Zas týden pryč, tak rozjímám,
přemítám o životě,
do stejné řeky dvakrát nevstupovat.
Přemýšlím si tak o životě,
jak si tak ubíhá tiše sám,
v poklidu i ve slotě,
zastavit se a radovat
ani moc nestíhám.
Myšlenky samy zjevují při veselé notě,
jak se dá z toho vyplavat,
když tlačí kámen v botě
a vypadnout z ní nechce sám,
jen ohnout se a botu zout,
záda vržou, jak starý krám,
pomůžou plaňky v plotě,
neochotně se ohýbám
a lovím kámen v botě.
S kameny není o co stát,
hned toužím po nahotě,
při myšlence se usmívám,
svázaná nemám co komu dát,
život je o ochotě
žít jej, toužit a milovat,
riskovat, jít vpřed, couvat,
stát čelem, rovně, obutá
i svobodně se zouvat.
Do stejné řeky dvakrát nevstoupíš,
ale to neznamená
obcházet, co chceš pokořit.
Ponoř se po ramena.
