Kdo by to neslyšel rád? Mohli bychom si to říkat aspoň obden. Nebo aspoň občas, aby nám to zase moc nezevšednělo.
Situace: Manželka píše SMS příteli a chvatně odesílá. Omylem zadá jiné číslo. Služební mobil manžela. Ten má uložené soukromé číslo manželky pouze na soukromém telefonu.
Displej hlásí: Přijatá zpráva 1. Po otevření je odesílatelem číslo, které si nepamatuje.
Text zprávy: Kolousku, jak jsi se vyspinkal? Nemohla jsem zahmouřit ocicka, porad jsem na tebe myslela. A ty? Nechtel bys dnes odpoledne videt svoji kočičku?
„Ježíši,“ pomyslí si. „Co to může bejt za kozu? Proč já blbec si neukládám ty čísla? Pak nikdy nevím, která to byla. Hlavně to musím vymazat, aby to nenašla manželka. Ta by mi utrhla hlavu, ta by mi dala kolouška! Že by Irena?..... Irena, to je nemožný. Měla přece oskara. To nebude. Leda, že by si změnila číslo.... Možná Jitka. Ale ta je na mateřský, že by si najednou vzpomněla?..... Ale možná to bude ta protivná prodavačka, co pomáhala vybrat kvádro. Měla čtyřky, že by mi ukázala i kočičku?“
Mezitím manželka chce vymazat zprávu a všimne si omylu: „Já jsem ale husa. Co jsem mu to napsala? To je konec! Zabije mě! Jsem úplně blbá..... Ježíši, to je průůůůůůser!“ Celá se orosí. Vytáčí číslo.
Manžel chvíli váhá a pak se odváží přijmout hovor. Opatrně se představí. Na konci je manželka. Citelně se mu ulevuje.
„Ahoj Béďo, dostal jsi mojí esemesku?“
„To víš, že jo, brouku, co tě to napadlo? Ty máš nějakou kočku?“
„Víš, já nemohla dneska vůbec spát a tak mě napadlo, že se skoro nevidíme a že by ti udělalo radost, kdybych tě jako před léty trochu vyplašila .....“
„No, tak to se ti teda povedlo! Ale jsem rád, že tě slyším, ani nevíš, jak.“
„Já jsem taky ráda. Tak večer! Koupím ti tlačenku.“
„Jsi zlatíčko. Přiber ještě dvě dvanáctky.“
Situace: Manželka píše SMS příteli a chvatně odesílá. Omylem zadá jiné číslo. Služební mobil manžela. Ten má uložené soukromé číslo manželky pouze na soukromém telefonu.
Displej hlásí: Přijatá zpráva 1. Po otevření je odesílatelem číslo, které si nepamatuje.
Text zprávy: Kolousku, jak jsi se vyspinkal? Nemohla jsem zahmouřit ocicka, porad jsem na tebe myslela. A ty? Nechtel bys dnes odpoledne videt svoji kočičku?
„Ježíši,“ pomyslí si. „Co to může bejt za kozu? Proč já blbec si neukládám ty čísla? Pak nikdy nevím, která to byla. Hlavně to musím vymazat, aby to nenašla manželka. Ta by mi utrhla hlavu, ta by mi dala kolouška! Že by Irena?..... Irena, to je nemožný. Měla přece oskara. To nebude. Leda, že by si změnila číslo.... Možná Jitka. Ale ta je na mateřský, že by si najednou vzpomněla?..... Ale možná to bude ta protivná prodavačka, co pomáhala vybrat kvádro. Měla čtyřky, že by mi ukázala i kočičku?“
Mezitím manželka chce vymazat zprávu a všimne si omylu: „Já jsem ale husa. Co jsem mu to napsala? To je konec! Zabije mě! Jsem úplně blbá..... Ježíši, to je průůůůůůser!“ Celá se orosí. Vytáčí číslo.
Manžel chvíli váhá a pak se odváží přijmout hovor. Opatrně se představí. Na konci je manželka. Citelně se mu ulevuje.
„Ahoj Béďo, dostal jsi mojí esemesku?“
„To víš, že jo, brouku, co tě to napadlo? Ty máš nějakou kočku?“
„Víš, já nemohla dneska vůbec spát a tak mě napadlo, že se skoro nevidíme a že by ti udělalo radost, kdybych tě jako před léty trochu vyplašila .....“
„No, tak to se ti teda povedlo! Ale jsem rád, že tě slyším, ani nevíš, jak.“
„Já jsem taky ráda. Tak večer! Koupím ti tlačenku.“
„Jsi zlatíčko. Přiber ještě dvě dvanáctky.“
