičkou.
Podle průzkumu zveřejněném v Behavior a na netu muži prý stačí tak krátká doba, aby se zamiloval. Ženy to poznají podle dlouhého pohledu, kterým se dívá, když má o ni zájem.
Pro dámy je důležité zjištění, že mužský pohled kratší než čtyři vteřiny nestojí vůbec za námahu. Takových pohledů zažijí ženy denně desítky a většinu z nich ani nestihnou zaznamenat. Za pozornost stojí ti, kteří se za vámi otočí na ulici. Tady už vzniká předpoklad, že by z toho mohlo něco být. Necelých devět vteřin uplyne jako voda. Zkuste si to stopnout. A pokud mu stojíte za takové otočení, o něčem to svědčí.
Fakta o účastnících výzkumu jsou však trochu zavádějící. Jako obvykle si vybrali výzkumníci studenty, kteří hovořili s herečkami a snímali kamerami jejich pohledy. Pánové (a dámy, pokud byla nějaká ve skupině vědců), promiňte, ale spíš by mne zajímalo, který student by takovým pohledům odolal. Kdyby mi někdo řekl, že se mám účastnit výzkumu a čučet podle libosti třeba na rockery z našich kapel nebo nominované hollywoodské muže, pak budu čučet a stejně vím, že mi to nebude nic platné. Jelikož však nebudu mít nejspíš nikdy v životě příležitost čučet takhle zblízka, využiju chvíle, která se mi naskytne a budu čučet a lhát, až práská, jen aby mě do výzkumu zařadili.
Bohužel nevím, jaké ženy byly předmětem výzkumu. Doufám, že ne podobně krátkozraké jako já, mám totiž problém muže i zaostřit, natož se zahledět na detaily. Pohledy, které vysílám, si musí kolemjdoucí překládat opravdu zajímavě. Zatím mne však nikdo neoslovil. Asi muži neznají ty výzkumy. Pokud nepočítám jednoho, který se onehdá zadíval na můj zadek (příště prosím do očí) a vydržel svým pohledem hodnotit mé křivky daleko delší dobu, než bylo 8,5 vteřiny.
Na závěr mne oslovil, ale zamilovaně to nevypadalo: „Jsme to, co jíme, ženská!“ Nato se otočil a pokračoval dál se svojí vychrtlou polovičkou.