Zatím jsem úplně na začátku. Nápad se zrodil při listování časopisem a zjištění prospěšnosti jitrocele. Moje kolegyně se totiž rozhodly naložit sirup z mladých smrkových větviček, prý výborný na kašel a tak jsem začala pátrat po něčem dosažitelnějším.
Jitrocel se totiž válí skoro všude, jen ho utrhnout a tak jsem si hrstku lístků natrhala a omyla. Do skleněné lahve na okurky jsem nasypala vrstvu nakrájeného jitrocele a prosypala cukrem. Takto jsem pokračovala až po okraj sklenice, zakryla víčkem a nechala pár dnů odležet. Samozřejmě jsem to zvědavě okukovala a ochutnávala. Po pár dnech jsem to zcedila přes sítko a vymačkala. Na světě byly asi dvě deci chutného jitrocelového sirupu.
Rozhodla jsem se jít dál a natrhat si k jitrocelu pampelišky. Po první zkušenosti se mi zdálo, že by to chtělo ochutit citrónem, příště jsem tedy naložila s lístky i kolečka citrónu a pomeranče. Procukrované jsem dala asi týden na sluníčko a chodila kontrolovat. Pak jsem zase slila přes sítko a vymačkala zbytky. Vznikl další chutný sirup. Do třetice zkouším mátový s kolečky citrónu. Už po prvním dnu to vypadá, že chuť bude velmi zajímavá do letních drinků. Stejným způsobem se chystám vyrobit meduňkový, který bude bezvadný na nervy. Toho si k podzimu připravím raději víc.
Pití bylinkových čajů se osvědčilo našim prapředkům a prospěšné účinky využíváme i my. Jenomže tato forma nechutná úplně všem a navíc se specifická chuť čaje po nějaké době omrzí. Sirupy jsou chutnější a i když je v nich cukr, dají se naředit vodou a vznikne výborná limonáda bez konzervantů se zajímavou chutí.