Já vím, zavařovat se nikomu nechce. V dnešní době koupíme všelijaké sirupy, šťávy, džusy, limonády. Jenomže doma je doma, zpracování je zajisté šetrnější, přesně víte, co se s nápojem dělo a taky do výsledku můžete vložit svojí pozitivní energii a lásku.
Když si koupím anonymní krabici s džusem, nejen, že nevím, kolik éček tam kdo dal, ale ani jak se u toho tvářil, či zda nemyslel zrovna na něco negativního. Zatímco u domácí šťávičky strávím pěkný den a pak si na ní pochutnávám ještě kdovíjak dlouho. Pevně věřím, že je v ní pak více Céčka, než éček, i když jistá si tím, samozřejmě, nejsem. Jisté je jen to, že nápoj s bezinkovým sirupem i štamprlička chutnají výborně a neurazí ani návštěvu. Chcete-li to vyzkoušet, můžete se realizovat se mnou.
Budete potřebovat zavařovací hrnec na šťávu nebo odšťavňovač. Já používám hrnec, šťávu získám teplou cestou. To je sice k vitamínům méně šetrné, ale i tak, myslím, zbydou. V odšťavňovači by byla šťáva získána za syrova, avšak její konzistence bude hustší a možná by to chtělo přecedit. Pro získání základu se dají použít obě cesty.
Celé plody i se šťopkou dám do hrnce, zatopím pod kotlíkem a kuličky odpařím. V horní vrstvě zbyde odpad, v mezivrstvě šťáva, kterou zcedím. Ve stejném hrnci zavařuji také sklenice a tak se investice do hrnce vyplatí. Šťávu nechám pořádně vykapat, nejlépe do druhého dne, kdy jí stočím a přeliji pomocí měřidla (například půllitru) do jiné nádoby. Pak začínám přidávat ingredience na ochucení.
Takže i vy pečlivě odměřujte, ať víte, kolik čeho přidat a taky hlídejte, aby vám šťáva z hrnce nevytekla, až přidáte cukr. Poměr cukru je 1,7 kg na 1 litr šťávy. Cukr se rozpustí a šťávu necháme přejít varem, když se do ní ještě přidá na ochucení na 1 litr přibližně 1,5 g kyseliny citrónové. Raději méně, přidat se dá, ale ubírá se těžko. Pomocí kyseliny šťáva dostane tu správnou chuť a zároveň se konzervuje.
Při bublání se na povrchu tvoří pěna, vařte raději pozvolna a opravdu nechte jenom přejít varem. Případné nečistoty odstraňte. Pak se šťáva nechá vystydnout a naplní se do vhodných skleněných nádob.
Sama mám zkušenost, že hotový sirup před varem ještě trochu naředím, aby nebyl příliš hustý. Chci-li přidat trochu lihoviny a udělat si sladké likérové lepidlo, tak oddělím část šťávy a přiliji vodu a pak trochu vodky, rumu nebo slivovice. Ne moc, ale samozřejmě nechám na vás, podle chuti. Alkohol rovněž konzervuje a takový likér je výborným lékem při nachlazení. Černý bez je bezva bylinka, čistí tělo a pomáhá. Troška alkoholu podle čínské medicíny zahřívá, takže všeho s mírou a pro svoje zdraví uděláte z mála moc.
Na závěr jednu malou radu od mojí babičky: do každé lahve se sirupem nalijte navrch lžičku lihoviny proti plísni. Nevím, jestli to má vážně tyto účinky, ale mě šťáva neplesniví.
Když si koupím anonymní krabici s džusem, nejen, že nevím, kolik éček tam kdo dal, ale ani jak se u toho tvářil, či zda nemyslel zrovna na něco negativního. Zatímco u domácí šťávičky strávím pěkný den a pak si na ní pochutnávám ještě kdovíjak dlouho. Pevně věřím, že je v ní pak více Céčka, než éček, i když jistá si tím, samozřejmě, nejsem. Jisté je jen to, že nápoj s bezinkovým sirupem i štamprlička chutnají výborně a neurazí ani návštěvu. Chcete-li to vyzkoušet, můžete se realizovat se mnou.
Budete potřebovat zavařovací hrnec na šťávu nebo odšťavňovač. Já používám hrnec, šťávu získám teplou cestou. To je sice k vitamínům méně šetrné, ale i tak, myslím, zbydou. V odšťavňovači by byla šťáva získána za syrova, avšak její konzistence bude hustší a možná by to chtělo přecedit. Pro získání základu se dají použít obě cesty.
Celé plody i se šťopkou dám do hrnce, zatopím pod kotlíkem a kuličky odpařím. V horní vrstvě zbyde odpad, v mezivrstvě šťáva, kterou zcedím. Ve stejném hrnci zavařuji také sklenice a tak se investice do hrnce vyplatí. Šťávu nechám pořádně vykapat, nejlépe do druhého dne, kdy jí stočím a přeliji pomocí měřidla (například půllitru) do jiné nádoby. Pak začínám přidávat ingredience na ochucení.
Takže i vy pečlivě odměřujte, ať víte, kolik čeho přidat a taky hlídejte, aby vám šťáva z hrnce nevytekla, až přidáte cukr. Poměr cukru je 1,7 kg na 1 litr šťávy. Cukr se rozpustí a šťávu necháme přejít varem, když se do ní ještě přidá na ochucení na 1 litr přibližně 1,5 g kyseliny citrónové. Raději méně, přidat se dá, ale ubírá se těžko. Pomocí kyseliny šťáva dostane tu správnou chuť a zároveň se konzervuje.
Při bublání se na povrchu tvoří pěna, vařte raději pozvolna a opravdu nechte jenom přejít varem. Případné nečistoty odstraňte. Pak se šťáva nechá vystydnout a naplní se do vhodných skleněných nádob.
Sama mám zkušenost, že hotový sirup před varem ještě trochu naředím, aby nebyl příliš hustý. Chci-li přidat trochu lihoviny a udělat si sladké likérové lepidlo, tak oddělím část šťávy a přiliji vodu a pak trochu vodky, rumu nebo slivovice. Ne moc, ale samozřejmě nechám na vás, podle chuti. Alkohol rovněž konzervuje a takový likér je výborným lékem při nachlazení. Černý bez je bezva bylinka, čistí tělo a pomáhá. Troška alkoholu podle čínské medicíny zahřívá, takže všeho s mírou a pro svoje zdraví uděláte z mála moc.
Na závěr jednu malou radu od mojí babičky: do každé lahve se sirupem nalijte navrch lžičku lihoviny proti plísni. Nevím, jestli to má vážně tyto účinky, ale mě šťáva neplesniví.
