Nedávno jsem sledovala na
internetu pořad, kde se pekl domácí chleba. Konečně tam byla rada, jak ho
udělat z obyčejných surovin, nikoli jen ze sáčku. Raději vařím a peču s obyčejných
surovin, aspoň vím, co jím.
Stejně, jako spoustu lidí, i
nás jednou doma chytilo takové to „domácí pečení“. S babičkou jsme
vymýšlely recept na chleba. A protože babička byla obyčejná žena, která zažila
druhou světovou, věděla si rady skoro se vším. Vymyslela jednoduchý recept, mockrát
jsme ho vyzkoušely a dlouho si pochutnávaly. Domácí voňavý chleba byly pokaždé
snědený dřív, než kupovaný. A babička zabila dvě mouchy jednou ranou, mě a
sestru zaměstnala na celé odpoledne a ještě měla dobrý chléb. A jak jsme to
dělaly?
Vzaly jsme kilo hladké mouky
a do ní nasypaly sůl. Samozřejmě množství soli přišlo do mouky odhadem, asi tak
lžička. Nesmí se nasypat do kvásku ani na droždí, to by potom nevykynulo. Tím
jsem plynule přešla k přípravě kvásku, který se udělal z čerstvého droždí,
trošky cukru, lžičky mouky a mléka. Mléko je lepší v pokojové teplotě nebo
mírně přihřáté. Kvásek se nechá vzkypět a pak se může nalít do mouky. Čím víc,
tím lépe, nebude stačit ani hrnek, mouka se musí ještě zadělat obyčejnou vodou.
Do všeho jsme ještě přidaly hrst kmínu a roztlučené 3 – 4 fenykly.
Tohle je tajemství našeho
receptu na chleba, vůně fenyklu dodá úplně jiný pocit a krásně voní při pečení.
Těsto jsme zadělávaly zásadně vodou a kromě vody, koření a mouky směs
neobsahovala nic. Musí se pořádně dlouho zadělávat ve velké míse (robot nebyl)
a je lepší tužší těsto. Pořádně propracované těsto (a je to fuška) se posype
navrch moukou a nechá dlouho vykynout. Někdy jsme kynutí srazily a ještě
nechaly. Nakonec byla mísa plná hladkého těsta, které se nelepilo. Z této dávky
jsme na válu udělaly dvě poloviny, na podsypaném pomoučněném vále vytvarovaly dva bochníky a postupně pekly ve vyhřáté troubě za pravidelného
potírání vodou nebo pivem skoro hodinu.
Potírání bylo důležité, aby
měl chleba pěknou tvrdou křupavou kůrčičku, kterou máme na chlebu nejraději. Po
upečení se dal na kulatou mísu a přikryl utěrkou. Naštěstí byl tak horký, že se
nedal hned jíst a tak vydržel. Babička ještě někdy udělala domácí tvaroh z mléka
nebo uškvařila sádlo. A když byl náhodou málo solený, tak jsme si to sádlo
přisolili. Pak už k rodinnému štěstí nechybělo nic.