Biomatky chtějí pro děti to
nejlepší. Dávat jim čerstvé ovoce a zeleninu, vařit z lokálních potravin,
omezit jednorázové plasty, používat šetrnější kosmetiku a čistící prostředky,
trávit s dětmi čas venku a vytvářet klidné rodinné prostředí.
To v naší době nebylo.
Kdybychom znaly biomatky, jistě bychom se na takový směr přiklonily, ale
neznalé jsme se chovaly prostě tak, jak bylo v té době zvykem. Jistě tam
byla spousta chyb, byl to takový primitivní život. Rady od maminky, občasné
rady sousedek, hlavní, že miminko spalo v kočárku a neozývalo se. Ta moje
nechtěla ani kojení. S oblibou říkám, že držela dietu už od kolébky,
protože se budila jenom na každé druhé kojení.
Nedaleko nás bydlel známý
propagátor kojení profesor Josef Švejcar,
který mne pokaždé zpovídal: „Ještě kojíte?“ Když jsem kývla, přidal chválu: „Budete
mít pěkná prsa.“ Je pravda, že kojení bylo velmi pohodlné a také daleko
levnější než umělé mléko, které jsem koupila jen jednou v životě a dceři
stejně nechutnalo. V té době už měla raději omáčky a polévky.
Vzpomínám, jak jsme jednou v létě
trávily dovolenou u sestry na chatě. Ona měla o rok staršího kluka, já dceru,
peněz bylo poskrovnu, takže jsme měly čaj, mléko, vejce a jinak co se našlo na
zahradě. Nějaká mrkev do polévky, pórek, brambora. Hrnec sádla se škvarky,
cibulová nať. Jahody a jahodové knedlíky. Pár jablek. Kouzlily jsme z toho
stravu pro nás a děti, nejvíc jsme si pochutnávaly na chlebu se sádlem, škvarky
a cibulovou natí.
Děti běhaly bosky po zahradě,
hrály si, občas se o něco ušpinily, baštily jahody ze záhonu a když chtěly
přesnídávku, povařily jsme jablka na pyré a dostaly to rovnou k svačině.
My jsme neměly problém, jakou značku přesnídávky koupit, jakou kapsičku dát
dítěti, zda v ní nejsou éčka, jestli bude čerstvá nebo bude uvnitř obalu
plíseň. Žádné pufované křupky, žádné sledování alergenů, kam s použitými plenami.
Prádlo na sluníčko uschlo a pak se srovnalo, protože bylo zároveň
vydesinfikované.
Co se týká plastů, ty jsme řešit
nemusely, s výjimkou obalů od mléka. Jinak byl pacholík v papírovém obalu,
z kosmetiky jsme používaly heřmánkový dětský olej, s ním se dalo
ošetřit celé tělo a nehrozila alergie. A pak ještě pityol na nějakou tu
opruzeninku. Ten už také dnes v lékárně asi nekoupíte, teď je mnoho
lepších, dražších, a tak vychytaných, že si snad každý na ten dětský zadeček
vybere to své.
Tak nevím, jestli jsme byly nebo
nebyly biomatky, ale čerpaly jsme ze zkušeností s naší babičkou, která nás
vypustila do lesa a říkala, že tam je čistá špína, proto není důležité si pořád
umývat ruce a hlídat stoprocentní hygienu.
Možná jsme nebyly biomatky,
neměly jsme se s kým porovnat, ani kde načerpat přesné informace, žily
jsme jenom tak, jak jsme si myslely, že je to správné. Přesto se mi zdá, že ten
náš život byl v mnohém jednodušší.
