Muži prý milují potvory a hodné holky ostrouhají mrkvičku. Je to naprogramovaný model anebo se to dá nějak změnit?
Některá žena s mužem cvičí podle libosti a jiná, tolerantní, trpí i za ní, není to nespravedlivé? Možná je to zákonité, třeba to život zařídil záměrně, aby nebyl jednotvárný a nabízel víc možností.
Říká se, že se navzájem přitahují protivy a tak je asi přirozené, že potvora potká hodného mužského, který jí nebrání, když na něm zkouší svoje výchovné metody. Naopak hodná holka má spíš štěstí na temperamentního jedince, který má oproti ní tolik energie, že jí může rozdávat oběma. Ale ona nemá na to, aby ho zkrotila a tak si buď nechá všechno líbit a nebo raději zůstane sama. Obvykle se pak zamiluje stejně do podobného rošťáka a některá to vzdá. Asi je to tím, že hodné holky nejspíš přitahují podobní muži a pak se odehrávají i podobné scénáře lásky. Jenomže, co s tím? Je to dané nebo se to může nějak změnit? Příručky, co popisují, jak se chová potvora oproti hodné holce, předpokládají, že stav je možné obrátit, ovšem za předpokladu, že se hodná holka za potvoru promění.
Nevím, nevím, jestli je taková přeměna opravdu možná, protože myšlení hodných holek se nezmění ze dne na den a ani není možné nalajnovat život podle příruček. Navíc v lásce je třeba uplatnit šestý smysl víc než v kterékoli jiné činnosti. A možná na nás mají svoje fígle také muži, i když mě teď právě napadá, že jsem ještě nikdy neviděla podobnou příručku pro muže, například „Jak se stát pořádným prevítem“. Buď to nepotřebují a nebo na nás žádné fígle nezkoušejí, chovají se přirozeně, bez intrik a nesnaží se vůbec přikrášlit.
Pak by ovšem, holky, bylo namístě vzít si z toho příklad a chovat se také přirozeně, bez zábran, aby pochopili, že to naše ženské myšlení není vůbec složité, že jen máme pořád plnou hlavu toho, abychom byli právě pro ně nejlepší a ještě se snažíme zdokonalit. Když to pomůže věci, staneme se klidně potvorami, jenom aby na nás nepoznali, že jsme v jádru hodné holky. No né?
Některá žena s mužem cvičí podle libosti a jiná, tolerantní, trpí i za ní, není to nespravedlivé? Možná je to zákonité, třeba to život zařídil záměrně, aby nebyl jednotvárný a nabízel víc možností.
Říká se, že se navzájem přitahují protivy a tak je asi přirozené, že potvora potká hodného mužského, který jí nebrání, když na něm zkouší svoje výchovné metody. Naopak hodná holka má spíš štěstí na temperamentního jedince, který má oproti ní tolik energie, že jí může rozdávat oběma. Ale ona nemá na to, aby ho zkrotila a tak si buď nechá všechno líbit a nebo raději zůstane sama. Obvykle se pak zamiluje stejně do podobného rošťáka a některá to vzdá. Asi je to tím, že hodné holky nejspíš přitahují podobní muži a pak se odehrávají i podobné scénáře lásky. Jenomže, co s tím? Je to dané nebo se to může nějak změnit? Příručky, co popisují, jak se chová potvora oproti hodné holce, předpokládají, že stav je možné obrátit, ovšem za předpokladu, že se hodná holka za potvoru promění.
Nevím, nevím, jestli je taková přeměna opravdu možná, protože myšlení hodných holek se nezmění ze dne na den a ani není možné nalajnovat život podle příruček. Navíc v lásce je třeba uplatnit šestý smysl víc než v kterékoli jiné činnosti. A možná na nás mají svoje fígle také muži, i když mě teď právě napadá, že jsem ještě nikdy neviděla podobnou příručku pro muže, například „Jak se stát pořádným prevítem“. Buď to nepotřebují a nebo na nás žádné fígle nezkoušejí, chovají se přirozeně, bez intrik a nesnaží se vůbec přikrášlit.
Pak by ovšem, holky, bylo namístě vzít si z toho příklad a chovat se také přirozeně, bez zábran, aby pochopili, že to naše ženské myšlení není vůbec složité, že jen máme pořád plnou hlavu toho, abychom byli právě pro ně nejlepší a ještě se snažíme zdokonalit. Když to pomůže věci, staneme se klidně potvorami, jenom aby na nás nepoznali, že jsme v jádru hodné holky. No né?
