Nevím, jak moc máte dnes zavedené rodinné večeře, ale za mého dětství jsme se všichni k večeři scházeli. Ne, že by to byl obřad, jenomže nás bylo doma tolik, že to byl trochu závod, co kdo urve, aby se nasytil. A tak máma s babičkou vymýšlely jídla laciná, aby tu svou drobotinu nakrmily. My jsme se na přípravě také podíleli a těšili se. Většinou byly večeře bezmasé, často to byla polévka s chlebem. Máma nás mátla a vymýšlela názvy, které zaváněly tajemnem.
Když vařila slepé myši, oloupala spoustu brambor, přepůlila je napůl, pokapala olejem, a přidala sůl a utřený česnek. To vše smíchala v pekáči a dala do trouby. Brambory se pekly, když začaly pískat, máma nám říkala, že pískají myši.
Než se upekly, postavila vodu na kmínovou polévku. Ta se připraví z vody se solí a kmínem, vše se asi 10 minut povaří. Mezitím si vedle na pánvičce připravila z másla a mouky jíšku, která měla mít zlatavou barvu. Přidala do polévky, rozkvedlala a povařila, nakonec přidala vejce.
Když vypnula troubu a vyndala pekáč s krásně upečenými bramborami, nádherně vonícími česnekem, my už seděli okolo stolu s připraveným talířem a čekali na svojí porci. Pekáč položila doprostřed stolu, nalila polévku a ostatní bylo na nás. A my všechny myšky během chvilky vymetli.
