„Proč?“
ptala se sama sebe už poněkolikáté. „Proč pořád útočí? Proč mi nedá jednou
provždy pokoj?“
Jednou se jí zjevil zčista jasna jako sen a od té doby
bojovala vnitřní boj, se kterým si nevěděla rady. Jejich vztah se vyvíjel jen
pomalu a došel do určitého stadia, kdy po něm začala nutkavě toužit. Vídali se
sice jenom občas, oba se nechtěli svých setkání vzdát, ale od chvíle, kdy
zjistil, že je vdaná, jako by zkameněl a zůstal přísně v mezích
kamarádství. Toužila po něm. Jediné, co je fyzicky spojovalo, byly horké
polibky, kterým nedokázal odolat. Ale pokaždé, kdy se zdálo, že přijde něco
víc, zarazil se a řekl: „Ne, to nemůžeme. Rozveď se a vezmi si mě.“ Pokaždé se
zarazila a nevěděla, co s tím dál. Je těžké tělu poručit, je těžké uspat
probuzený cit. Začala tedy zvažovat svá pro a proti s nadějí, že po zvážení
se odváží k nějakému rozhodnutí.
Manželství jí připadalo dlouhé. Ačkoli byla spokojená,
byly chvíle, kdy by nejraději opustila dosavadní život a začala žít nový.
Nesplněné touhy z mládí, nenaplněná očekávání. Na druhou stranu zážitky, o
kterých se ani neodvážila snít a zabezpečení, které jí dovolovalo realizovat
svoje představy a plány. Až na ty, které neplánovala a nebyly součástí její
fantazie. Původní představy zahrnovaly jenom šťastné rodinné okamžiky,
neobsahovaly všední chvíle samoty, kdy čeká se studenou večeří a opravuje
domácí úkoly svých ratolestí. Na tísnivý pocit, který jí obtěžoval ve všední
den i o víkendu, si celá léta nezvykla. Ani na usínání s rozsvícenou
lampičkou a prázdnou postelí vedle sebe. Jediné, co ji uspokojovalo, byl pohled
na šťastné spící obličeje dětí.
Zvažovat pro a proti není nikdy jednoduché, daleko
těžší je se rozhodnout. Nejde jen poměřovat výhody a nevýhody vztahu, plusy a
mínusy dvou rivalů, ve hře je spousta dalších okolností, dalších možností
řešení. Anebo je to naopak neřešitelné, ať se rozhodneme jakkoli. Na obou
miskách zbude jen spousta trápení, tak proč se zbytečně trápit rozhodováním?
„Proč? Proč zrovna já?“ pomyslela si a přivřela víčka.
Večer pokročil a k rozhodnutí stejně nedospěla, jako tisíckrát předtím a
kolikrát potom. Tak radikální řez vyžaduje hodně odvahy a hodně slz a ona
nechtěla být ubrečená. Děti klidně oddychovaly, kocour se uvelebil nedaleko
v křesle a pomalu se přikrádal blažený spánek. Aspoň na chvíli přicházelo
sladké vysvobození.
