Vždycky si říkám, že práce v terénu je jako šlapat chodník. V zimě, v létě, v parnu i v mraze. Jediná výhoda je v tom, že před deštěm se můžete schovat.
Někdy se člověk pohodlně sveze v autě a když je pořád v terénu, musí si práci umět zpestřit, aby si nepřipadal sám. Každý den jinde, v cizím prostředí. Řidiči tiráků s tím mají sakra zkušenost! Řešit každou nenadálou situaci na cestách sám, dopřávat si odpočinek, anebo potkat dobrou duši, co pomůže v nouzi. V partě se to ale snáší líp.
----------
Oblíbená cesta do Kolína musí být na plánu jedině ve čtvrtek a nebo v sobotu. V sobotu mají na burze nejlepší čínské závitky plněné rýžovými nudlemi a k nim ochucené zelí. Jinde se koupit nedají. Sympatická paní šéfová si kontrolu nezaslouží. Stejně nás zná jako svoje boty, dávno ví, že máme mlsné jazýčky a potrpíme si na pořádek. Kývá už zdálky. Má stánek blízko vchodu a my se nestačili rozptýlit.
„Nebojte, přijdem, až cestou zpátky!“ Všichni se smějeme. Už taky ví, co tentokrát čeká ty ostatní.
Úkolem je zkontrolovat prodej textilu a hledat falza. Zaměříme se tedy na stánky s textilem. Na každém trhu je práce dost, stačí se zaměřit na ceny a etikety. Složení materiálu, údaj o velikosti, o údržbě výrobku, ostatní nevyjímaje. Hledání cedulek se každému z nás stalo rutinou už během prvních měsíců po zaučení. Každý už ví, kam sáhnout, nápisy v cizím jazyce se ale nepočítají. Ztrácíme se z dohledu, stánků je hodně, lidí málo. Až bude hotovo, sraz u závitků.
----------
Jsou místa, kde je kontrola potřeba a i kdyby tam byla každý den, nebude to k ničemu. Jsme nepoučitelní. Opakujeme stejné chyby. Oproti tomu jsou ale provozovny, kam chodit nemusí, ale chodí. Občerstvit se, načerpat dobrou náladu, najíst, popít, odpočinout. Čistotou voní už zdálky.
Nedaleký motorest má usměvavou paní vedoucí. Nandává na talíř porce, které se nedají sníst a i největší jedlíci sní jenom půlku. Ve čtvrtek vaří chlupaté knedlíky. Nikde takové neumí.
„Dneska bych si dala řízek s bramborovým salátem,“ objednávám. Ten salát pohladí duši. Domácí kuchyně v domácí atmosféře, vařená srdcem. Však okolo sedí samí spokojení zákazníci v montérkách, ve společenských šatech, montérkách úředníků. Tomu já říkám dobře odvedená práce.
----------
„Zase jste nás všechny odrovnala.“ Vedoucí uklízí stoly a odnáší špinavé nádobí.
„Řeknete nám někdy recept na ty vaše knedlíky?“
„Můžu,“ diktuje ingredience: „ A přijeďte zase ve čtvrtek!“
Nabití energií odcházíme s úsměvem. Kdo umí, umí!
