Společenský oděv a vybrané vystupování podmínkou!
Dnes u oběda se mé ucho zase vyznamenalo. Dala jsem si dobrou čínskou pochoutku a věnovala se poklidnému hovoru. Vše probíhalo v mezích normy a v pohodě. Masíčko křupavé a propečené, rýže sypká, omáčka výborné chuti, k tomu něco zeleninky, pohoda. U vedlejšího stolu sedělo pár lidí a také se věnovali svojí konverzaci. A najednou to přišlo! Když se vedle začali zvedat, dolétla od nich informace o údajném výzkumu, že prý jsou ženy s mírným nepořádkem lepší milenky, než ty pečlivé.
„Konečně!“ pomyslela jsem si. Tuto teorii totiž zastávám už léta. A díky ní mi, samozřejmě, občas doma něco prošlo .... Chtěla jsem tedy výzkum zúročit a tak mi další odpoledne strašil pořád v hlavě. A jak jsem o tom přemýšlela, napadlo mne, jak takový výzkum asi probíhá?
Klapka!
V neútulné zasedačce sedí pár adeptů, kteří si potřebují přivydělat. Všichni poslouchají pokyny úřednice: „Navštívíte vybrané abonenty, adresy máte na kartičkách, Můžete i v libovolném pořadí a údaje zapisujte přesně do tabulky! Má někdo dotazy?“ Jeden se přihlásí a ptá se na podrobnosti, ostatní pomalu balí a upravují si zevnějšek. Václav kouká z okna, potí se v saku a škrtí v kravatě. Pak se líně zvedne a hodí kartičky do tašky. „Tak zítra!“ loučí se s ostatními.
Účastníci z jeho kartiček bydlí většinou na okraji města. Někteří obývají sídliště. „Prokletej výzkum! Denisa je u moře a ještě neposlala ani SMS!“ promítá si v hlavě svoje starosti, když zkouší mačkat jméno majitelů prvního zvonku. Nic. Neotvírají! „Teď babo raď,“ pomyslí si a přitom mu hlavou bleskne, co má být všechno v tabulce. Prázdné řádky totiž neplatí. Opíše aspoň jméno a skoukne řadu oken. Ověřuje, zda jeho respondenti mají aspoň záclony. Žádné anomálie nevidí. Opustí vchod a pokračuje k další kartičce.
„Haló, co chcete?“
„Dobrý den, promiňte, potřeboval bych jen něco zjistit, mohla byste mi otevřít?“ Při zvonění bzučáku zatlačí na dveře. Ještě dvě patra a spatřuje malou ženu, odhadem kolem čtyřiceti let.
„Dobrý den. Provádím výzkum, dostal jsem na vás kontakty. Mohu vám položit několik otázek?“ Žene se za dámou na rohožku.„Stop, dál ani krok! Tohle je soukromé území! Ptát se můžete, ale jen tady. Dál vás nepustím!“ Václav si uloží kartičku, zaškrtne jméno do tabulky a začne se ptát. Intimní otázky zaškrtává rovnou sám. Opojen vůní leštěnky a jaru stává se jasnovidným. Naleštěné dveře ani malá dáma nedávají důvody k pochybnostem, že tady je pořádek.
„Musím se zeptat, jak často provozujete sex?“ dívá se nepřítomně a pak sleduje dámu. Sundá si obklad z hlavy, dlouze se zamyslí, mimoděk očima zavadí o kalendář. „Napište dvakrát za měsíc!“ Václav se útrpně loučí a hledá záchranu s další adresou.
„Dobrý den, neruším?“ bojí se zazvonit. Otevře brunetka v županu, v ruce cigaretu, pozve ho ospale dál. „Zouvat se nemusíte, piju kafe, četla jsem až do rána.“ Václav se rozhlíží po pokoji a počítá zrníčka prachu. Očima prolétne obývák, zamíří do kuchyně a v hlavě mu začíná klíčit zvědavá otázka.
Žena po očku pozoruje, kde se usadí. Přináší kávu a obrací na něj svou pozornost. „Co chcete vědět?“ Napadá ji, že takhle nádherně vyholenou tvářičku už nechutně dlouho neviděla: „Student?“ přebírá aktivitu v dotazech...
Střih.
Choulostivé scény, které by mohly eventuálně nastat pod vlivem společné konzumace, konverzace a dalšího vývoje při této příležitosti, ponechám na laskavé fantazii čtenáře. Moji fantazii k těmto závěrům dovedly výsledky výzkumu.
Mimochodem – hledala jsem odkaz na nějaká seriózní média, abych tvrzení potvrdila, ale nepoštěstilo se mi. Takže je to jen spekulace. Škoda, drahý!
