Ach ti muži

Jak se to říká?

S nimi špatně, ale bez nich ještě hůř.

O kom je řeč?

O chlapech. Když je máme, tak nadáváme, ale běda, když není žádný na obzoru, to je život přímo k zešílení.

S nimi je radost i smutek. Někdy je té radosti i smutku trochu moc. Bez nich je ale v životě takové podivné prázdno.

Někdo to snáší líp a někdo hůř.  Občas se z toho musíme vykvokat a tak to řeší chvilky, kdy svoje radosti i strasti sdělíme těm ostatním. Může to být jen jedna kamarádka, která udržuje nejtajnější tajemství. Mohou to být souputnice v práci, maminky na pískovišti i kdokoli jiný.

Sama jsem zvyklá věci říkat a nepřipadá mi to nijak divné. Jsme přece lidi, ne? Klidně se svěřím a klidně vám pofoukám bebíčko. Připadá mi to totiž normální. Dělávaly to tak moje babičky, dělávala to mamka, svěřujeme se navzájem se sestrou i bráchou, řešíme problémy dětí. Nejde o to problém rozpatlat a zvětšit, nejvíc pomůže to sdělení. Když si to člověk přeříká nahlas a pak zváží názor druhého, vidí to najednou úplně z jiného pohledu a třeba původní názor přehodnotí. Pomáhá to na duši.

Moje sestra říká, že se s kolegyněmi „vykecají v družině“ a hned je jim líp. Znamená to, že si s kolegyněmi navzájem svěří každodenní zážitky, tím se zbaví zbytečných přetlaků a rázem se jim uleví. Pokud je potká příkoří, tak svěřená starost bolí méně, radost potěší dvojnásob. To je právě pravý smysl našeho ženského kvokání, které muži tolik pomlouvají.

 V raném mládí jsem spoustu času trávila pracovně v restauračním zařízení. Po čtrnácti dnech brigády v klasické pivnici mi v hlavě každý večer hučelo. O čem si muži povídali, už mě nezajímalo. Bylo to pořád to samé, každý den si dokazovali, kdo je větší furiant a po čtrnácti dnech mi připomínali hučení úlu. Od těch dob jsem pochopila, že je mužský svět, kam je lepší nepronikat a ženský svět, který bychom si neměli nechat narušit. Oni taky všemu nerozumí a musí nám nechat chvilku, abychom přepnuly na jinou frekvenci.

Říká se, že muži jsou z Marsu, ženy z Venuše.

Jestli se nevyznáte v planetách, pak stačí si pamatovat, že pochází každý úplně z jiné planety.

Zřejmě v počátku svého vývoje mluvili každý jinou řečí a měli úplně jiný systém dorozumívání a chápání. Pak někoho napadlo odvézt pár vzorků od každého druhu na Zem. Co z toho vzniklo, to víme, ale muži i ženy mají zřejmě touhu občas se vrátit na své planety. A tak utíkají k těm, co chápou jejich touhy. Ženské k ženským a mužský mezi muže.

Nechme mužského ve své jeskyni a pojďme se zavřít do kuchyně. Ať si kouká na televizi, my máme svojí ledničku. Ale teď ji ještě necháme zavřenou, přijde na ni řada později. Nejdřív se budeme věnovat druhým polovičkám. Taky všechno děláte tak špatně, jako já?