Zobrazují se příspěvky se štítkemRelaxace. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemRelaxace. Zobrazit všechny příspěvky
Po stopách Madony
Před několika lety jsem s kamarádkou navštívila Španělsko. Vyrazily jsme na výlet do Monseratu a Barcelony.
Monserat je klášter uprostřed pohoří. Nachází se trochu mimo civilizaci a cesta k němu je pěkně strmá. Autobus stoupal křivolakou úzkou silnicí samými zatáčkami. Průvodkyně nám dodávala adrenalin a znevažovala schopnosti řidiče. Dojel však s jistotou tam i zpátky. Na obou stranách jsme si oddechli.
Uprostřed pohoří čekala opravdová nádhera. Krásné tiché místo obývané mnichy a trochu přizpůsobené náporu turistů. Z vrcholku hory, kde leží, se daly nafotit nádherné záběry. Počasí přálo a prohlídka byla zajímavá. Před vchodem se nacházel kruh, v němž bylo údajně centrum energie. Všichni se dobíjeli hledíc do tváře Ježíše nad vchodem. Všichni jsme se vystřídali a zkoušeli působení. Uvnitř kláštera bylo nádherně a tečkou za prohlídkou byla dlouhá fronta k černé Madoně, která měla splnit naše přání. Museli jsme ovšem počkat a předat jí ho dotykem. Všichni jsme spořádaně vyčkali. Přála jsem si „jen“ zdraví pro sebe a rodinu. Snad se to teď vyzrazením nepokazí.
Paní průvodkyně vyprávěla pověst o zjevení Madony. Také nám sdělila informaci, že prý má několik kopií, z nichž jedna je údajně v Praze. Prohlídka končila v místnosti s velkými haldami svíček, které se tam mohly zakoupit a zapálit na počest Madony. Je to oblíbené místo pro sňatky. Nachází se tam i místnost, kam se shromažďují dary pro Madonu, které prý nevěsty darují i svoje svatební šaty. Taková forma oběti za štěstí.
Nevím, zda mě nabil pobyt v kruhu, pozdrav s Madonou či prostě jen zážitek z výletu. Celková atmosféra prohlídky byla zhruba stejná, jako prohlídka kostela U Jezulátka. Jen větší prostor. Ale místo uprostřed hor mělo jinou atmosféru. Také klid dovolené udělal své. Zbyla mi jen vzpomínka a odhodlání najít v Praze kopii. Jen tak. Nechci splnit přání, baví mne objevovat a mít při svém objevování konkrétní cíl. Taky mne baví courat se po místech s nějakou pověstí. Nebo si pověsti k místům vymýšlet. Praha je plná takových míst a určitě nějaké ještě zmíním. Zatím jsem zjistila, že kopie je snad v chrámu na Staroměstském náměstí, ale nepřístupná veřejnosti. Nevím, zda je to ona, indicie není lehké najít. Při hledání jsem však zjistila, že máme více kopií z poutních míst ve světě (například kopii Lurdské Madony).
Monserat je klášter uprostřed pohoří. Nachází se trochu mimo civilizaci a cesta k němu je pěkně strmá. Autobus stoupal křivolakou úzkou silnicí samými zatáčkami. Průvodkyně nám dodávala adrenalin a znevažovala schopnosti řidiče. Dojel však s jistotou tam i zpátky. Na obou stranách jsme si oddechli.
Uprostřed pohoří čekala opravdová nádhera. Krásné tiché místo obývané mnichy a trochu přizpůsobené náporu turistů. Z vrcholku hory, kde leží, se daly nafotit nádherné záběry. Počasí přálo a prohlídka byla zajímavá. Před vchodem se nacházel kruh, v němž bylo údajně centrum energie. Všichni se dobíjeli hledíc do tváře Ježíše nad vchodem. Všichni jsme se vystřídali a zkoušeli působení. Uvnitř kláštera bylo nádherně a tečkou za prohlídkou byla dlouhá fronta k černé Madoně, která měla splnit naše přání. Museli jsme ovšem počkat a předat jí ho dotykem. Všichni jsme spořádaně vyčkali. Přála jsem si „jen“ zdraví pro sebe a rodinu. Snad se to teď vyzrazením nepokazí.
Paní průvodkyně vyprávěla pověst o zjevení Madony. Také nám sdělila informaci, že prý má několik kopií, z nichž jedna je údajně v Praze. Prohlídka končila v místnosti s velkými haldami svíček, které se tam mohly zakoupit a zapálit na počest Madony. Je to oblíbené místo pro sňatky. Nachází se tam i místnost, kam se shromažďují dary pro Madonu, které prý nevěsty darují i svoje svatební šaty. Taková forma oběti za štěstí.
Nevím, zda mě nabil pobyt v kruhu, pozdrav s Madonou či prostě jen zážitek z výletu. Celková atmosféra prohlídky byla zhruba stejná, jako prohlídka kostela U Jezulátka. Jen větší prostor. Ale místo uprostřed hor mělo jinou atmosféru. Také klid dovolené udělal své. Zbyla mi jen vzpomínka a odhodlání najít v Praze kopii. Jen tak. Nechci splnit přání, baví mne objevovat a mít při svém objevování konkrétní cíl. Taky mne baví courat se po místech s nějakou pověstí. Nebo si pověsti k místům vymýšlet. Praha je plná takových míst a určitě nějaké ještě zmíním. Zatím jsem zjistila, že kopie je snad v chrámu na Staroměstském náměstí, ale nepřístupná veřejnosti. Nevím, zda je to ona, indicie není lehké najít. Při hledání jsem však zjistila, že máme více kopií z poutních míst ve světě (například kopii Lurdské Madony).
Courání pražskými ulicemi
Ačkoli mám ráda přírodu a venkov, procházka Prahou má své kouzlo v každém ročním období. Hra světel a stínů je pokaždé jiná, odhalí nám skvosty, kterých si zas příště nevšimneme, ale uvidíme nové. Stačí se pozorně dívat.
Podle umění feng šuej má být před každým domem strážce. Jedná se o sochu, která hlídá naše obydlí. O tom, že se tím řídili už naši předkové, svědčí kamenné sošky i domovní znamení. Jsou dokladem, jak přirozeně a nenápadně pronikaly do života obyvatel motivy starověké kabbaly, křesťanské mystiky, astrologie a magie. Číslice, písmena, andělé, kříže, alchymistické předměty, symbolická zvířata a léčebné pomůcky, to vše existuje v srdci Evropy po staletí a dává mu neopakovatelný mystický náboj.
Praha byla odedávna městem astrologů. Hodně to připomínají znamení zvířetníku na domech. Podle některých domovních znamení se nazývají i jednotlivé domy. Například U zlatého berana, U černého vola, U stříbrného raka, U modrého lva, U zlaté žáby, U zlatého šípu, U bílého jednorožce, U zlatého kapra. V některých se nachází příjemná hospůdka, která svým návštěvníkům nedá na dům zapomenout. Naše metropole je turisty vyhledávaná právem. Ukazuje mnoho skvostů, procházka dobije příjemnou energií a dokáže i příjemně unavit. Na některých místech se na chvíli zastavte a nebudete litovat. Odejdete obohaceni o příjemný zážitek i pozitivní energii.
Za pozornost stojí například socha Černé Matky boží na rohu Celetné a ulice Na ovocném trhu. Pražská Černá madona s dítětem je nejznámější sochou tohoto typu v Čechách. Podobných plastik je v celé zemi asi pět a obrazů ne víc než dvacet. Střeží důležité místo, kde se kříží silové energetické proudy protékající pražským podzemím.
Podle umění feng šuej má být před každým domem strážce. Jedná se o sochu, která hlídá naše obydlí. O tom, že se tím řídili už naši předkové, svědčí kamenné sošky i domovní znamení. Jsou dokladem, jak přirozeně a nenápadně pronikaly do života obyvatel motivy starověké kabbaly, křesťanské mystiky, astrologie a magie. Číslice, písmena, andělé, kříže, alchymistické předměty, symbolická zvířata a léčebné pomůcky, to vše existuje v srdci Evropy po staletí a dává mu neopakovatelný mystický náboj.
Praha byla odedávna městem astrologů. Hodně to připomínají znamení zvířetníku na domech. Podle některých domovních znamení se nazývají i jednotlivé domy. Například U zlatého berana, U černého vola, U stříbrného raka, U modrého lva, U zlaté žáby, U zlatého šípu, U bílého jednorožce, U zlatého kapra. V některých se nachází příjemná hospůdka, která svým návštěvníkům nedá na dům zapomenout. Naše metropole je turisty vyhledávaná právem. Ukazuje mnoho skvostů, procházka dobije příjemnou energií a dokáže i příjemně unavit. Na některých místech se na chvíli zastavte a nebudete litovat. Odejdete obohaceni o příjemný zážitek i pozitivní energii.
Za pozornost stojí například socha Černé Matky boží na rohu Celetné a ulice Na ovocném trhu. Pražská Černá madona s dítětem je nejznámější sochou tohoto typu v Čechách. Podobných plastik je v celé zemi asi pět a obrazů ne víc než dvacet. Střeží důležité místo, kde se kříží silové energetické proudy protékající pražským podzemím.
Nedaleko Václavského náměstí v centru Prahy se rozprostírá oáza klidu. Vybízí k posezení a odpočinku. Nacházíte-li se na Václavském náměstí a máte chvilinku pro sebe, zahněte pasáží Alfa do Františkánské zahrady. Teď sice právě není nejlepší doba pro posezení, ale i krátká procházka dokáže zázrak. Za letního počasí se ve Františkánské zahradě scházejí lidé po celý den, lavičky jsou plné. Mnozí zde tráví svou polední pauzu, na hřišti si hrají děti. Zahrada v šedivém uspěchaném městě působí jako oáza, všude kvetou růže, záhonky jsou plné barevných květů. Občas tudy procházím, někdy si posedím na lavičce se zmrzlinou a když potřebuji načerpat víc pozitivní energie, pokračuji dál do nedalekého chrámu na Jungmannově náměstí.
Kostel Panny Marie Sněžné, umístěný hned vedle Františkánské zahrady, založil Karel IV. v roce 1347. Měl vyvážit dominantu na druhém břehu Vltavy. Je volně přístupný. Uvnitř se duše krásně uklidní, vůně kadidla osvěží mozek, oko potěší krásně vyzdobený oltář i výzdoba kaple. O Vánocích se pořádá každým rokem v přilehlé budově výstava betlémů, i uvnitř kostela je vystaven krásný dřevěný betlém. Návštěva jistě potěší i vás. Vládne tu posvátné ticho, nikdo neruší, jediným omezením je, že se musí vypnout mobil. Ale to je, myslím, maličkost, naopak pro ty, co tráví den s telefonem na uchu, je chvilička strávená bez mobilního telefonu příjemným odpočinkem.
Až se klidu nabažíte, můžete se vydat po svém dál. Kdo má ještě chvílku volna, může dojít Perlovou ulicí na Havelský trh a potěšit se ruchem velkoměsta zase v jiném stylu.
Kostel Panny Marie Sněžné, umístěný hned vedle Františkánské zahrady, založil Karel IV. v roce 1347. Měl vyvážit dominantu na druhém břehu Vltavy. Je volně přístupný. Uvnitř se duše krásně uklidní, vůně kadidla osvěží mozek, oko potěší krásně vyzdobený oltář i výzdoba kaple. O Vánocích se pořádá každým rokem v přilehlé budově výstava betlémů, i uvnitř kostela je vystaven krásný dřevěný betlém. Návštěva jistě potěší i vás. Vládne tu posvátné ticho, nikdo neruší, jediným omezením je, že se musí vypnout mobil. Ale to je, myslím, maličkost, naopak pro ty, co tráví den s telefonem na uchu, je chvilička strávená bez mobilního telefonu příjemným odpočinkem.
Až se klidu nabažíte, můžete se vydat po svém dál. Kdo má ještě chvílku volna, může dojít Perlovou ulicí na Havelský trh a potěšit se ruchem velkoměsta zase v jiném stylu.
Klášter v Doksanech
Dlouhé volno jednou nahrálo mé vášni pro výlety a tak jsme vyrazily s kamarádkou poznávat nové nepoznané kraje. Začaly jsme v Teplicích, abychom pak pokračovaly dál na Komáří vížku. Tam jsme měly v plánu přenocovat, pokochat se krajinou a další den pak pokračovat za krásami české krajiny. A zároveň s cestováním jsme měly v plánu probrat všechny starosti, odpočinout mysli i tělu a vybít přebytečnou energii.
Jak se posléze ukázalo, s tou přebytečnou energií to v našem případě nebylo moc žhavé. Obě jsme jí měly spíš málo, tak jsme zvolily úsporný režim a prošly se Teplicemi. Cílem bylo podívat se do lázeňských komplexů a navštívit dobrou restauraci. Zádrhel nastal v tom, že byla sobota dopoledne. To byl pro většinu restaurací dobrý důvod k uzavření podniku. Pak jsme ale objevily jednu s hezkou zahrádkou a příjemnou obsluhou, kde měli jídlo podle naší chuti. Po obědě jsme se prošly parkem a uličkami, schovaly se před mračny a bouří v Beethovenu (lázeňský dům) a když nastalo příznivější počasí, vydaly jsme se dál směrem Krupka, Horní Krupka a Komáří Vížka.
Horský hotel Komáří Vížka nás přivítal krásným výhledem na okolí, které bylo částečně pod mrakem. Ve výšce 807 m nad mořem si připadáte jako v nebi. Měly jsme dokonalý přehled o okolní krajině, než se definitivně zatáhlo a začalo pršet. Pak už bylo třeba objevit krásu zdejší restaurace. Poskytla nám pohodlí a přívětivé uvítání. Až na jednu maličkost posezení nemělo chybu. Co se týká ubytování, na delší pobyt bych si asi raději zvolila jiné místo, ale na přespání nám pokojíček stačil. Ráno bylo počasí o poznání hezčí, po snídani jsme však vyrazily dál.
Nechci zmiňovat podrobně všechny naše zastávky, neboť většina míst, která jsme se rozhodly navštívit, byla zavřená. Nakonec jsme dojely do Doksan, kde nám místní doporučili klášter. Nebylo co řešit, šly jsme do kláštera. V jeho bezprostředním okolí je několik hospodářských budov, které ohrazují park před klášterem. Nevypadají pohostinně, ani útulně. O to větší překvapení pro mne byl interiér kláštera. Po chvíli prohlížení nádherné výzdoby se k nám přidal místní duchovní a se zaujetím nám povídal o všech malbách, sochách, detailech výzdoby, historii kláštera a přidal i biblické příběhy. Když přišli další turisté, zavedl nás do krypty kláštera. Prohlídka byla nádherná, bohužel se zde nesmí fotografovat. Proto se tam musíte vydat příště sami.
Jak se posléze ukázalo, s tou přebytečnou energií to v našem případě nebylo moc žhavé. Obě jsme jí měly spíš málo, tak jsme zvolily úsporný režim a prošly se Teplicemi. Cílem bylo podívat se do lázeňských komplexů a navštívit dobrou restauraci. Zádrhel nastal v tom, že byla sobota dopoledne. To byl pro většinu restaurací dobrý důvod k uzavření podniku. Pak jsme ale objevily jednu s hezkou zahrádkou a příjemnou obsluhou, kde měli jídlo podle naší chuti. Po obědě jsme se prošly parkem a uličkami, schovaly se před mračny a bouří v Beethovenu (lázeňský dům) a když nastalo příznivější počasí, vydaly jsme se dál směrem Krupka, Horní Krupka a Komáří Vížka.
Horský hotel Komáří Vížka nás přivítal krásným výhledem na okolí, které bylo částečně pod mrakem. Ve výšce 807 m nad mořem si připadáte jako v nebi. Měly jsme dokonalý přehled o okolní krajině, než se definitivně zatáhlo a začalo pršet. Pak už bylo třeba objevit krásu zdejší restaurace. Poskytla nám pohodlí a přívětivé uvítání. Až na jednu maličkost posezení nemělo chybu. Co se týká ubytování, na delší pobyt bych si asi raději zvolila jiné místo, ale na přespání nám pokojíček stačil. Ráno bylo počasí o poznání hezčí, po snídani jsme však vyrazily dál.
Nechci zmiňovat podrobně všechny naše zastávky, neboť většina míst, která jsme se rozhodly navštívit, byla zavřená. Nakonec jsme dojely do Doksan, kde nám místní doporučili klášter. Nebylo co řešit, šly jsme do kláštera. V jeho bezprostředním okolí je několik hospodářských budov, které ohrazují park před klášterem. Nevypadají pohostinně, ani útulně. O to větší překvapení pro mne byl interiér kláštera. Po chvíli prohlížení nádherné výzdoby se k nám přidal místní duchovní a se zaujetím nám povídal o všech malbách, sochách, detailech výzdoby, historii kláštera a přidal i biblické příběhy. Když přišli další turisté, zavedl nás do krypty kláštera. Prohlídka byla nádherná, bohužel se zde nesmí fotografovat. Proto se tam musíte vydat příště sami.
Zlaté Hory
Nedaleko Jeseníku se nachází zajímavé turistické místo i lyžařské centrum a zde láká poutníky k návštěvě farní kostel Nanebevzetí Panny Marie.
V rámci dovolené jsme se rozhodly s kamarádkou navštívit nedaleké Zlaté Hory, kde jsme chtěly shlédnout místní hornické muzeum a poutní místo. Nakonec se na vše nedostalo, protože náš časový prostor byl, bohužel, omezený. Značení na silnicích zrovna nebylo moc vychytané, jako obvykle jsme trochu bloudily. A taky nás zdrželo malé občerstvení, protože jsme byly vyhládlé lázeňskou stravou.
Ze svých občasných pobytů na dovolené musím napsat, že jsme byly, jako už tradičně, nespokojené s nabídkou kávy. Ve většině restaurací nám nabízeli jenom rozpustnou a vydávali jí za espresso. Jsme tak trochu rozmazlené, ale slovo „dobrá“ nemůžu použít, pokud mi dají rozpustnou kávu s mlékem anebo práškové capuccino. Po dobré kávě se mi vážně hodně stýskalo. Naštěstí ve Zlatých Horách jedno dobré měli.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází uprostřed lesů tak trochu stranou, asi 4 km za městečkem, ale informativní značení nebylo moc dobré, musely jsme využít místní obyvatele. Když jsme konečně našly správné místo, tak nám sdělili, že máme na prohlídku jenom půl hodiny, neboť začínal koncert. Nebyla to dobrá doba na rozjímání. Umělkyně měla rozbalený instrument a hlasitě se bavila, čímž nás nepříjemně rušila, tak jsem udělala jen pár fotografií a pak jsme se odebraly na večerní koupel.
V rámci dovolené jsme se rozhodly s kamarádkou navštívit nedaleké Zlaté Hory, kde jsme chtěly shlédnout místní hornické muzeum a poutní místo. Nakonec se na vše nedostalo, protože náš časový prostor byl, bohužel, omezený. Značení na silnicích zrovna nebylo moc vychytané, jako obvykle jsme trochu bloudily. A taky nás zdrželo malé občerstvení, protože jsme byly vyhládlé lázeňskou stravou.
Ze svých občasných pobytů na dovolené musím napsat, že jsme byly, jako už tradičně, nespokojené s nabídkou kávy. Ve většině restaurací nám nabízeli jenom rozpustnou a vydávali jí za espresso. Jsme tak trochu rozmazlené, ale slovo „dobrá“ nemůžu použít, pokud mi dají rozpustnou kávu s mlékem anebo práškové capuccino. Po dobré kávě se mi vážně hodně stýskalo. Naštěstí ve Zlatých Horách jedno dobré měli.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází uprostřed lesů tak trochu stranou, asi 4 km za městečkem, ale informativní značení nebylo moc dobré, musely jsme využít místní obyvatele. Když jsme konečně našly správné místo, tak nám sdělili, že máme na prohlídku jenom půl hodiny, neboť začínal koncert. Nebyla to dobrá doba na rozjímání. Umělkyně měla rozbalený instrument a hlasitě se bavila, čímž nás nepříjemně rušila, tak jsem udělala jen pár fotografií a pak jsme se odebraly na večerní koupel.
Královskou cestou
Ať mám smutky nebo radost, ráda se procházím po královské cestě. Procházka pomáhá uspořádat myšlenky, provětrat hlavu a navíc mi poskytne příjemný zážitek v létě i uprostřed zimy.
Obvykle začínám na Staroměstském náměstí a pokračuji přes Malé náměstí do Karlovy ulice. Je poměrně dlouhá, ale stejně živá ve všední den jako o víkendu. Řada krámečků nabízí různé zboží. Nenakupuji, jsou to samé suvenýry pro turisty. Kdysi tu stávali dva prodavači s termoskou svařeného vína,ale už zmizeli. Chodívala jsem k nim na svařák a jednou se mi stalo, že se přidala i paní Galatíková. Hezky jsme si popovídali, bylo to příjemné nečekané setkání.
Na konci Karlovy ulice už je vidět Karlův most a Vltava. Stačí projít pod věží a jste tam. Na mostě stojí spousta prodavačů, nabízí hlavně drobnosti ze svých výtvarných dílen, ale také tady hrává jazzová kapela. Je pořád plný turistů, ale to mi nevadí, procházím se s nimi a hledám na zábradlí malý zlatý křížek, který prý plní přání. Pokaždé tam zkusím štěstí, ale obvykle musím vystát frontu, protože jeho pověst už je známa i cizincům. Když na mne dojde řada, položím na něj ruku a přeji si, co mě zrovna napadne. Někdy tam stojím hodně dlouho... Pak ještě pokračuji dál k jedné ze soch, která je už řádně ohmataná, až se celá leskne. Nevím, jestli také plní přání, ale pro jistotu rovněž lesklá místa ohmatám, aspoň pro štěstí.
Když se nabažím Vltavy a Kampy, pokračuji do Mostecké ulice nebo Kampou směrem na Smíchov, záleží na počasí, v zimě obvykle končím na Malostranském náměstí. V létě se raději procházím kolem řeky pěšky. Až tudy někdy půjdete, nezapomeňte si něco přát.
Přerov nad Labem
Tentokrát vás pozvu na procházku do okresu Nymburk. V jedné hezké malé vesnici si můžete odpočinout, nabažit se krajiny a také se poučit. Nejraději mám období léta. Všechno tu nádherně kvete, ale i v zimě stojí za to sem vyrazit.
Vesnička Přerov nad Labem se nachází v údolí mezi Přerovskou, Semickou a Břístevskou hůrou a naláká vás k procházce po polních cestách mezi lány zlatavé pšenice či zeleniny. Zdejší kraj produkuje hodně zeleniny, je na poli všude v okolí. Kdo má chuť, může si krajinu projet na kole až k rezervaci Hrbáčkovy tůně. Sama jsem si okolí projela, cestou je pořád na co se dívat. Všude je nádherný klid a krajina hraje všemi barvami.
Kdo se do Přerova vydá, rozhodně by neměl zapomenout navštívit zdejší skanzen, který byl založen na začátku minulého století. Nachází se zde staré budovy a exponáty, převezené z jiných koutů České země. Za zmínku rozhodně stojí přerovská rychta s kovárnou z 18. století. Exponáty jsou vystavené v budovách tak, jak sloužily svému účelu za života našich předků. Vejdete-li do domečku, uvidíte hospodyni, která peče buchty v peci na slavnost, na stole vás vítá naaranžované staročeské pohoštění, jinde zase hospodáři pracují. Uvidíte, co museli všechno zvládnout, jaké používali náčiní, dodržovali zvyky, zjistíte, že jejich život nebyl zrovna lehký. Také navštívíte starou školu, kde se topí v kamnech, žáci sedí ve dřevěných lavicích a napjatě poslouchají pana učitele.
V období Vánoc je skanzen vánočně vyzdoben a všude dodržují vánoční tradice. Připadáte si hned jako doma nebo na návštěvě u babičky, která umí krásně přivítat a zahnat negativní myšlenky. Návštěva skanzenu vám nedovolí přemýšlet o současnosti, vtáhne vás svou atmosférou do minulosti a nebude se vám chtít odejít. V létě potěší, zejména kuchaře, procházka po zahradě vyzdobené záhony s nádhernými bylinkami, kterým se tu dobře daří. Navodí hned inspiraci, co se dá v kuchyni všechno využít. Voní tady levandule, rozmarýn, bazalka, libeček, šalvěj, majoránka, .....
Vesnička Přerov nad Labem se nachází v údolí mezi Přerovskou, Semickou a Břístevskou hůrou a naláká vás k procházce po polních cestách mezi lány zlatavé pšenice či zeleniny. Zdejší kraj produkuje hodně zeleniny, je na poli všude v okolí. Kdo má chuť, může si krajinu projet na kole až k rezervaci Hrbáčkovy tůně. Sama jsem si okolí projela, cestou je pořád na co se dívat. Všude je nádherný klid a krajina hraje všemi barvami.
Kdo se do Přerova vydá, rozhodně by neměl zapomenout navštívit zdejší skanzen, který byl založen na začátku minulého století. Nachází se zde staré budovy a exponáty, převezené z jiných koutů České země. Za zmínku rozhodně stojí přerovská rychta s kovárnou z 18. století. Exponáty jsou vystavené v budovách tak, jak sloužily svému účelu za života našich předků. Vejdete-li do domečku, uvidíte hospodyni, která peče buchty v peci na slavnost, na stole vás vítá naaranžované staročeské pohoštění, jinde zase hospodáři pracují. Uvidíte, co museli všechno zvládnout, jaké používali náčiní, dodržovali zvyky, zjistíte, že jejich život nebyl zrovna lehký. Také navštívíte starou školu, kde se topí v kamnech, žáci sedí ve dřevěných lavicích a napjatě poslouchají pana učitele.
V období Vánoc je skanzen vánočně vyzdoben a všude dodržují vánoční tradice. Připadáte si hned jako doma nebo na návštěvě u babičky, která umí krásně přivítat a zahnat negativní myšlenky. Návštěva skanzenu vám nedovolí přemýšlet o současnosti, vtáhne vás svou atmosférou do minulosti a nebude se vám chtít odejít. V létě potěší, zejména kuchaře, procházka po zahradě vyzdobené záhony s nádhernými bylinkami, kterým se tu dobře daří. Navodí hned inspiraci, co se dá v kuchyni všechno využít. Voní tady levandule, rozmarýn, bazalka, libeček, šalvěj, majoránka, .....
