„Nevíš, kde mám ty nové plavky a tmavomodrou košili. Tu, co jí mám nejradši?“
„Nevím. Zřejmě jsi jí někam pověsil.“
„Určitě zase bude někde nevyžehlená a já bych jí tak nutně potřeboval.“
„Vezmi si nějakou jinou, beztak jich máš habaděj.“
„Ale tahle mi sluší nejvíc.“
Následuje procedura v koupelně, pečlivé holení, balení hygienických potřeb, je slyšet cákání spreje. Tentokrát s ním nešetří.
„A kam vlastně jedete a s kým?“
„Ale, ani nevím, za hodinu musím být na letišti, stejně bys tu partu neznala.“
Možná je lepší se nestarat. Možná je stokrát lepší nevědět přesné složení a rozdělení rolí. Jistě pojede některá mladá asistentka, co se usmívá jak v reklamě. Chichotají se na celé kolo a tak není divu, že se do takových stvoření může zbláznit i úplný bručoun. Ostatně bručoun bývá jenom doma, ve svém. Za prahem jako by ho veškerý humor přešel, tam si jen fouká opelichaná křidélka. Jakmile ale vyjde ven, hned je z něj pohledný elegán, co by mohl z fleku nastoupit do estrády.
Dřív býval takový i doma, samá srandička, ale nějaký čas už jako by humor docházel. Dávkuje ho přísně jenom ve společnosti.
„Vy máte tak vtipného manžela, paní Pokorná,“ obvyklý kompliment, když si spolu někam vyrazíme. Nemám šanci se ve společnosti uplatnit a tak sleduji, jak si svá křídla naparuje, zapomíná na všední problémy. Vím, že s příchodem domů bude všechno jinak, vtipy se najednou vytratí a bude duchem někde nepřítomný.
Že by to byla druhá míza? Holky o tom vyprávějí na každém sedánku, skoro každý v jejich okolí začne v určitém věku blbnout. A jak se zdá, léky na to nejsou, snad jenom trpělivost. Při troše štěstí ho to zas po čase přejde.
„A kdy se vlastně hodláš vrátit?“
„Do soboty jsem doma. A pak si konečně odpočinu. Měla jsi něco v plánu?“
„Zatím ne. Dám vědět, jestli něco vymyslíme.“
Povinná konverzace je u konce, plán se nejspíš stejně žádný nezrodí. Po takovém výletu obvykle skončí u televize, vezme si knížku nebo noviny a zavře do své ulity. Každé vyrušení je pak malou rozbuškou a proč si kazit neděli?
Pokud se pán tvorstva skutečně vrátí, pak se dá teprve plánovat. Zatím není důvod těšit se  předčasně. Možná ho zítra osloví nějaká spásná myšlenka, která bude důležitější než návrat, či vyhřívání se u rodinného krbu. Má toho přece tolik na práci!