Po dvaceti a více letech. Záleží na okolnostech ....
„Dáš si trochu bramboračky?“ zeptala se Irena svého manžela.
„Nechci, nějak nemám hlad.“ Vzal do ruky ovladač televizoru, našel kanál, na něm právě začínal fotbalový zápas. „Podala bys mi pivo? Zapomněl jsem ho v lednici.“
„Jistě,“ vzala z lednice vychlazenou láhev a postavila mu ji se sklenicí na stůl v obývacím pokoji.
Paráda, pomyslela si, zase pestrý večer! Vtom zazvonil telefon. Zvedla sluchátko a představila se. Volala kamarádka Jitka. Vrátila se z dovolené, měla spoustu zážitků, našla si tam novou lásku. Líčení dojmů nebralo konce. Irena víc poslouchala a mlčela, občas krátce odpověděla nebo se zeptala, ale vzápětí ji přerušila sňůra Jitčiných slov, která neměla konce.
Když ukončily hovor, Irena zaslechla manžela. Volal z obýváku: „Kdo to byl?“
„To byla Jitka, má novou lásku.“
„Hm, že jsi ani nemluvila, zdálo se mi to nějaký divný.“
„To víš, byla plná dojmů.“ Manžel vzal ovladač a pustil zvuk trochu víc nahlas. Začínal druhý poločas.
Zase mě špehuje, pomyslela si Irena, dokonce ztišil televizi. Co tím asi sleduje? Doma skoro nejí, začal si každý den měnit ponožky. Jezdí na služební cesty víc než dřív, domů přijde včas jen když je zrovna fotbal. Jediné, v čem se nezměnil, je to, že k televizi musí mít to svoje vychlazené pivo. O sexu se přestal úplně bavit, někdy se chová, jako bych tu ani nebyla. „Chceš ještě pivo?“ zeptala se mimochodem.
„Ani ne. Nějak mi to dneska nechutná.“
„Jdu si číst do postele, kdybys něco potřeboval, je to na tobě. Jsem nějaká unavená.“
„Tak si klidně lehni. Dneska přespím v obýváku.“
Zavřela dveře do ložnice, rozsvítila lampičku, ze stolku vzala rozečtený román a otevřela na stránce se záložkou. Přečetla první odstavec kapitoly a přistihla se, že jí v hlavě nezůstalo vůbec nic z přečteného textu. V myšlenkách se pořád vracela k otázce: Co se to vlastně děje? Co s tím? Nějak si s tím musím poradit, asi nemá cenu řešit to dnes, nechám to na ráno. Zavřela knihu, ve které záložka zůstala pořád na stejném místě. Zhasla lampičku a snažila se usnout.
„Dáš si trochu bramboračky?“ zeptala se Irena svého manžela.
„Nechci, nějak nemám hlad.“ Vzal do ruky ovladač televizoru, našel kanál, na něm právě začínal fotbalový zápas. „Podala bys mi pivo? Zapomněl jsem ho v lednici.“
„Jistě,“ vzala z lednice vychlazenou láhev a postavila mu ji se sklenicí na stůl v obývacím pokoji.
Paráda, pomyslela si, zase pestrý večer! Vtom zazvonil telefon. Zvedla sluchátko a představila se. Volala kamarádka Jitka. Vrátila se z dovolené, měla spoustu zážitků, našla si tam novou lásku. Líčení dojmů nebralo konce. Irena víc poslouchala a mlčela, občas krátce odpověděla nebo se zeptala, ale vzápětí ji přerušila sňůra Jitčiných slov, která neměla konce.
Když ukončily hovor, Irena zaslechla manžela. Volal z obýváku: „Kdo to byl?“
„To byla Jitka, má novou lásku.“
„Hm, že jsi ani nemluvila, zdálo se mi to nějaký divný.“
„To víš, byla plná dojmů.“ Manžel vzal ovladač a pustil zvuk trochu víc nahlas. Začínal druhý poločas.
Zase mě špehuje, pomyslela si Irena, dokonce ztišil televizi. Co tím asi sleduje? Doma skoro nejí, začal si každý den měnit ponožky. Jezdí na služební cesty víc než dřív, domů přijde včas jen když je zrovna fotbal. Jediné, v čem se nezměnil, je to, že k televizi musí mít to svoje vychlazené pivo. O sexu se přestal úplně bavit, někdy se chová, jako bych tu ani nebyla. „Chceš ještě pivo?“ zeptala se mimochodem.
„Ani ne. Nějak mi to dneska nechutná.“
„Jdu si číst do postele, kdybys něco potřeboval, je to na tobě. Jsem nějaká unavená.“
„Tak si klidně lehni. Dneska přespím v obýváku.“
Zavřela dveře do ložnice, rozsvítila lampičku, ze stolku vzala rozečtený román a otevřela na stránce se záložkou. Přečetla první odstavec kapitoly a přistihla se, že jí v hlavě nezůstalo vůbec nic z přečteného textu. V myšlenkách se pořád vracela k otázce: Co se to vlastně děje? Co s tím? Nějak si s tím musím poradit, asi nemá cenu řešit to dnes, nechám to na ráno. Zavřela knihu, ve které záložka zůstala pořád na stejném místě. Zhasla lampičku a snažila se usnout.
