Dominantou je červený nos uprostřed obličeje. Obrací ho na diváky a předvádí otřepané triky, kterými na sebe obrací pozornost. Na rameni mu sedí umělý papoušek, s ním si vypravuje. Chodí kolem dokola, vyhazuje z kapes různé věci. Připomíná trochu kouzelníka. Postupně zaplňuje manéž květy, kartami a cetkami. Pár malých míčků hází i publiku. Jeho troufalost odměňují smíchem.
Otočen, zády k obecenstvu, šibalsky, se podívá po usmívajících. Když divák zjistí odezvu, začne se usmívat víc a ještě víc. Klaun se pokaždé otočí a pak předvede několik úsměvných kousků. A to už se přidávají i poslední diváci, nakaženi smíchem od sousedů.
Po pár minutách burácí celý sál. Oči všech sledují klauna, co rozhazuje do všech stran rukama. Pomalu potajmu schovává napětí do kapes, aby si smutek a trápení odnesl s sebou. Už splnil svůj úkol. Naladil diváky pro dnešní představení. Nakonec se ukloní a odejde z manéže, jen sám se svým
smutkem. A to je důvod, proč se klauni nesmějí.
