„Vylož mi!“ Katka ve spěchu zula boty a nechala je rozházené v předsíni. Nemohla se už dočkat, až poklábosí s Radkou. Dlouho se neviděly, tolik se toho za poslední dobu změnilo a neměla to komu vyprávět.
Radka uvařila kávu, nalila skleničky plné limonády a konečně si přisedla. Karty měla připravené na stole, ale zatím se jí do toho moc nechtělo. Vykládala jen tak pro zábavu, společně si párkrát něco vysnily a pak se pomocí karet pokoušely zjistit, jestli se jejich sny splní nebo ne.
„A co by tě vlastně zajímalo, můžeš si přece vyložit sama, ne?“
„Sama, to není ono. S tebou mi to vždycky vyšlo a tentokrát mi na tom hodně záleží.“
„Hm, tak to jsem teda zvědavá, co je tak důležitého, že o tom musím tak najednou vědět.“
„Chci vědět, jestli se moje nová láska rozvede nebo ne.“
Radka vyvalila oči. Vykládat Katce, jestli se její milenec rozvede, se jí dvakrát nechtělo. Neznala ho, ale nezdálo se jí to správné.
„Jestli se rozvede? Chodíš se ženatým?“
„Jo, ale prý už je skoro před rozvodem.“
„To ti říká? A jak vlastně teď žiješ? Jak často se spolu scházíte? Bydlíš pořád na ubytovně?“
„Ne, mám najatou garsonku. Bydlím tam sama a on za mnou chodí asi dvakrát do týdne.“
„Dvakrát? A co děláš jinak? Máš snad ještě nějaký záskok?“
Radka si vzpomněla na společná studia, užily si spoustu legrace, kolem Katky byly pořád davy nápadníků. Byla to nejhezčí holka z ročníku, ostatní jí záviděly vysokou postavu, obličej bez jediné chybičky, dlouhé blonďaté vlasy a ani faldík navíc. Všechny jí prorokovaly dráhu modelky, zatím skončila jako sekretářka v jednom úřadě.
„Tak se na to teda podíváme,“ Radka rozložila karty a v nich byly obyčejné věci. Nějaký ten den, který by člověk raději nezažil, sem tam se mezi mráčky ukázalo světlé místečko, žádné zásadní změny. „Asi tě zklamu, ale já tam žádné zásadní změny nevidím. Zdá se, že jsi vcelku spokojená a asi to tak chvíli zůstane. Neměla by sis najít ještě nějakou jinou zábavu?“
„Tobě se to řekne! Chci být s ním a i kdybych se rozhodla někam jít, co kdyby náhodou mohl zrovna zajít, třeba mu odjede manželka nebo přijede tchyně a on by vyšetřil aspoň chviličku navíc? Přišel by a já bych nebyla doma? To ne. Chci s ním být a na ničem jiném mi nezáleží. Já se bez něj asi zblázním.“
„A má děti?“
„Jo, dvě.“
„Vážně si myslíš, že je to s tím rozvodem tak vážný? Co když tě jenom vodí za nos?“
„Tak pro tohle jsem nepřišla! Tohle je vážně zrovna to, co jsem od kamarádky chtěla slyšet!“
Obě se odmlčely, obě si v duchu potřebovaly srovnat myšlenky, protože žádná z nich najednou nevěděla, na co navázat. Slova zůstala viset ve vzduchu byla bez odpovědi a každá se ubezpečovala, že se časem nějaká odpověď přece jenom najde. Na odhad si ale netroufly.
Radka uvařila kávu, nalila skleničky plné limonády a konečně si přisedla. Karty měla připravené na stole, ale zatím se jí do toho moc nechtělo. Vykládala jen tak pro zábavu, společně si párkrát něco vysnily a pak se pomocí karet pokoušely zjistit, jestli se jejich sny splní nebo ne.
„A co by tě vlastně zajímalo, můžeš si přece vyložit sama, ne?“
„Sama, to není ono. S tebou mi to vždycky vyšlo a tentokrát mi na tom hodně záleží.“
„Hm, tak to jsem teda zvědavá, co je tak důležitého, že o tom musím tak najednou vědět.“
„Chci vědět, jestli se moje nová láska rozvede nebo ne.“
Radka vyvalila oči. Vykládat Katce, jestli se její milenec rozvede, se jí dvakrát nechtělo. Neznala ho, ale nezdálo se jí to správné.
„Jestli se rozvede? Chodíš se ženatým?“
„Jo, ale prý už je skoro před rozvodem.“
„To ti říká? A jak vlastně teď žiješ? Jak často se spolu scházíte? Bydlíš pořád na ubytovně?“
„Ne, mám najatou garsonku. Bydlím tam sama a on za mnou chodí asi dvakrát do týdne.“
„Dvakrát? A co děláš jinak? Máš snad ještě nějaký záskok?“
Radka si vzpomněla na společná studia, užily si spoustu legrace, kolem Katky byly pořád davy nápadníků. Byla to nejhezčí holka z ročníku, ostatní jí záviděly vysokou postavu, obličej bez jediné chybičky, dlouhé blonďaté vlasy a ani faldík navíc. Všechny jí prorokovaly dráhu modelky, zatím skončila jako sekretářka v jednom úřadě.
„Tak se na to teda podíváme,“ Radka rozložila karty a v nich byly obyčejné věci. Nějaký ten den, který by člověk raději nezažil, sem tam se mezi mráčky ukázalo světlé místečko, žádné zásadní změny. „Asi tě zklamu, ale já tam žádné zásadní změny nevidím. Zdá se, že jsi vcelku spokojená a asi to tak chvíli zůstane. Neměla by sis najít ještě nějakou jinou zábavu?“
„Tobě se to řekne! Chci být s ním a i kdybych se rozhodla někam jít, co kdyby náhodou mohl zrovna zajít, třeba mu odjede manželka nebo přijede tchyně a on by vyšetřil aspoň chviličku navíc? Přišel by a já bych nebyla doma? To ne. Chci s ním být a na ničem jiném mi nezáleží. Já se bez něj asi zblázním.“
„A má děti?“
„Jo, dvě.“
„Vážně si myslíš, že je to s tím rozvodem tak vážný? Co když tě jenom vodí za nos?“
„Tak pro tohle jsem nepřišla! Tohle je vážně zrovna to, co jsem od kamarádky chtěla slyšet!“
Obě se odmlčely, obě si v duchu potřebovaly srovnat myšlenky, protože žádná z nich najednou nevěděla, na co navázat. Slova zůstala viset ve vzduchu byla bez odpovědi a každá se ubezpečovala, že se časem nějaká odpověď přece jenom najde. Na odhad si ale netroufly.
Někdy s tím neporadí ani ty čertovy obrázky. Mohou sice napovědět, ale zda je to pravda nebo ne, ukáže jedině čas.