Kde je láska, tam se daří všechno.
„Lojzo, máš mě ještě rád?“
„Co tě to zase popadlo?“
„Vůbec si mě nevšímáš.“
„Jak nevšímám? Dyť tě zdravím.“
„To jo. A pak si vezmeš noviny a uklidíš se k televizi.“
„Jsem unavenej.“
„Z čeho, prosímtě?“
„Jak z čeho? Z práce, ne? Myslíš, že chodím na fotbal nebo co?“
„Já taky chodím do práce a pak ještě pro děti do školky, uvařit, abys měl teplou večeři, to nemluvím o nákupech. Těším se na tebe a co z toho mám? Ani mě nepohladíš!“
Lojza vezme pivo z lednice. Hodí pohledem. Z něj bylo jasně patrné, co si myslí. Ženská. Zas to na ní leze. Asi jí přijdou její dny. Nebylo by mi líp bez ženský? Přišel bych domů, klid. Pustil televizi, klid. Usnul bych si s flaškou u televize a nikdo by mi nenadával.... Odchází s lahví do pokoje.
„Ty máš nějakou ženskou!“
„Hele, víš co? Až tě to přejde, tak si pokecáme.“ Nedopije, nechá lahev na stole a bouchne dveřmi. Odchází do nedaleké hospůdky. Snad si dám aspoň jedno pivo v klidu. Usedá ke stolu se štamgasty. Kývne na číšníka, že si dá jedno a poslouchá hovor u stolu.
„Postavil jsem dům, těšil se, jak si to s Jarunou užijeme. A k čemu mi to je? Jsem tam sám, čumím do blba, nic mě nebaví. Hodím psovi granule, dám si pivo, pustím televizi a u ní usnu. Každý den jak přes kopírák.“
„Ty si ještě nějakou najdeš, jsi štramák s domem, na to ženský letí.“
„Ale já chci Jarču!“ Vzpomíná na manželku, která ho opustila. Zůstali bez dětí. Nejdřív měla zdravotní problémy. Lékaři jí nedávali šanci. Pak jako by se něco zlomilo, začala se uzdravovat, našla si mladšího partnera a opustila ho.
„Kašli na ní. Mrcha nevděčná.“
Lojza si usrkl pivo, nějak mu nechutnalo. Vedle u stolu hrála parta karty. Ve vedlejší místnosti se usadila rodinka na večeři. Pár mužů v obleku projednával nějakou obchodní záležitost. V televizi dávali nekonečný seriál, na který se díval dva dny v týdnu, pak měl pauzu a další děj přirozeně navazoval, jako by se díval každý den. Už dopředu věděl, co bude následovat, jaký bude dialog hlavních hrdinů a nebavilo ho to. Zaplatil a vydal se k domovu. S napětím očekával, co bude. Bylo ticho.
„Růženo, víš, že mi to pivo chutná nejlíp doma?“
Růžena se usmála, otevřela nové a donesla do pokoje. Lojza natáhl svou mohutnou ruku, chytil jí a usadil na klín. „Já jsem tak rád, že tě mám.“
„Lojzo, máš mě ještě rád?“
„Co tě to zase popadlo?“
„Vůbec si mě nevšímáš.“
„Jak nevšímám? Dyť tě zdravím.“
„To jo. A pak si vezmeš noviny a uklidíš se k televizi.“
„Jsem unavenej.“
„Z čeho, prosímtě?“
„Jak z čeho? Z práce, ne? Myslíš, že chodím na fotbal nebo co?“
„Já taky chodím do práce a pak ještě pro děti do školky, uvařit, abys měl teplou večeři, to nemluvím o nákupech. Těším se na tebe a co z toho mám? Ani mě nepohladíš!“
Lojza vezme pivo z lednice. Hodí pohledem. Z něj bylo jasně patrné, co si myslí. Ženská. Zas to na ní leze. Asi jí přijdou její dny. Nebylo by mi líp bez ženský? Přišel bych domů, klid. Pustil televizi, klid. Usnul bych si s flaškou u televize a nikdo by mi nenadával.... Odchází s lahví do pokoje.
„Ty máš nějakou ženskou!“
„Hele, víš co? Až tě to přejde, tak si pokecáme.“ Nedopije, nechá lahev na stole a bouchne dveřmi. Odchází do nedaleké hospůdky. Snad si dám aspoň jedno pivo v klidu. Usedá ke stolu se štamgasty. Kývne na číšníka, že si dá jedno a poslouchá hovor u stolu.
„Postavil jsem dům, těšil se, jak si to s Jarunou užijeme. A k čemu mi to je? Jsem tam sám, čumím do blba, nic mě nebaví. Hodím psovi granule, dám si pivo, pustím televizi a u ní usnu. Každý den jak přes kopírák.“
„Ty si ještě nějakou najdeš, jsi štramák s domem, na to ženský letí.“
„Ale já chci Jarču!“ Vzpomíná na manželku, která ho opustila. Zůstali bez dětí. Nejdřív měla zdravotní problémy. Lékaři jí nedávali šanci. Pak jako by se něco zlomilo, začala se uzdravovat, našla si mladšího partnera a opustila ho.
„Kašli na ní. Mrcha nevděčná.“
Lojza si usrkl pivo, nějak mu nechutnalo. Vedle u stolu hrála parta karty. Ve vedlejší místnosti se usadila rodinka na večeři. Pár mužů v obleku projednával nějakou obchodní záležitost. V televizi dávali nekonečný seriál, na který se díval dva dny v týdnu, pak měl pauzu a další děj přirozeně navazoval, jako by se díval každý den. Už dopředu věděl, co bude následovat, jaký bude dialog hlavních hrdinů a nebavilo ho to. Zaplatil a vydal se k domovu. S napětím očekával, co bude. Bylo ticho.
„Růženo, víš, že mi to pivo chutná nejlíp doma?“
Růžena se usmála, otevřela nové a donesla do pokoje. Lojza natáhl svou mohutnou ruku, chytil jí a usadil na klín. „Já jsem tak rád, že tě mám.“
