Kuchař se ani nesnažil, aby to bylo jiné. Bylo to opravdu všechno na jedno brdo, i když v jídelním lístku to znělo hodně lákavě. Kdyby tam tenkrát byla moje máma, tak by jistě řekla, ať si na ty ruce radši na...., ale hlavně ať nevaří. A já od té doby přemýšlím, proč kuchaři nevaří poctivé vývary, ulehčují si práci a ani neumí využít to, co se jim nabízí. Sama jsem ze staré školy a mrzí mě, že polévky nemají ta správná oka a nechutnají jako vývary a tak jsem se rozhodla vyzkoušet, jestli je UHO (univerzální hnědá omáčka) opravdu k něčemu dobrá.
V domácí kuchyni není tolik příležitosti nahromadit dobré vývary na každé jídlo, jak to radí šéf, jenomže jemu se to říká, suroviny do svého vaření nafasuje ve velkokapacitní vývařovně, tohle ale běžná hospodyně nemůže. A tak musí občas něco ošidit. Vývar udělá z kostky a výpek přibarví šťávou z vaničky. Když někdo vaří jenom pro dva, jako já, tak bujón dodá chuť a šťáva zase barvu a konzistenci. Chuť musí dodat prostě kuchař. Nejvěrnějším obrázkem domácího vaření je spíš pořad Prostřeno. Jenom mě mrzí, že tam vaří všichni nějak na jedno brdo, žádné zajímavé recepty. Musím tedy experimentovat sama, tentokrát z mletého masa.
Koule z mletého masa – 1 rohlík, 1 vejce, 300 g mletého masa, sůl, pepř, 2 stroužky česneku, trochu mléka – vše smíchat a pak z masa vytvořit plátek, na něj položit porci mraženého špenátu a vytvořit kouli (ruce lépe namočit). Koule se dají do pekáčku nebo pečící pánve, podlijí, upečou ze všech stran. Pro barvu je nakonec přidáno půl kostky bohaté šťávy, protože mám ráda bramborovou kašičku přelitou hezkým sosíčkem jako v jednom nejmenovaném americkém řetězci s kuřaty.
Pánev á la Mexico – 200 g mletého se vloží na základ z oleje a půlky osmahnuté cibule, maso se opeče a odděluje, aby nebyly hrudky. Původně to měla být omáčka na špagety, proto přidávám česnek, pepř, sůl, půl konzervy rajčat, 1 kostku cukru, zaliji asi deckou bílého a stále nevím, jakou zvolím přílohu. Nakonec vítězí inspirace z mexické restaurace, přidávám proto zelenou jarní cibulku, nakrájenou červenou papriku, půlku bohaté šťávy a nakonec konzervu s fazolemi. Mexická pánev sice mohla být ochucena i chilli papričkou, jenomže mně to chutnalo bez ní. Naplnila jsem si tortillu a také jsem tím naplnila chlebánek. Budu upřímná – chlebánek byl lepší.
Můj experiment s hnědou omáčkou, kterou kuchaři běžně používají v kuchyni a jsou líní ji i dosolit, dopadl velmi dobře. Zvolila jsem protentokrát Knorr, mám ale z minulosti vyzkoušené i jiné značky (z dovozu z Německa). Pokrmy to nezkazilo, naopak měly hezkou barvičku, někdy se to prostě tak úplně nezdaří. Napadá mě, že třeba můj výpek ze sekané obvykle nebývá nic moc, příště ho určitě vylepším. A pro kuchaře mám radu – když nevíte, co s tím, tak to radši nekupujte. Rozmixovaná UHO totiž sama o sobě není dobrá a když za to ještě mám dát dvě stovky, tak mě příště neuvidíte!
