V naší rodině to bylo půl napůl. Jedna babička sázela na chemii, druhá spíš na přírodu. Je pravda, že ta „chemická“ se dožila vyššího věku, ale jen o něco a navíc si na sebe v případě vážnějšího stavu nenechala sáhnout. Ve chvílích nejtěžších tíhla spíš k bylinám. Dnes nad jejím postojem přemýšlím, hlavně když poslouchám zkušenosti lidí, kteří museli podstoupit chirurgické zákroky. Jeden takový příklad mám zrovna doma, manželovu maminku čeká třetí operace stejné endoprotézy a tak si říkám, že je rozhodně preventivně lepší volit jinou cestu, než skončit pod skalpelem chirurga a nechat do sebe vrtat, jenomže tohle je na jinou diskusi.
Vymoženosti medicíny nechci zlehčovat, jenom si myslím, že by o svém zdraví měl přemýšlet hlavně pacient, protože nemoc mu říká, že je v jeho životě něco špatně. Když se zcela svěří doktorům a nic na tom sám nezmění, jako by jen odhodil břímě, jenomže měl hledat spoustu odpovědí na otázky, proč musí trpět právě on, hlavně každý sám v sobě. Určitě lékaři neřekne všechno. A když je k sobě poctivý, třeba ho napadne způsob, jak si pomoci i bez něj.
A protože v naší ledničce není ukryta jen krása, tak mě napadlo zmínit i způsob, jak si zlepšit jídlem zdraví. Proto jsem hledala v literatuře a našla pár pomocníků.
Zelí – zimní zásobárna vitamínu C je známa. Na trávení prý pomáhá výborně zelná šťáva, zelí je při léčení vlastně všestranné, pro obsah látek má skvělé účinky na celého člověka, ale napadlo vás někdy přiložit zelí jako obklad? Zelné listy se omyjí, zbaví tuhých částí, uválejí válečkem a pak se mohou přiložit na různá místa podle potřeby. Prý jsou účinné při revmatismu, na prokrvení částí těla, prý pomáhají ženám při potřebě prokrvení pánve nebo při ústřelu. Tohle určitě vyzkouším, můj sedací nerv dostává zabrat každý den.
Brambory – babička na brambory věřila, radila mi je při zaníceném pupínku, měla vůbec zvláštní rady, ale já se dočetla, že prý jsou účinné jako obklad při revmatismu rukou. To se ze syrových brambor, cibule a vařeného lněného semínka udělá řídká kaše, dá se do rukavic, které se natáhnou na ruce. Prsty mají v kaši plavat. Ruce se zabalí do igelitu a obklad se nechá působit do rána. Brambory krásně chladí, to vím, ale jak to působí, to nevím. Naštěstí to ještě nepotřebuji.
Tvaroh – tohle je osvědčená rada, kterou využívám léta. Jakmile mě začnou zlobit krční žlázy, mám horkost v hlavě nebo se schyluje k angíně, na které jsem dřív dosti trpěla, koupím kostku tvarohu, půlku rozpatlám na namočený kapesník, uvážu na noc kolem krku, nechám působit do rána a ráno je všechno jinak. Někdy musím opakovat, pokaždé je ale cítit znatelná úleva. Tvaroh vytáhne horečku, v ubrousku úplně zhrudkovatí, pak musím pořádně umýt krk, aby mi nevoněl jako syreček.
Křen – ten užívám nejvíc zevnitř, nastrouhaný naložený do medu je dobrý a ještě účinný při kašli. Na bolesti zad a kloubů jsem to ještě nevyzkoušela, kupuji si náplasti, možná na to dojde, jenže při strouhání křenu pokaždé moc brečím. Komu to nevadí, může zkusit účinnost křenových placek. Připraví se z jednoho dílu nastrouhaného křenu, pěti dílů mouky a jednoho dílu tuku. Přikládat zevně při revmatismu, ztuhlosti svalů, ischiasu, ale i na otoky a omrzliny. Komu vadí na kůži, může přiložit přes látku. Nechá se působit  až 15 minut, ale pak je třeba místo dobře namazat.
A když jsme u toho mazání: Já sama používám francovku. Do ní tak dvacet hřebíčků (koření), nechám je tam naložené a potírám s tím bolavá místa – dásně, zuby, hlavu, namožené svaly. Ulevuje skoro okamžitě. Kdyby vám ale zbylo ze slavení něco slivovice, dočetla jsem se, že zábaly z ní pomáhají proti chřipce a nachlazení. To se do ní prý namočí ponožky, natáhnou se na nohy, přes ně jedny teplé suché a igelit. Nechá se dvacet minut a nohy se omyjí. Nemoc je prý zažehnána, nerozvinutá odejde a rozvinutá odezní. Zvláštní, tohle mi žádná babička nikdy neporadila!