Léta jsem pracovala uprostřed Václavského náměstí. Denně jsem procházela trasu, která vedla od Muzea do paláce Alfa a dívala se na stejnou plochu. Každodennost člověka okrádá o pocity, které zažívá ve výjimečných okamžicích, přesto jsou vjemy, které nemůžeme pominout.
Před dvaceti lety jsem vystoupila z metra a vlídně mě uvítal Dům potravin. Lahůdky všude, kam se oči koukly. Kousek níž býval mléčný bar. Chodívala jsem si tam pro snídani. Dobrůtky čerstvé a výživné. Ale když mě zrovna přešla chuť, určitě se vrátila v cukrárně Luxor nebo vedle v Rybárně. Mívali tam bezvadné dortíky, salátky a aspiky. O polední pauze vyhrávala většinou Koruna. Levné teplé občerstvení nebo chlebíček vždycky přišly vhod. Na protější straně bývalo také příjemně. V Astře voněly briošky, na tehdejší dobu celkem drahé, něco přes 4 koruny. Nejlepší obložená vejce měli v restauraci Družba a dorty zase v Tatranu. A komu se nechtělo dolů, našel si něco malého v občerstvení u kina Blaník.
Když se dnes projdu Václavským náměstím, vidím pár obchodů s tuctovou konfekcí, hotelů, které pamatují staré časy a pasáže. Tváří se sice honosně, ale chladně a některé slavné upadly úplně v zapomnění. Určitě potkám stánky s předraženými cetkami, kterých je všude plno, obchody se šperky a knihami, potkám pár restaurací i herny. Zajisté mne obslouží prodavači a majitelé krámků z různých koutů světa. Stabilní jistotou, na kterou je spolehnutí, jsou jen stánky s klobásami. Jistou dobu taky měly na kahánku, ale zatím stojí a voní. Dneska mě dokonce zaujala osmažená cibulka, což je rozhodně v obvyklém sortimentu novinka. Ve spojení s klobásou to bude určitě výživné. Ale už to není Václavák, co býval.
Kdeže staré časy jsou? Doba se změnila, šunka došla, uherák podražil a špekáčky odešly do světa. Místo dortů se nabízí pizza, croissant a nugets. Kam z Václaváku zmizely obložené chlebíčky? Nevím. Možná se odstěhovaly do Humpolce. Ale myslím, že je to škoda. Jednou mi tetička z ciziny totiž řekla, že chlebíčky jinde ve světě nemají. Ale to bylo v dobách, kdy ještě patřil Václavák zlatým českým ručičkám. Jen ten kníže Václav zůstal zatím na svém místě.
Před dvaceti lety jsem vystoupila z metra a vlídně mě uvítal Dům potravin. Lahůdky všude, kam se oči koukly. Kousek níž býval mléčný bar. Chodívala jsem si tam pro snídani. Dobrůtky čerstvé a výživné. Ale když mě zrovna přešla chuť, určitě se vrátila v cukrárně Luxor nebo vedle v Rybárně. Mívali tam bezvadné dortíky, salátky a aspiky. O polední pauze vyhrávala většinou Koruna. Levné teplé občerstvení nebo chlebíček vždycky přišly vhod. Na protější straně bývalo také příjemně. V Astře voněly briošky, na tehdejší dobu celkem drahé, něco přes 4 koruny. Nejlepší obložená vejce měli v restauraci Družba a dorty zase v Tatranu. A komu se nechtělo dolů, našel si něco malého v občerstvení u kina Blaník.
Když se dnes projdu Václavským náměstím, vidím pár obchodů s tuctovou konfekcí, hotelů, které pamatují staré časy a pasáže. Tváří se sice honosně, ale chladně a některé slavné upadly úplně v zapomnění. Určitě potkám stánky s předraženými cetkami, kterých je všude plno, obchody se šperky a knihami, potkám pár restaurací i herny. Zajisté mne obslouží prodavači a majitelé krámků z různých koutů světa. Stabilní jistotou, na kterou je spolehnutí, jsou jen stánky s klobásami. Jistou dobu taky měly na kahánku, ale zatím stojí a voní. Dneska mě dokonce zaujala osmažená cibulka, což je rozhodně v obvyklém sortimentu novinka. Ve spojení s klobásou to bude určitě výživné. Ale už to není Václavák, co býval.
Kdeže staré časy jsou? Doba se změnila, šunka došla, uherák podražil a špekáčky odešly do světa. Místo dortů se nabízí pizza, croissant a nugets. Kam z Václaváku zmizely obložené chlebíčky? Nevím. Možná se odstěhovaly do Humpolce. Ale myslím, že je to škoda. Jednou mi tetička z ciziny totiž řekla, že chlebíčky jinde ve světě nemají. Ale to bylo v dobách, kdy ještě patřil Václavák zlatým českým ručičkám. Jen ten kníže Václav zůstal zatím na svém místě.
