Velikonoční beránek


K Velikonocům neodmyslitelně patří beránek. I když prý letos mnozí budou šetřit na spotřebě vajec, věřím, že beránek ozdobí sváteční stůl.
Je to symbol, který byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci. V hebrejské tradici ovce symbolizovaly Izraelitu jako člena "Božího stáda", i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí. V křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství. Spojuje se i s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zabíjel, na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví.
A tak se pro připomenutí tradic beránek peče a následně se obětuje aspoň ve formě pečené. Je to o mnoho příjemnější, než zabíjet nevinná zvířátka. Ovšem abychom mohli tu dobrotu obětovat, musíme se trochu obětovat my a dát se s láskou do pečení. Pokud jsme ovšem už nezlenivěli úplně a rovnou nezajdeme do obchoďáku. Pro ty letošní Velikonoce jsem vybrala beránka, kde je menší spotřeba vajec i tuku, je chutný, nadýchaný a jemný. Dávka by měla stačit na dva beránky, většího a menšího. Jinak je to výborná bábovka ze šlehačky.
Smíchají se tyto suroviny: 200 g polohrubé mouky, 200 g hladké mouky, 1 šlehačka, 1 vanilkový cukr, 150 g cukru a prášek do pečiva. Mohou se přidat i rozinky nebo prášek zaměnit za perníkový, pak to krásně voní. Vše se smíchá a nalije do vymazané a vysypané formy. Peču postaru, tak vymazávám, ale u moderních forem se možná ani nemusí, nevím. Pozvolna se upeče asi 40 minut a pro jistotu se vyzkouší špejlí. Pak už se vyklopí z formy a nechá vychladnout. Pomocí párátek se ze sušených rozinek udělají očka. Aby byl bílý, tak se pocukruje a dostane barevnou mašličku. Pak už vydrží, dokud ho neobětujete.
Přeji opravdu veselé Velikonoce.

Prohledat tento blog

Archiv blogu