Stejně jako výroba zlata z čehokoli je dalším velkým snem člověka najít štěstí.
A lidé pro to dělají všechno. Kupují talismany, platí drahé dovolené, nákladná auta, dávají žebrákům, sází sportku, hledají lásku… Způsoby hledání štěstí se liší tím, v čem konkrétní jedinec štěstí zrovna spatřuje. Znám pár příkladů – touha po moci, honba za penězi, vysněný dům, střídání partnerek za účelem najití té pravé, apod. Nemožnost najít štěstí však vězí zpravidla v něčem, co to ovlivňuje zvenčí. Je to vždycky jednodušší vysvětlení.
Svádí mne to k pomyšlení a vlastně jsem o tom již dávno přesvědčena, že žádné štěstí zvenčí, něco hmatatelného, nejkrásnějšího, nejhonosnějšího, není to pravé ořechové. Taková štěstí se zpravidla brzy omrzí. A nebo se původní štěstí časem obrátí proti nám a vznikne z toho neštěstí. Protože ne nadarmo se říká, že Pán Bůh nás trestá, když nám dává to, co si sami přejeme.
V životě se stává, že někomu vychází všechno a druhý se za vším musí lopotit a stejně svého cíle nedosáhne, přičemž oba mají třeba stejné možnosti. Rozdíl mezi těmito jedinci je zpravidla v přístupu, jak se staví ke svému okolí, jak se snaží poradit si s problémy, jak umí spolupracovat a komunikovat a tím přitahovat pozitivní energii těch ostatních. A také zda přeje těm druhým, protože kdo umí vyjít vstříc, může se těšit kladné odezvě a naplňuje se přísloví: Přej a bude ti přáno …
Jediné opravdové štěstí, jak to cítím já, je uvnitř nás. Je to pocit, který máme a ochraňuje nás před vším, co by nás mohlo zvenku ovlivnit, abychom byli nešťastní. Stav, kdy můžeme žít s tím, jak žijeme, najdeme blízkého člověka, když ho potřebujeme a umíme být nablízku někomu, kdo to potřebuje zase příště. Tomu já říkám štěstí, které má trvalou hodnotu. Ostatní věci, kromě zdraví, si můžu koupit, až se mi bude chtít.