Kdysi jsem četla knihu o tom, jaké ženy opouštějí muži. Obsahovala několik příkladů ze života se závěry pro poučení žen. Po jejím přečtení mi vyšel závěr, že muži někdy nevědí, co chtějí a mají spoustu nesplnitelných snů. Ostatně asi jako my.
Oproti tomu my ženy hledáme způsob, jak muže přitáhnout a důvody, proč s námi ženami někdy nevydrží. Každá má svoji teorii, zaručený recept na lásku však neznáme. A tak zkoušíme metodou pokus omyl a pozorujeme okolí.
Nedávno jsme s kámoškami zabředly do hovoru na toto téma a hledaly uspokojivé řešení. Zdálo se nám, že jsme možná vyluštily tajenku. A možná taky ne. Občas si přečtu v médiích různé názory na lásku, jednoznačnou odpověď, jak je to s těmi muži, jsem nenašla. Takže vlastně nevím, jestli je pravidlo na to, koho muži jednou opustí a koho si nechají i na stará kolena.
Kamarádka říká, že my ženské, co se o sebe umíme samy postarat, vlastně mužské nepotřebujeme, oni si pak připadají zbyteční a najdou duši, která je potřebuje víc. Prý ženská, co působí étericky a umí ze sebe udělat trochu neschopnou (což nemusí být vůbec pravda), u mužů nakonec vyhraje. Taková si ho hladce omotá a on jako správný rytíř na bílém koni začne zachraňovat.
Logiku to má. My sice sníme o dobyvačných a něžných rytířích, ale pak zahodíme růži, zbavíme ho koně a snažíme se ho zotročit. Prý v nich ten rytíř pořád někde dříme, jako v hoře Blaník a když bezradná žena zavolá na pomoc, vyslyší její volání. A pak nastane katastrofa, někdy přímo jako na bitevním poli, boření, pálení mostů, narušení stereotypů, navykání na změny. Za pár let to možná bude úplně to samé, jenom se v příběhu vymění figury.
Nevím, jestli je to tak anebo ne, snad úplnou pravdu ví jen pánové. Možná by přidali něco v tom smyslu, že ženská po dvaceti letech není žádná princezna, zato on právě přišel do nejlepšího věku. Je to jenom část pravdy, konec příběhu by se jim totiž špatně poslouchal a tak o něm taktně mlčí a my také. Víme své. Léta jdou, z mladé princezny se stane další samostatná dračice, protože jí nic jiného nezbyde a chlapovi nejlepší léta stejně nakonec upláchnou. Jeho první, předtím samostatná ženská si buď vystačí, nebo se ze sebe naučí dělat neschopnou, aby ji někdo zachránil. Nakonec se všichni smíří se svým osudem.
Všechno, co nás posune dál, z čeho získáme poučení, má smysl. Život je vlastně jen zkouška, v níž musíme obstát. Ženské se hodí být samostatná a někdy dělat pitomou. Je to taková typicky ženská zbraň, úplně neškodná, zato účinná.
