Lilková pomazánka

V poslední době řeším problém a snažím se posilovat imunitu. Je to docela věda, s kterou nebudu dnes, o víkendu, zatěžovat, ono se totiž každému nehodí to samé, co druhému, boj s imunitou je čistě individuální věc, co se však často shoduje, je omezení masa a uzenin. Proto mám v poslední době víc receptů bezmasých.

Kuchyň je alchymistická dílna a kuchařka je čarodějnice. Jelikož se každá čarodějnice dlouho učí čarovat, naučí se spoustu věcí, které jí pomohou v rozhodování. To je něco, co nenaučí ani Zdeněk Pohlreich, který ukazuje recepty, ale ani slovem se nezmíní o souvislostech, proč se něco dělá tak a něco tak. Všechno je potřeba chápat v souvislostech, no ale na vysvětlení souvislostí není čas a trpělivost. A tak těm souvislostem, na které není čas, říkejme třeba kouzla.

Lilková pomazánka má své kouzlo v jednoduchosti, rozmanitosti, dobré chuti a využití. Hodí se k snídani, svačině i k večeři. Použité suroviny: 1 menší lilek, 1 cibule, 3 stroužky česneku, 1 rajče, bylinky z balkónu, sůl, olivový olej.

Příprava: všechnu zeleninu nakrájet na kousky, polít trochu olejem, osolit, bylinky a česnek nasekat, přidat a vše promíchat. Pak se upeče v troubě asi půl hodiny do změknutí a zhnědnutí (ne spálení). Málo upečené není tak úplně ono. Po upečení se vše pomocí tyčového mixéru rozdrtí ne úplně do kaše a pak se vmíchá tvaroh nebo pomazánkové máslo. Podle chuti se může ještě přisolit. A to je celé kouzlo.

Vlastně ještě ne, to skryté spočívá v tom, že v lilku je provitamín vitamínu A, řada stopových prvků jako molybden, draslík, mangan a bor, má příznivé účinky při snižování cholesterolu v krvi a podle orientální medicíny má i afrodisiakální účinky. Cibule je v kuchyni využitelná i pro zdraví, například při nechutenství, potížích se zažíváním, vysokém tlaku a při zánětech ústní dutiny. Má příznivý vliv na cukrovku, astma, zánět močového měchýře, při bodnutí hmyzem. Působí protizánětlivě a antibioticky. O česneku ani nemluvě. No a tohle kouzlo namazané na toastíku chutná skoro božsky.

A pak se řekne „pitomá pomazánka“!

Bezmasé duo

Když jsem se dostala k dnešnímu vaření, zrovna šla v televizi Všechnopárty a v ní doktorka Cajthamlová. Jako vždy povídala něco o tom, že strava má být pestrá, vyvážená, má obsahovat luštěniny …. a to mi znělo pořád v hlavě. Podle toho dnešní vaření pak vypadalo.

Vzala jsem z lednice všechnu zeleninu, co tam byla, hlubokou pánev, menší pekáč, prkénko a nůž a pak jsem začala jednotlivé plody nemilosrdně vraždit. Začalo to cibulí a olejem. Do pekáčku trochu oleje na dno, kousky cibule, do pánve olej na cibulový základ a cibule nakrájená na jemno.

Do pekáče jsem pak začala připravovat pomazánku z pečené zeleniny a pokračovala asi v tomto pořadí: 1 velkou červenou kapii, dvě ředkvičky, půlka kedlubny, dvě přerostlé zavařovačky, 1 přiměřeně velkou mrkev, dva stroužky česneku. Vše jsem pokrájela podle potřeby na přibližně stejné díly a dala mírně osolené do trouby péci na 120 stupňů asi na půl hodiny. Není dobré péci zprudka, ale nejlepší je, když jsou strany opečené dohněda, jakoby orestované. To se mi povedlo a pak jsem v troubě nechala dojít a vyndala. Ještě teplé jsem rozmixovala tyčovým mixérem, přisolila, přidala syrovátkový sýr a všechno znovu rozmixovala. Vznikla chutná pomazánka, kterou jsem na závěr doplnila jemně nasekanou natí z petržele a dala vychladit. Večeře byla hotová.

Zatímco se zelenina pekla, přišel na řadu oběd - takový dýňový eintopf. Cibulka se na oleji začala pomalu připalovat, přidávala jsem tedy další ingredience: 1 na kolečka nakrájenou kořenovou petržel, 1 mrkev, půlku dýně hokaido, 1 velkou červenou kapii, dva stroužky česneku, kousek celeru, 1 papriku se zelím naloženou nakyselo i s lákem, pár lístků šalvěje s 1 výhonkem citrónové trávy stočené do otýpky, sůl, kurkumu, když se vše podusilo doměkka za občasného podlévání, přidala jsem plechovku nakládaných červených fazolí s cukrovou řepou v tomatové omáčce a na zahuštění mírně zasypala jemnými krupkami, které po chvíli nabobtnaly a změkly. Na závěr jsem do směsi přidala nasekaný kopr, který pokrm zjemnil a mírně osladil, jeho chuť však nebyla nijak výrazná. Mám to vyzkoušené a chutná mi to tak. Pánev byla plná a já myslím, že už ničím víc vyvážit snad nešla. Bylo v ní spousta zeleniny, žádná mouka, luštěniny, obiloviny a maso nijak nechybělo. Ostatně, manžel jeho absenci ani nepoznal.

Ach, ty soboty a neděle, ty jsou zabijákem mojí tajle! Ovšem, ... kdyby mě nyní četla máma, řekla by mi: kde nic není, ani smrt nebere.

Dobrou chuť!

Salát z pekingského zelí

Žijete nezdravě, vysoký tlak, cholesterol a ještě další strašáky! To zas byla u doktorky přednáška, i když se mi oproti dřívějšku některé hodnoty zlepšily, ale vysvětlujte to! Lékařka je přísná a vidí jenom výsledky, ne všechny souvislosti, jakože stresy nemohu moc ovlivnit, pořád se musím s něčím zlobit, věk roste a mám spoustu starostí. Ale nemá cenu nic dalšího vysvětlovat. Udělat si chvilku pro sebe, to je naše povinnost, ona to v náplni práce nemá. Uf, chtělo by to někoho, kdo by měl povinnost na to dohlédnout a hýčkal, ale kde ho vzít? Musím si vystačit sama.

Určitá rizika mám v rodině, když mámu skolila mrtvice, říkám lékařce: „Sice je kuřák, ale nikdy nepila.“ Na to jsem dostala odpověď: „Měla to dělat radši obráceně.“ Jenomže vyberte si, kuřáci namáhají plíce, zanáší si tělo jedy, pijáci si zase ničí játra a trávení. Malé množství prý pročistí cévy, ale ani odborné studie nejsou zajedno. A pak – i kdyby to byla pravda, mně to prostě nechutná. Káva, to je moje favoritka, ale hýbe s tlakem a kdovíco ještě, po džusu jsem překyselená, sodovka mi nesvědčí, to je prý špatné na játra, na co se člověk podívá, to je vlastně špatně. Celá zmatená hledám vhodné nápoje a potraviny, až mi z toho vyhládne. A protože musím poslouchat, volím velmi lehký pokrm – salát z pekingského zelí.

Na dvě porce je potřeba asi půlka hlávky (200 – 300 g), půlka cibule, 100 g ředkviček, 3 snítky kopru, 1 mrkev, lžíce olivového oleje, 50 g sójových kostek a zálivka z vody, kostky cukru nebo sacharinu, jablečného octa, popřípadě hovězí bujón Knorr pro lepší chuť sójového masa a 100 g uvařených těstovin.

Salát z pekingského zelí lze vymyslet na mnoho způsobů, inspirovalo mne sójové maso, které používají vegani, protože sója je pro ženy v přechodu velmi prospěšná. Obsahuje prospěšné látky, které pomáhají, nakonec sója je obsažena v přípravcích z lékáren pro ženy mého věku. Za to neutrácím, přidám si ji raději do jídla.

Při přípravě salátu jsem postupovala tak, že jsem do vody přidala hovězí bujón a povařila v něm sójové kostky. Zeleninu jsem nakrájela do mísy, zelí na nudličky, ředkvičky také, cibulku na kostičky, mrkev nastrouhala, zalila lžící olivového oleje, osolila, nakrájela snítky kopru a zalila sladkokyselou zálivkou. Mezitím se kostky uvařily, přidala jsem je pokrájené do salátu a promíchala. Vznikly dvě barevné porce, které mají každá přibližně 850 kJ. Lehký salát doplněný ještě o 100 g uvařených těstovin obsahuje 1150 kJ a to je lehoučká večeře. V této úpravě je vhodný nejen pro věčné hlídače všeho, ale i pro diabetiky.

Ach jo, to zdraví je docela věda. Včera mi ale kamarád říkal, že zaručený recept je chodit po dvou schodech, prý to zbavuje stresu a srovná všechny rozházené hodnoty. To zkusím!

Rybí aspikové misky

Vzpomněla jsem si na kousky z aspiku, které kdysi prodávala máma pod názvem "řecké medaile". Byly to aspikové misky s rybí náplní, specialita jejich šéfkuchaře, která se nikde neprodává. No a moje mlsná pusa zatoužila je ochutnat.

Pro úspěch to chtělo trochu aspiku, který jsem připravila z 3 dl zředěného láku z okurek a vody s přidáním želatiny a uvařila podle návodu.

Pak jsem si připravila silikonové misky, nalila trochu želatiny na dno, počkala, až zatuhne a přidávala vrstvy: pár koleček zelené cibulky, plátky cherry rajčat, 2 lžičky pomazánky připravené z malé majonézy a šprotů v konzervě bez oleje, s přidáním soli, citrónové šťávy a lžičky hořčice, plátky okurek a nakonec kousky plátků sýra. Všechno jsem zalila zbylým aspikem a nechala zatuhnout. Zatuhlé aspikové bábovičky jsem vyklopila na prostředek talířku přizdobeného okurkami a rajčaty.

Rada: Pro zkoušku aspiku si nachlaďte malý talířek a trochu aspiku na něj nalijte. Poznáte, jestli správně ztuhne.

Chlebíček s voňavou kůrčičkou

 

Nedávno jsem sledovala na internetu pořad, kde se pekl domácí chleba. Konečně tam byla rada, jak ho udělat z obyčejných surovin, nikoli jen ze sáčku. Raději vařím a peču s obyčejných surovin, aspoň vím, co jím.

Stejně, jako spoustu lidí, i nás jednou doma chytilo takové to „domácí pečení“. S babičkou jsme vymýšlely recept na chleba. A protože babička byla obyčejná žena, která zažila druhou světovou, věděla si rady skoro se vším. Vymyslela jednoduchý recept, mockrát jsme ho vyzkoušely a dlouho si pochutnávaly. Domácí voňavý chleba byly pokaždé snědený dřív, než kupovaný. A babička zabila dvě mouchy jednou ranou, mě a sestru zaměstnala na celé odpoledne a ještě měla dobrý chléb. A jak jsme to dělaly?

Vzaly jsme kilo hladké mouky a do ní nasypaly sůl. Samozřejmě množství soli přišlo do mouky odhadem, asi tak lžička. Nesmí se nasypat do kvásku ani na droždí, to by potom nevykynulo. Tím jsem plynule přešla k přípravě kvásku, který se udělal z čerstvého droždí, trošky cukru, lžičky mouky a mléka. Mléko je lepší v pokojové teplotě nebo mírně přihřáté. Kvásek se nechá vzkypět a pak se může nalít do mouky. Čím víc, tím lépe, nebude stačit ani hrnek, mouka se musí ještě zadělat obyčejnou vodou. Do všeho jsme ještě přidaly hrst kmínu a roztlučené 3 – 4 fenykly.

Tohle je tajemství našeho receptu na chleba, vůně fenyklu dodá úplně jiný pocit a krásně voní při pečení. Těsto jsme zadělávaly zásadně vodou a kromě vody, koření a mouky směs neobsahovala nic. Musí se pořádně dlouho zadělávat ve velké míse (robot nebyl) a je lepší tužší těsto. Pořádně propracované těsto (a je to fuška) se posype navrch moukou a nechá dlouho vykynout. Někdy jsme kynutí srazily a ještě nechaly. Nakonec byla mísa plná hladkého těsta, které se nelepilo. Z této dávky jsme na válu udělaly dvě poloviny, na podsypaném pomoučněném vále vytvarovaly dva bochníky a postupně pekly ve vyhřáté troubě za pravidelného potírání vodou nebo pivem skoro hodinu.

Potírání bylo důležité, aby měl chleba pěknou tvrdou křupavou kůrčičku, kterou máme na chlebu nejraději. Po upečení se dal na kulatou mísu a přikryl utěrkou. Naštěstí byl tak horký, že se nedal hned jíst a tak vydržel. Babička ještě někdy udělala domácí tvaroh z mléka nebo uškvařila sádlo. A když byl náhodou málo solený, tak jsme si to sádlo přisolili. Pak už k rodinnému štěstí nechybělo nic.

Jarní kuřátka - studená večeře

Komentář k jednotlivým obrázkům:
1) Dáme vařit vejce natvrdo.
2) V misce smícháme lžičku hořčice, trochu soli, 1 gervais, uvařené vychladlé žloutky a 2 lžičky majonézy.
3) Než se vejce uvaří, vyplejeme zahrádku.
4) Záhonky pěkně upravíme a necháme jen kvetoucí tulipány. Je jaro.
5) Pozveme kuřátka. Nejprve přijdou uvařené půlky, s ukrojenými dny, vylíhnou se až později.
6) Do každé půlky dáme lžičku pomazánky a na ni ještě menší druhou vrstvu.
7) Kuřátka potřebují ještě hřebínky a zobáčky.
8) Pro lepší žlutou barvičku se mohou přizdobit kurkumou.
Dobrou jarní chuť. Poznáte, z čeho jsou hřebínky a tulipány?

Slané pohoštění - zdobení chlebíčků

Poslední večer chci prožít v klidu a zakousnout to, co mi chutná celý rok. Jsou malá chutná sousta – jednohubky a chlebíčky, nejradši je mám oschlé ráno na Nový rok.

Nakrájela jsem sedmizrnnou a bílou bagetu. Z každé vzniklo přibližně 11 soust nebo chlebíčků, musí se krájet trochu našikmo. V misce jsem smíchala asi 1/8 másla s 2 gervais sýry a vyšlehala ručním šlehačem mírně osolené s přidáním přibližně lžíce horké vody po kapkách. Tato metoda způsobí, že pěna je hladká a nadýchaná.

Pak už jsem si natřela pěnu na sousta a chlebíčky a zbytek dala do mikroténového sáčku, abych si mohla nastříkat kopečky a okraje.

Zdobení proběhlo v tomto pořadí:

Nakrájený poličan jsem stočila podobně jako na fotkách (moc se nepovedly, zblízka je to rozmazané, ale pro názornost postačí). Dvě kolečka se položí jako vějíř vedle sebe a pak se prostředek zvedne a okraje stisknou. Vznikne taková růžička. Položila jsem dvě naproti sobě a tím byl základ zdobení na salámových jednohubkách hotový. Mezi nimi je výseč camembertu a přidaný vějířek okurky.

Na chlebíčky se šunkou jsem stočila kornoutek z půlky plátku šunky, nastříkala kopeček pěny, na něj přišel měsíček mandarinky, plátek přepůleného kiwi a malý kopeček krenexu.

Pár soust jsem namazala sleďovým salátem koupeným už hotovým a přizdobila okurkou a rajčátky. Na jednohubky s tresčími játry jsem nastříkala podél okraje sáčkem pěnu a doprostřed dala játra, z nichž jsem slila většinu oleje a rozmíchala je v misce. Navrchu je nakrájená cibulka a půlka cherry rajčátka. Zbyly mi ještě dva namazané chlebíčky, na které nic nezbylo, použila jsem tedy zbytek pěny a nastříkala cik cak. Na to pak přišla cik cak nastříkat pasta z kaviáru a navrch zbytky kiwi s mandarinkou.

Výsledný efekt je pak vidět na posledních fotografiích.

Jak vypálit červa

Právě je vhodné období k posílení trávení i imunity. Trávení dostalo zabrat o svátcích a imunitu je třeba podporovat pořád. Někdo zvolí citrusy, já volím křen. Ne nadarmo se mu říká evropský ženšeň.

V zimě je vůbec velmi výhodné používat v kuchyni kořeny, tedy mrkev, celer, petržel, řepu, zázvor a také křen. Je v nich hodně pro nás důležitých látek a pročistí nám tělo. Spoustě lidí kořeny moc nechutnají, protože jsou zvyklí dávat si je hlavně do polévky, ale stačí se zamyslet a zpestřit si jídelníček novými recepty. Křen se dá například výborně využít do pomazánek nebo salátů, jenom se to nesmí přehánět, protože děti by to asi nejedly. Kdo má rád více, může si ještě nasypat nášup.

Právě na oslavu posledního dne v roce se dá vyzkoušet pomazánka z tvarohu a křenu. Tvaroh raději tučnější, ale záleží na tom, co má kdo rád. Já nemám moc ráda kyselou tvarohovou chuť a tučný je daleko jemnější. Lze využít i Lučina nebo syrovátkový sýr našlehané s trochou horké vody ručním šlehačem. Tvaroh nebo sýr se jenom osolí a pak se zamíchá nastrouhaný křen. A to je všechno. Namazané na veku se ozdobí vejcem, okurkou, rajčetem, petrželkou nebo ovocem. Hodí se cokoli – kousek jahody, jablka, kiwi nebo mandarinka. Tato jednoduchá pomazánka se může dát i na chlebíčky se šunkou nebo nepříliš výrazným salámem a zase se jen přizdobí.

O něco složitější je pomazánka od manželovy babičky, která umlela na masovém strojku kousek tvrdého sýra, měkký salám, 2 natvrdo uvařená vejce, kyselé okurky, přidala nastrouhaný křen, osolila, opepřila a smíchala s majonézou. Je to velmi chutná pomazánka, sice plná kilojoulů, ale na začátek dlouhé noci se hodí.

Moje babička mě naučila dělat na Silvestra k ovaru jablkový křen. Nastrouhala jablko, křen a zalila horkým vývarem z ovaru. Musí se to totiž spařit. Křen nepálil a chutnal mi i v dětství. Ovar s jablkovým křenem, chleba a pivo jako křen, to je moje oblíbená lahůdka.

A jak využít křen ještě jinak? Třeba v mé milované křenové omáčce a v zelném salátu, který je docela jednoduchý. To se nakrájí nadrobno zelí (může se i nastrouhat), přidá nakrájená cibulka (ta se strouhat nesmí, zhořkla by), nastrouhané jablko nahrubo, kousek mrkve nastrouhané najemno, pak se osolí, přidá olej, trochu kmínu (raději drcený), může se ale okořenit dekem nebo směsí na zavařování, ochutit špetkou cukru a pár kapkami octa. A samozřejmě podle chuti nastrouhaný křen. Salát se musí promíchat a ve sklenici vydrží několik dní. Hodí se skoro ke každému jídlu a když se osladí sladidlem, tak je výborný i pro diabetiky. Může se konzumovat ve větším množství při nízkotučné dietě a dodá tělu spoustu vitamínů.

Jo a nezapomněla jsem na křen s medem? Určitě ano. Vyzkoušela jsem si ho naložit proti kašli a čekala, jaké to bude. Tohle si zamilují všichni, chutnější medicínu na kašel jsem nikdy v životě nejedla. Je to něco tak ….. mlask, mlask, mlask! Skoro jako koule Rafaelo.

Jediné, co mi na křenu vadí, je strouhání. To si vždycky krásně pobrečím!

Dietní pomazánky

Jdu do sebe. Na hubnoucí skupině jsem dostala pěknou „pochvalu“. Do mého poctivého jídelníčku

přibylo vyhodnocení: „Alice, tenhle jídelníček je kalorická BOMBA!!! Takhle tedy NE!!!“

No a tak jdu do sebe. Jenomže je to hrozná práce, protože tolik miluju pomazánky. Za namazaný rohlík vyměním cokoli. A tak mi kila pěkně přibývaly, ale tohle se teď mění. To by člověk neřekl, kolik energie dodává obyčejný rohlík s pomazánkou, která je složená z tuků, majonézy, tvrdých sýrů a salámu. Do pomazánky se zas tak moc zelenina neuplatní a tak musím nyní volit lehčí verze. Sbohem, pomazánkové máslo (s majonézou už se skoro nezdravíme a teď budu ignorovat i máslo, chjo…)

Musím si prostě najít pro své pomazánky nové kamarády. Bez téhle zásadní změny to nepůjde. Co třeba vzít na pomoc sýr Cottage nebo tvaroh? Obojí má oproti běžnému máslu nebo majonéze jen pětinu energie a to znamená, že při každém namazání sním od teďka míň. Výborně se hodí i na chlebíčky nebo na plnění vajec, rajčat a okurek.

Tvaroh stačí našlehat s trochou mléka a soli, sýr Cottage je třeba nejprve rozmixovat ponorným mixérem dohladka, rovněž se solí a mlékem nebo trochou vody. Už to mám párkrát vyzkoušené. Osobně mám radši Cottage, protože moc nemusím nakyslou příchuť tvarohu, ale tohle už je na osobních chutích.

Když je základ hotový, stačí přidat konkrétní přísady a vznikne spousta dobrých pomazánek:

Sleďová – sledi se rozmixují najemno, přidá se trochu hořčice a našlehaný sýr (tvaroh).

Z krabích tyčinek – tyčinky nechám minutu povařit v mikrovlnné troubě (tak, jak jsou), pak nakrájím na kousky, přidám najemno pokrájený kousek pórku, šťávu z citrónu a vmíchám našlehaný sýr (tvaroh).

Se sardelovou pastou – do našlehaného sýra vymačkám trochu sardelové pasty a zamíchám.

Budapešťská – nakrájet kousek cibulky, papriky, přidat sušenou papriku a podle potřeby zředit lákem z okurek – vše smíchat s našlehaným sýrem (tvarohem).

S ananasem – rozmixovat pár kostiček konzervovaného ananasu a pak smíchat s našlehaným sýrem (tvarohem).

S bylinkami – do našlehaného tvarohu (sýra) přidat sušené i zelené bylinky.

Křenová – do našlehaného tvarohu (sýra) přidat nastrouhaný křen.

Česneková – do našlehaného tvarohu (sýra) přidat utřený česnek.

Pro dobu hlídání energie jiné verze nenabízím, i když by se daly vymyslet, třeba ještě se sušenými rajčaty, s pastou z feferonek, pro ukojení chuti úplně stačí tyto a hlavně je lepší nenamazat na chleba, ale na okurku, mrkev nebo jablko (papriku, cuketu, kedlubnu, ředkev – podle chuti).

Hlavní výhodou je, že rodině se namaže chleba, obloží zeleninou a budoucí „laťka“ nemusí vařit jídlo dvakrát. Pomazánky vydrží v ledničce i několik dní (pokud je ovšem nesníte), takže je snídaně, svačina i chutná večeře pořád po ruce.

Recept na dlouhověkost

Bohužel je skutečností, že dosud nenalezli způsob, jak dosáhnout nesmrtelnosti. Moje babička aspoň našla lék na dlouhověkost.

Když se dívám na občasné reportáže o stoletých lidech, tak jsem si všimla, že zpravidla radí něco, s čím by lékaři nesouhlasili. Tu přiznají štamprličku, tu řeknou, že nikdy nedbali na zdravý životní styl a pak má našinec zmatek v hlavě, jestli to, co dělá, je správně.

Moje babička uznávala střídmost, čerpala z přírody, hlavně musela mít něco dobrého na chleba a denně vypila jedno zdravotní pivo. Kouřila až do posledních dní, jogurty jedla jen bílé, nejedla žádné přibarvované a chemicky ošetřované věci. Nejedla ani margariny, ani umělá sladidla, neměla cukrovku, klidně si upekla buchty a snědla postupně celý pekáč. Zásadně smažila na sádle a másle. Uvařila z čehokoli, co kdo přinesl a váhou se vůbec nezabývala.

A tak dbám jejích zásad a nikdy nenechám na pultě trčet libový bůček. Protože milujeme pomazánky, skvěle se hodí mít ho v lednici. Namísto řízků používám při cestování právě pečený vepřový bůček, který se osvědčuje umletý nebo natenko nakrájený do chleba. Stačí ho osolit, okmínovat nebo posypat jiným kořením, dát pod něj dvě cibule a upéci.

Použití pečeného masa je jednoduché – vše umlít a dát do misky, odkud se postupně konzumuje namazané na chlebu. Dá se využít i na omaštění knedlíků nebo brambor se zelím. Takto upravená pomazánka na chleba se dá ještě vylepšit hořčicí, či nakládanou zeleninou. Zrovna o tomto víkendu mě pro změnu napadlo při pečení bůčku přidat nakrájená rajčata, papriky a okurky, které mi v misce zbyly připravené na šopský salát a po upečení jsem je se šťávou a kusem masa rozmixovala. Vznikla bůčková pomazánka se zeleninou a tak se zase potvrdilo, že zeleninu je nejlepší přehnat přes prase.

Akorát ta upečená kůrčička se do pomazánky nehodí. Co s ní? Promiňte mi upřímnost, ale tu obvykle sežeru jako první, ani se nedotkne talíře.

Salátové období - fazolový salát

V době střední školy jsme mívali hodiny praktické praxe a z nich vznikaly výtvory, na které dodnes vzpomínám. Samozřejmě z toho čerpám a nejenom ty vzpomínky. Naše babička pokaždé po vaření vyzvídala, co jsme uvařili, a tak jsem se pak snažila schovat aspoň kousek na ochutnání.

Mívali jsme několik chodů, celé menu a ještě něco navíc a někdy jsme to ani nestačili sníst.

Jednou jsme uvařili fazolový salát, o který ale nikdo nějak nestál a tak jsem ho zabalila do novin, že ho někde cestou vyhodím. Balíček byl v tašce a já přijela domů.

Babička zvědavě vyzvídala, co zas bylo dobrého a jenom tak se nedala: „A zbylo něco?“

Upřímně řečeno, někdy jsem ji obdivovala, protože třeba na buchtách si mohla vylámat zuby, kdyby nějaké měla, máčela je tedy hodně do kávy. Byla to šetřivá žena, zažila válku i bídu, a tak nikdy nic nevyhodila a zužitkovala všechny zbytky. Celá léta se starala o naše plné žaludky a z mála nás uměla královsky zasytit. Sama z kuřete olizovala kosti, aby bylo dost masa pro děti. Její přání bylo koupit si kuře sama pro sebe a celé si ho sníst. Nikdy se jí to nesplnilo.

„Babi, zbylo, ale zapomněla jsem to vyhodit.“

„A co máš?“

Vytáhla jsem balík v novinovém papíře, opatrně roztrhla. Babička to zkusila a protože jí chutnalo, tak si z té haldy přece jenom nabrala.

Fazolový salát se připravuje z dobře uvařených fazolí. Je asi jedno z jakých, já používám bílé. Podobně připravuji i salát sójový, který je na chuť ještě jemnější. Fazole i sója jsou výborné suroviny, obsahují řadu důležitých látek, včetně vlákniny, vitamínu B, jenom se musí dobře kousat. Do mísy se vloží uvařené fazole, přidá nadrobno nakrájená zelená jarní cibulka, sůl, pepř, olivový olej, pár kyselých okurek. Vše se promíchá a nechá v ledničce dobře rozležet.

Je to tak jednoduché, že to zvládne každý. Ten salát ze školy byl tenkrát navíc ochucen kyselými rybičkami a to byl zřejmě důvod, proč babička neodolala. Ozvláštnit by se ale dal i šproty, sušenými rajčaty nebo něčím, co máte rádi.

Někdy v létě nakládám do sladkokyselého nálevu takové ty krásně červené papriky s tlustou kůží plněné zelím. Ty se mi pak přesně hodí do jakéhoholi salátu, ať už je pokrájené smíchám s fazolemi, těstovinami nebo bramborami, přidám olej nebo majonézu a trochu soli a pepře. Tím nenápadně připomínám, že v létě je nejlepší čas myslet na zimu, připravit sklenice, svařit lák, který se připraví z deka nebo novy za chvíli a jak bude dozrávat zelenina, dá se připravit průběžně pár barevných skleniček. Potom jako když se najdou. Do salátů se hodí třeba nakyselo nakládaná cuketa okurky, barevná směs z paprik, hub, okurek, mladé kukuřičky, růžičky květáku, zelené fazolky...

Co s vykoledovanými vajíčky

Velikonoce v rodinách znamenají přípravu na pořádnou mrskačku (hlavně tam, kde mají holky) a v jiných zase těšení na malovaná vejce (hlavně tam, kde mají kluky).

U nás se převážně vejce připravovaly, protože jsme s dcerou čekávaly koledníky, zato u mojí sousedky se pravidelně nashromáždily koše s vejci (její koledníci se opravdu činili). A tak potom přemýšlela, co s nadílkou. Ještě docela dlouhé období po Velikonocích se u nich jedly různé vajíčkové pokrmy. Nám obvykle stěží zbylo na salát. Patříte-li mezi šťastlivce, co po Velikonocích nevíte, co s vařenými vejci, můžete se inspirovat zde.

Vajíčka jsou symbol jara a ačkoli se v nich vyskytuje cholesterol více, než v jiných pokrmech, názory na to, zda je prospěšný, či ne, se různí. Ale vejce samo o sobě asi až takové nebezpečí nepředstavuje, horší je, že se o Velikonocích nacpeme kromě vajec ještě beránkem, řízky, salátem, nádivkou a všechno dohromady je pěkná bomba pro zažívání. Málokdo po Velikonocích říká, jak se jeho trávení ulevilo, možná je to hodování ještě horší, než o Vánocích.

Moje babička nám v dětství pro odlehčení o Velikonocích připravovala kromě tradičních jídel z přebytečných vajec hlávkový salát s ředkvičkami a vajíčky. Na umyté natrhané lístky salátu udělala zálivku z oslazené vody, citrónu, soli a kapky oleje, nakrájela syrové ředkvičky a natvrdo vařená vejce. Tohle bylo celkem osvěžujicí a nijak to nezatížilo.

Moc ráda mívám posolený chleba s máslem a vejci najemno nastrouhanými. Jednoduché, rychlé, kdykoli poživatelné. Nevím, čím to je, ale nastrouhané vejce má úplně jinou chuť než vejce pojídané zvlášť a přikusované z druhé ruky. Obvyklá vařená vejce často přibalovaná do ruksaku na výlet mě dusí. Nastrouhaná vajíčka jsou výborná i na vařené brambory polité máslem.

Zato vajíčkový salát klouže do žaludku sám, je úplně jednoduchý a není tak moc kalorický jako jiné saláty, jenom se ho nesmí sníst plná mísa. Připraví se z vařených vajec a kyselých okurek, vše pokrájet na kostičky do misky, osolit, opepřit, přidat kousek syrové nakrájené cibule nebo zelenou cibulku, trochu láku z okurek a majonézu na zahuštění (lepší v opačném pořadí). Salát se musí nechat v ledničce chvíli uležet, aby se chutě vzájemně propojily. Pak se dá jíst s pečivem, jako pomazánka, mohou se s ním plnit třeba vydlabané rohlíky.

No a kdo má rád, stejně jako já, vajíčkovou tlačenku? Výhodou je, že vydrží déle, chutná všem a vypadá krásně barevně. Ovšem už je třeba mít na přípravu v zásobě několik dalších surovin. Jako třeba: želatinu, kterou prodávají v sáčku nebo plátky. Měkký salám se nakrájí na proužky nebo kostičky, nakládanou zeleninu (nějakou dobrou směs, nejlépe rovněž kostičky, aby se nemusela příliš krájet), majonézu, sůl a pepř. Připraví se želatina (podle návodu – jsou různé) a když je vychladlá, tak se v míse zašlehá do majonézy, čímž vznikne takový krém. Při přípravě želatiny je vhodné využít lák ze zeleniny, který tlačenku ochutí. Přidá se koření, pokrájená vejce, nakrájený salám, zelenina a vše se smíchá. Následně se hmota nalije do formy, podle toho, jaký tvar si pro tlačenku zvolíte. Může to být forma na biskupský chlebíček, podkova, popřípadě jakýkoli jiný tvar.

Jediná zapeklitá věc u vaječné tlačenky, která mě vždycky zaskočí, je, že se musí nechat v ledničce nejméně do druhého dne, protože musí pořádně ztuhnout.

Houskoví ptáci a hnízda

Šikmoočka v nedaleké sámošce má po ránu ještě zavřeno a tak nemám ani pečivo. No, co? Udělám si svoje. Dám do mísy trochu hladké, trochu polohrubé mouky, asi 400 g, 1 vejce, sáček sušeného droždí, půl deci oleje, asi deci mléka, špetku soli, trochu kmínu a zadělám horkou vodou, až je těsto zhruba takové konzistence, jako na kynuté koláče. Ani řídké, ani příliš husté. Tak, aby se po vykynutí dalo tvarovat. V mise ještě trochu zasypu moukou a nechám vykynout.

Mezitím si uvařím tři vejce a připravím z nich vajíčkový salát s kyselou okurkou, cibulkou, špetkou soli a pepře a trochou majonézy. Vše nakrájené do misky promíchám a dám do ledničky. Taky si mohu ještě připravit salámy, pomazánkové máslo a okurku s rajčaty i sýr. Všechno budu později potřebovat.

Když mi těsto vykynulo, nakrájím z něj kousky, z kousků válím válečky a půlku namotám jako trdelník na trubičky pro kremrole : Z druhé půlky umotám třeba uzlíky a všechno pozvolna upeču na pomaštěném pečícím papíře. Kremrolky ještě posolím, uzlíky posypu... třeba řeckým kořením.

Upečené trubičky a uzlíky nechám vystydnout. Do uzlíků přišel vajíčkový salát a kousek zeleniny. Do trubiček přišlo trochu pomazánky, sýr nebo salám, okurka a rajče. Původně to měly být obyčejné houskové trubičky, ale pak mi to něčím připomněly ptáky.

 

Dnes hraje: mozzarella

Nedávno jsem objevila mozzarellu light a zjistila, že výborně chutná. Asi jsme se potkaly ve správné chvíli a tak zkouším, co s ní. Vím, jaké kouzlo dodá sýrové pizze, výborná je i s letními rajčaty a co dál?

Shodou okolností se mi dostalo do ruky i zajímavé koření složené z rajčatových vloček, papriky, česneku, bazalky, oregána a mořské soli speciálně určené na bruschettu, vyzkoušela jsem ho ale jinak. Na plátky rohlíku nakrájela plátky mozzarelly, posypala tímto kořením a dala na 20 sekund do mikrovlnné trouby (z důvodu úspory času, šlo by využít i toasteru, či trouby). Výsledkem byly výborné chutné jednohubky využitelné ke snídani nebo k večeři. Lžičku koření jsem pak nasypala do pomazánkového másla, promíchala a dala do ledničky. Chuť rajčatových vloček dodala pomazánce opravdu luxusní chuť. Je úplně škoda kombinovat s další chutí.

Můj poslední experiment s mozzarellou ale byla příloha k masu, příjemně mě překvapila, výsledek byl daleko lepší, než měl být. Oloupala jsem asi 250 g syrových brambor a nastrouhala je do remosky (vařila jsem pro dva, ale dávka by stačila pro tři). Spolu s brambory jsem najemno nastrouhala i 1 tibetský česnek, který je trochu jemnější, než náš a jeho velikost by vydala asi tak za 2 – 3 stroužky. Dále přišla na brambory sůl a trošku pepře a asi 4 nakrájené listové špenáty.

Vše jsem pečlivě promíchala a navrch dala pár lupínků másla. Chvíli pekla přikryté a asi po 20 minutých jsem se podívala, co to dělá. Brambory chtěly trochu zjemnít, což jsem udělala mlékem a získala konzistenci asi jako škubánky. Nakonec navrch přišly plátky mozzarelly.

Výsledek byl pak už za minut rozpustit, celé to netrvalo ani hodinu. Víc ani nebudu popisovat, protože se to jednoduše nedá. Snad jen dodám, že masové kuličky, které jsem si k tomu vzala, jsem nesnědla.

Když máma vypráví

Mám docela ráda chvilky, které trávím na návštěvě u mamky. Negativní příhody mohou být dar a tak skutečnost, že je převážně upoutaná na lůžko, bereme pozitivně v tom smyslu, že se při návštěvě nemusí rozptylovat vařením kávy a sháněním něčeho na stůl, zato si vyprávíme a držíme se spolu za ruku.

Jsou to takové chvíle blízkosti, které jsem si ani jako malá neužila. Máma pořád pobíhala někam do zaměstnání nebo obstarat práci v domácnosti a my jsme si jejích chápavých pohlazení neužily. Aby si udržela autoritu, klela a v její ruce měla stálé místo vařečka. Tak jsme si zvykli na drsnější metody a radši se její ruce vyhýbali.

Dnes už vypadá relativně neškodně, spíš jako dítě, které potřebuje ochranu, ale asi je to proto, abychom jí poznali i z něžnější stránky. Máma krásně vypráví. Má zájem o vše, co je kolem ní, zajímá se o bližního, o politiku i o módu, radí mi, jaký mám pořídit přípravek na hubnutí, a pokaždé zhodnotí, kde mi přibyl špek. Ať si povídáme o čemkoli, skončíme u jídla. A to je pro mě znamení, že je relativně v pohodě.

Abyste nepřišli zkrátka, tak já přidám taky něco. Zase jsem uvařila na dovolené tuňáka, ale tentokrát s hořčicovým přelivem. Plátky tuňáka stačí jenom osolit, pokapat citrónem a my tentokrát přidali nahrubo namletý pepř několika barev. Mělo to připomínat steak. No a ke steaku je přece výborná hořčice, takže stačilo naředit trochu lehké majonézy vodou, vmíchat obyčejnou hořčici a nadrobno nakrájenou cibulku. Umíte si tu pohodu představit?

Milujeme pomazánky

Je letní neděle a tak by to chtělo něco lehkého. Co třeba dát si oblíbenou rybu? Kupříkladu makrelu.

Možná si řeknete, že pomazánka z makrel není nic originálního, jenomže není pomazánka jako pomazánka. Tahle je domácí a hodně oblíbená, protože výborná. Dá se jíst jen tak se zeleninou nebo na chlebu.

Jelikož máme větší přísun ryb, občas už nevíme co s nimi a tak jsem vymyslela způsob, který se nám ještě nikdy nepřejedl. Podmínkou je mít pár makrel, ty míváme na mrazáku skoro celý rok, protože manžel rád rybaří, a pak ještě tvaroh, majolku anebo pomazánkové máslo. Taky citrón a nějaké koření. A sůl.

Ryby jsou obvykle očištěné, tak je jen položím na pekáč, osolím, posypu oblíbeným kořením, ne příliš výrazným a vše dám do trouby. Makrely se zakrátko upečou doměkka a to je přesně to, co potřebuji. Nechám je trochu vystydnout a opatrně oberu maso od kostí.

U makrel se obírání celkem podaří, protože se většina kostí odstraní s páteří, ale při konzumaci je lépe mít přesto na paměti, že je to ryba a tak se vyplatí kousat a polykat opatrně. Obrané maso se dá do misky a přidá se buď majonéza, ovšem tuhle verzi nedělám, jednak je to kalorická bomba a taky je makrela už beztak mastná dost, proto mám raději verzi s pomazánkovým máslem nebo tvarohem. Stačí jedno balení. Ingredience dám do mixéru nebo rozmíchám vidličkou, ale to je trochu pracnější. Ještě přidám citrónovou šťávu, podle chuti sůl. Víc to nepotřebuje, ale chcete-li tomatovou verzi, můžete přidat ještě kečup. Podle chuti se hodí i cibulka, tu však radím vmíchat až nakonec a najemno pokrájenou. Já však nechávám pomazánku bez cibule a tu pak sypu navrch, protože v jemné verzi je dietní a hodí se i pro děti a psa, který si rád smlsne s námi (musí se však hodně hlídat kosti).

Pomazánku z makrel můžete využít ke zhotovení předkrmu nebo dietní večeře, kdy se vydlabou dvě rajčata, naplní pomazánkou a pak přiklopí rajčatovou pokličkou. V takto upravené verzi minimalizujete použití různých konzervantů, které zaručují prodloužení doby trvanlivosti a chuť pomazánky, ve které jsou větší kousky rybího masa, je úplně jiná než ze zakoupené vaničky.

Pidi mini chlebíčky

 Malá ochutnávka studené kuchyně pro milovníky malých soust. Tentokrát i s radami pro přípravu. Nejprve pohled na hotové dílko a názvy.

Výsledku však předcházela příprava v podobě nákupu a šlehání pěny. Pěna je našlehaná způsobem již dříve popsaným. Základem pro všechny chlebíčky je francouzská bageta nakrájená na plátky.

Na sýrové chlebíčky byla zvolenou pomazánkou třená niva, na ostatní našlehaný tvaroh s máslem, bylinky a koření. Samozřejmě sůl. Společně ušlehaný základ byl oddělen a do půli přišla nakrájená niva. V podstatě by se však dala použít i jakákoli jiná oblíbená pomazánka.

U sýrových chlebíčků přišel na základ udělat zdobícím sáčkem kopeček, aby na nich lépe stál nakrájený hermelín. Základ tedy vypadal tak, jak ukazuje foto č. 1. Konečné přidání výseče rajčete a vějířku okurky nebylo ještě úplně to pravé, ale spravila to kudrnatá petrželka a kurkuma.

Šunkové chlebíčky se zdobí na másle nebo na salátě. Tentokrát vyhrál salát a pak už bylo třeba vytočit kornoutky. Plátek šunky překrojený napůl se vezme za růžek, přetočí se kolem palce a vznikne pěkný kornoutek. Stejným způsobem se zdobily i chlebíčky z mortadely, jenom kornoutek byl položen obráceně. Šunkové chlebíčky jsou dozdobené kouskem vejce, rajčete a žluté kapie. Chlebíčky s mortadelou kopečkem bylinkové pěny, lístkem máty a půlkou cherry rajčátka.

Pár zbylých chlebíčků se salátem přikryly výseče vajec a navrch trochu rozředěné majonézyozdobila zelená cibulka. Na chlebíčky s poličanem přišla bylinková pomazánka na veku, plátek vařeného vejce, dva kornoutky salámu, výseč žluté papriky a zelená cibulka. Kdo si hraje, nezlobí.

Slaný dort

Základem je toastový chléb a dvě tvarohové pomazánky. Z jedné čtvrtky tvarohu, trochu kurkumy, soli, válečku taveného sýra a trochy horké vody jsem našlehala světlou pomazánku. Z dalšího tvarohu, špetky soli a jedné paštiky s kachními játry pomocí horké vody vznikla pomazánka růžová.

Pak přišel na řadu toastový chléb. Tři plátky jsem položila na rovné dno (pro lepší manipulaci jsem podložila vystřiženým alobalovým táckem) a namazala světlou pomazánkou. Pak se pokladla další vrstva tak, že jeden plátek chleba se překrojil napůl a položil na první vrstvu jako cihly. Na tuto vrstvu přišla růžová pomazánka pokladená plátky zelené okurky, další vrstva chleba byla opět ze tří celých plátků a poslední, po další vrstvě pomazánky, opět s jedním překrojeným plátkem. Vznikl obdélník a to byl základ na další kouzlení.

Celý povrch jsem natřela růžovou pomazánkou a strany pokladla čerstvými plátky okurky překrojenými napůl. Zbytek bílé pomazánky jsem vložila do zdobícího sáčku a nastříkala kolem dokola růžičky. Uprostřed pak z pomazánky vzniklo pět hrudek, do kterých přišlo pět půlek cherry rajčátek. Vzniklý prostor poté vyplnily růžičky salámu poličanu najemno nakrájeného a nakonec ještě pár půlek plátků okurek. Dort nyní čeká v ledničce na zatuhnutí a pak bude zkonzumován. Kromě velkého je tam ještě jeden menší dortík pouze z jednoho plátku.

Pohoštění z odpalovaného těsta

Každou zimu sypu sýkorkám a ony si na můj balkón chodí pravidelně pošmáknout. Scházejí se tam obvykle na snídani a zaletí i během dne. Právě, když začínám psát tento blog, přiletěly na návštěvu jenom tak. Možná je jim zima, u nás dnes docela fouká, tak se přiletěly ohřát.

Kdo sype ptáčkům, ten zajisté dobře ví, že oceňují každý drobek a rádi se vrací. Stejně jako lidi chodí rádi tam, kde dostanou dobré pohoštění, pěkné přijetí. Potom odcházejí v dobrém rozpoložení a těší se na další návštěvu.

V dnešní době není sice už moc moderní dlouze vyvařovat, ale vaření je dobrá relaxace a tak mám dnes pro šikovné hospodyňky recept, který mohou vyzkoušet a natrénovat oblíbené moučníky, na kterých si smlsne každá návštěva i celá rodinka. Protože žloutkové věnečky, větrníky i odpalované banánky už mělo rádo mnoho generací. Jejich příprava není tak složitá, jak by se na první pohled mohlo zdát, dají se udělat i doma, ale není to moučník, co naházíte do mísy a zamícháte ingredience, vylijete na pekáč a bude hotovo. Ne ne, musíte tam vložit trochu lásky.

Na odpalované těsto budete potřebovat: ¼ l vody, 80 g cukru, 160 g polohrubé mouky, 4 vejce, kousek másla, špetku soli a tuk na plech. Vodu uvedeme do varu, vmícháme sůl a máslo, když začne vřít, vsypeme mouku a mícháme, až se těsto nelepí na nádobu ani na vařečku. Necháme prochladnout, občas zamícháme a do vlahého těsta vpracujeme vejce jedno po druhém, dobře propracujeme.

Dalším krokem bude pečení. Na pomazaný plech klademe těsto pomocí zdobícího sáčku a tvarujeme buď tyčinky nebo kolečka, pokud chcete větrníky, tak vystříkáte kolečko podobné šneku. Nestříkejte těsto moc blízko, pečením nabyde. Pečeme na 200 stupňů asi 20 minut. Trouba se nesmí otvírat, hlavně prvních 10 minut. Pro nabytí pečiva hospodyně doporučují vložit do trouby nádobu s vodou, aby se vytvořila pára a bylo pěkně nadýchané. Tohle nemám vyzkoušené, ale určitě to vyzkouším. Moje banánky jsou obvykle menší. Po upečení vyndáme a necháme vychladnout. Základ máte a s ním už se dají dělat všelijaká kouzla, můžete ho využít nejen jako moučník, ale i k přípravě slavnostního předkrmu, naslano.

Sladká verze pokračuje přípravou krému, na který budeme potřebovat: půl litru mléka, 1 vanilkový puding, 20 g polohrubé mouky, 2 žloutky a trochu rumu. Uvaříme puding, do kterého zatepla vmícháme žloutky a ochutíme rumem. Původní recept mi udává poté přidat 200 g másla, samozřejmě do chladného pudingu, 100 g moučkového cukru a vanilkový cukr, já to někdy dělám obráceně, že si z másla s cukrem ušlehám krém a pak přidávám vychladlý puding. Už se mi totiž stalo, že jsem přidala máslo do málo prochladlého pudingu a celé jsem to zkazila. Obráceným postupem za postupného přidávání do mixeru totiž puding vychladne a nemělo by se to nikdy srazit. Pak vznikne výborný vanilkový krém použitelný i na dorty. Když chci kávový krém do banánků, přidám trochu mleté kávy. Mám raději kávový.

Konečně můžete plnit, banánky či větrníky rozkrojíte, naplníte zdobícím sáčkem a pak už zbývá jenom polévat. Navrch patří poleva připravená z 200 g cukru, trochy rumu a horké vody. Horká voda se do polevy přidává po lžících, či raději po lžičkách a tře se dohladka a do lesku. Nakonec má tekutou konzistenci, která po určité době zaschne a nádherně voní. Polevou ozdobíte moučníky, necháte jí zaschnout a máte hotovo. Pak se vaše sýkorky hned slétnou a za chvíli se po té vaší lopotině zapráší.

Chcete-li vyzkoušet věnečky či banánky se slanou náplní, pak vyšlehejte třeba pomazánkové máslo nebo tvaroh, přidejte pro zjemnění pár kapek horké vody a dochuťte podle své fantazie solí, bylinkami, nivou, nakrájenou šunkou, namletým salámem či nastrouhaným sýrem, sladkou paprikou či sardelovou pastou. Vyberte jen jednu přichuť či takové, co se k sobě hodí, zamíchejte do základu a máte náplň do pečiva hotovou. Naplněné pečivo pak přizdobte zdobícím sáčkem pomocí trošky náplně, ze které si uděláte „ťupku“ a do té můžete vložit na ozdobu kousek okurky, rajčete, petrželku nebo kousky barevného ovoce, aby byly zákusky na míse krásně pestré. Zapráší se po nich stejně jako po sladkých.

Až to natrénujete, jistě budete zadělávat dvojité dávky, protože i ten, kdo nerad větrníky, si je ve slané podobě jistě dá, stejně jako já. Doufám, že se vám po této inspiraci bude u kuchyňské linky dobře relaxovat. Naslano se dají udělat i kremrole a košíčky, až mi zbyde víc času, předvedu vám to. Pro dnešek přeji dobrou chuť.

Studené pohoštění pro návštěvu

Oblíbeným pohoštěním jsou obložené mísy. Jednak se dají zkombinovat různé potraviny a přijde si na své každý podle chuti, jednak vypadají nádherně. A tak záleží jenom na naší fantazii, peněžence a stylu stravování.

Dobrá kombinace na mísu je například plněná a ozdobená zelenina. Aby to bylo barevné, naplní se žluté papriky, zelené okurky a červená rajčátka. A aby to bylo pestré, tak každý druh jinou náplní.

Papriky se překrojí na půlku a vykrájí se semínka. Pokud nedrží rovně na podložce, tak se trochu seříznou. Půlky se naplní třeba salátem připraveným z najemno nakrájeného tvrdého sýra, nejlépe na nudličky, stejně jako libový měkký salám nebo šunka. Jemně přisolit, pokud bude třeba, přidat trochu worchesteru a jogurt s majolkou. V dietnější verzi jenom jogurt. Salát se promíchá a půlky paprik se naplní. Navrch to chce kousek zelené natě, třeba z jarní cibulky nebo naslabo nakrájeného pórku.

Rajčata se skrojí a vnitřek se vydlabe do misky. Podrtí se vidličkou nebo ponorným mixerem, přidá trochu bazalky, lučina či žervé a kousek nastrouhaného balkánu. Pak se pomocí lžičky vloží zpátky do rajčete tak, aby trochu vyčuhovalo ven. Přiklopíme rajčatovou pokličkou, vložíme růžičku z kolečka vysočiny a přidáme zelenou petrželku.

Pak zbývá ozdobit jen okurku, ke které se hodí například pomazánka z lučiny. Lučina, či pomazánkové máslo se dá ochutit na mnoho způsobů. Našlehá se pomocí ručního mixéru a pár kapek horké vody. Přidají se bylinky a česnek nebo nastrouhaný křen nebo nasekaná šunka nebo nastrouhané jablko nebo rozdrcený česnek, nastrouhaná niva. Podle toho, jak moc to chcete mít ostré nebo ne. K okurce se hodí takřka každá pomazánka, i rybičková. Navrch už se jenom posype červenou paprikou nebo nasekanou pažitkou, zapíchne se kousek červené papriky a je to!

Na mísu se potom klade jako semafor – červená, žlutá, zelená a střídá se to. Tyhle kousky mají zelenou i při redukční dietě, ale všeho s mírou.