Místo děje - Staré Splavy u Máchova jezera. Postavy - naše dívčí "pětka" - čtyři spolužačky a já. Období - bylo nám právě 18 let.
Naše odborná praxe u Máchova jezera začala uprostřed prázdnin. Pětici kamarádek rozdělili na tři pracoviště a dvě ubytovny. Já byla ve trojici v bytě, který obýval další personál. Měly jsme veliký otevřený pokoj a trojpostel. Později přibrali další brigádnice a dali jim na zem matrace. Tak nás tam bydlelo pět. Dvě z naší party bydlely v jiném penziónu. Jelikož číšníků a servírek bylo málo, stávalo se pravidlem chodit na mimořádné směny. Zatímco jsme měli pracovat jeden den a druhý mít volno, většinou nás v půl šesté ráno vzbudili zas.
V mojí zotavovně chodili rekreanti ve dvou vlnách. Stravovali se po hodině. Připravit vše pro první skupinu byla hračka, ale uklidit nádobí a založit pro druhou várku byla pěkná honička. Zvládly jsme to. To léto jsem přijela domů o 5 kg lehčí. Bylo to asi i tím, že v zotavovně byl mizerný kuchař, který uměl jenom kaši. Dávala jsem si tedy jenom kaši s rajčaty. Když jsme pochopily, že se asi nevykoupeme, začaly jsme si vyměňovat pokoje s děvčaty, co bydlela jinde. Tím jsme získaly pár dnů volna. Byla to nejhůře placená praxe v mém životě.
Na druhou stranu byla nejkrásnější. Vystřídalo se několik návštěv – skupinek, které nás přišly potěšit. Jedna byla složena z party mých kamarádů, kteří to pojali jako čundr, druhá byla partou spolužáků, co na tom byli podobně. V té době se jezdívalo na čundry. Samozřejmě s námi byla také moje kytara, která nás provázela snad všude.
Naše pětka se postupem doby rozšířila a setkání našich dívčích duší bylo zřejmě naším osudem. Potkáváme se dodnes a při každém srazu je nám zase sedmnáct. Zbývající doba studia proběhla už celkem bez problémů, propluli jsme maturitním ročníkem a dospěli k úspěšnému završení. Byla to poslední praxe. Studnice zážitků. Právě zde byla započata další kapitola mého života. Přeskočila jiskra a později byla svatba...
Naše odborná praxe u Máchova jezera začala uprostřed prázdnin. Pětici kamarádek rozdělili na tři pracoviště a dvě ubytovny. Já byla ve trojici v bytě, který obýval další personál. Měly jsme veliký otevřený pokoj a trojpostel. Později přibrali další brigádnice a dali jim na zem matrace. Tak nás tam bydlelo pět. Dvě z naší party bydlely v jiném penziónu. Jelikož číšníků a servírek bylo málo, stávalo se pravidlem chodit na mimořádné směny. Zatímco jsme měli pracovat jeden den a druhý mít volno, většinou nás v půl šesté ráno vzbudili zas.
V mojí zotavovně chodili rekreanti ve dvou vlnách. Stravovali se po hodině. Připravit vše pro první skupinu byla hračka, ale uklidit nádobí a založit pro druhou várku byla pěkná honička. Zvládly jsme to. To léto jsem přijela domů o 5 kg lehčí. Bylo to asi i tím, že v zotavovně byl mizerný kuchař, který uměl jenom kaši. Dávala jsem si tedy jenom kaši s rajčaty. Když jsme pochopily, že se asi nevykoupeme, začaly jsme si vyměňovat pokoje s děvčaty, co bydlela jinde. Tím jsme získaly pár dnů volna. Byla to nejhůře placená praxe v mém životě.
Na druhou stranu byla nejkrásnější. Vystřídalo se několik návštěv – skupinek, které nás přišly potěšit. Jedna byla složena z party mých kamarádů, kteří to pojali jako čundr, druhá byla partou spolužáků, co na tom byli podobně. V té době se jezdívalo na čundry. Samozřejmě s námi byla také moje kytara, která nás provázela snad všude.
Naše pětka se postupem doby rozšířila a setkání našich dívčích duší bylo zřejmě naším osudem. Potkáváme se dodnes a při každém srazu je nám zase sedmnáct. Zbývající doba studia proběhla už celkem bez problémů, propluli jsme maturitním ročníkem a dospěli k úspěšnému završení. Byla to poslední praxe. Studnice zážitků. Právě zde byla započata další kapitola mého života. Přeskočila jiskra a později byla svatba...