Mezi naše oblíbené činnosti patřila provozní praxe. Začala již v prvním ročníku hodinami vaření. Jednalo se o blok 4 hodin, kdy byl sestaven jídelníček, včetně jídel navíc a každý musel něco uvařit podle zadání. K tomu patřil hospodář a účetní. Střídalo se pravidelně, aby si každý vyzkoušel všechno. Ve třeťáku jsme povýšili do školní kuchyně, později již do externích provozoven. Čtvrtý ročník jsem strávila skoro celý v hotelu Jalta na Václavském náměstí a taky v Rybárně. Když se s náma loučili, nikdy nezapomněli dodat, jak se těší, až nastoupíme natrvalo. Doufám, že to mysleli upřímně.
Hodiny vaření byly bezvadné. Díky kontaktům školy jsme sehnali lahůdky, jaké se sehnat ani nedaly a vyzkoušeli jídla jako na hradě. Funkce hospodáře umožňovala separé ve skladu a počítání zásob, čehož využívali zejména chlapci, kdy si pořád chodili pro koření a obtěžovali skladnice v soukromí skladu. Jednoho načapala profesorka, jak místo do sáčku s rýží sahá skladnici na hrudník. Obešlo se to bez následků. V závěru vaření bývala hostina, kdy jsme zasedli, popřáli si dobrou chuť a hodovali. Ochutnávali výborné lahůdky. Praktická část školy byla zakončena maturitou, kdy si každý vylosoval odpovědnou funkci. Spočívala v uvaření dvou pokrmů. Já si vylosovala účetní, chodila v bílém plášti a vařit nemusela. Toužila jsem po tom čtyři roky. Ačkoli mne vaření bavilo, chtěla jsem právě účtovat. Nevím proč. Asi se ozvala touha po inkoustu.
Praktickou část všichni udělali, i ti, kterým vaření nešlo. Celá komise se olizovala a když nám vyjadřovala obdiv a hodnocení, nám kručelo v žaludku. Podávalo se žebírko Magdaleny Dobromily Rettigové plněné zelím, dvě přílohy, pečené jablko, nějaká polévka. K tomu staročeské koláče, káva, atd. Hostina, jako při dožínkách. Stejná byla i výzdoba učebny a děvčata, co si vylosovala funkci servírek, obsluhovala v krojích. Takto probíhala praktická část naší maturity. Zážitek pro všechny. Nejvíc mi utkvěla v paměti věta jedné spolužačky z naší pětice. Vyslechla výrok poroty a pronesla: „Holky, já to mám! Já, která v životě nedržela v ruce vařečku!“ Samozřejmě přeháněla, chtěla tím vyjádřit, že vaření nebyla její oblíbená činnost. Budoucnost jí však předurčila mezery doplnit a mám tušení, že na rozdíl od jiných vařívá dodnes. A dobře!
Hodiny vaření byly bezvadné. Díky kontaktům školy jsme sehnali lahůdky, jaké se sehnat ani nedaly a vyzkoušeli jídla jako na hradě. Funkce hospodáře umožňovala separé ve skladu a počítání zásob, čehož využívali zejména chlapci, kdy si pořád chodili pro koření a obtěžovali skladnice v soukromí skladu. Jednoho načapala profesorka, jak místo do sáčku s rýží sahá skladnici na hrudník. Obešlo se to bez následků. V závěru vaření bývala hostina, kdy jsme zasedli, popřáli si dobrou chuť a hodovali. Ochutnávali výborné lahůdky. Praktická část školy byla zakončena maturitou, kdy si každý vylosoval odpovědnou funkci. Spočívala v uvaření dvou pokrmů. Já si vylosovala účetní, chodila v bílém plášti a vařit nemusela. Toužila jsem po tom čtyři roky. Ačkoli mne vaření bavilo, chtěla jsem právě účtovat. Nevím proč. Asi se ozvala touha po inkoustu.
Praktickou část všichni udělali, i ti, kterým vaření nešlo. Celá komise se olizovala a když nám vyjadřovala obdiv a hodnocení, nám kručelo v žaludku. Podávalo se žebírko Magdaleny Dobromily Rettigové plněné zelím, dvě přílohy, pečené jablko, nějaká polévka. K tomu staročeské koláče, káva, atd. Hostina, jako při dožínkách. Stejná byla i výzdoba učebny a děvčata, co si vylosovala funkci servírek, obsluhovala v krojích. Takto probíhala praktická část naší maturity. Zážitek pro všechny. Nejvíc mi utkvěla v paměti věta jedné spolužačky z naší pětice. Vyslechla výrok poroty a pronesla: „Holky, já to mám! Já, která v životě nedržela v ruce vařečku!“ Samozřejmě přeháněla, chtěla tím vyjádřit, že vaření nebyla její oblíbená činnost. Budoucnost jí však předurčila mezery doplnit a mám tušení, že na rozdíl od jiných vařívá dodnes. A dobře!
Do toho zapadá i praxe v době prázdnin. Já první ročník strávila v moderním hotelu v Praze, ve druháku jela do Pece pod Sněžkou obsluhovat rekreanty a třetí pobývala naše pověstná pětka u Máchova jezera. K této se ještě vrátím, protože patří k mezníkům našeho života. Ostatní nebyly tak podstatné.