Vážně nevím, proč se o některých ženách říká, že jsou potvory. Jsou to jenom obyčejné ženské, co myslí zdravým rozumem, chovají se asertivně a nehodlají čekat na svou příležitost v koutě.
Sama žádnou potvoru neznám. Znám jenom spoustu hodných holek, co mají rády život, své partnery, mluví o všem jenom v superlativech a snaží se žít spokojeně. A ono jim to, potvorám, vychází! Pak se najdou jiné, ještě hodnější holky, co jim závidí i neúspěch, jen proto, že se o něco pokusily, že vypadají hezky, starají se o sebe, mají lepší náladu a nevypadají upachtěně. A přitom je mezi nimi jenom drobný rozdíl. Úsměv a dobrá nálada. „Potvory“ se mají rády a život prožívají jako by mávnul pírkem, i když ho nemají o nic lehčí, než ty ostatní, které se na okolí kaboní, pořád se jenom litují, mluví o problémech a nazývají se samy „hodné holky“.
Někdy se mi zdá, jako by bylo přímo zákonité, že si hodná holka vezme prevíta. Při bližším ohledání je to přitom jenom chlap, co má dostatek sebevědomí, často i nějakého koníčka a umí zaujmout své okolí, i holky. On nejspíš žádný muž zpočátku jako prevít nevypadá, každý zřejmě budí dojem hodného, protože jinak by si ho přece hodná holka nevybrala pro život. Až časem, kdy mu její dobrota začne být tak trochu všední, ožije v něm prevít. To si hodné holky mohou někdy oči vybrečet a pak jim dojde, že vlastně všechny jeho povahové rysy znaly dopředu, že jim to dokonce i imponovalo, ale najednou je vidí jinak. A tohle může platit i pro muže, když se jim původně hodná holka přemění na potvoru.
A tak by možná bylo praktické, kdyby bylo zařízeno předem, aby si hodní chlapci hledali hodné holky a prevíti si brali potvory. Ať se nudí nebo otravují navzájem, ubylo by partnerských rozepří. Jenomže to není tak úplně jednoduché. Zpravidla se přitahují opaky, proto hodný kluk zatouží po potvoře a ta se mu i jeho vlivem změní v hodnou holku (tohle není nic těžkého, protože už dávno předtím hodná je), hodná holka zatouží předělat svého zprvu neodhaleného prevíta (ale když se jí to nepodaří, může ho milovat i s chybami), v ideálním stavu se prevít rovnou potká s potvorou (a pěkně jim to jiskří a to jim buď vyhovuje, nebo vybouchne).
Ale právě o tom překvapení, o tom, že si nejsme nikdy jisti výsledkem, to přece je. Hlavně, abychom se nenudili, pořád o tom přemýšleli, nikdy to nevzdali a až spolu zestárneme, pochopíme, že potvory a prevíti neexistují.