Vzpomínka na jednu dovolenou s kámoškou. Před pár léty jsme vyrazily do lázní na Slovensko. Již cesta byla vzrušující, protože jsme párkrát zabloudily, ale to už je naše tradice. Nakonec jsme se trefily a ubytovaly na pěkném pokoji ve Sklenných Teplicích.
Druhý den následovala lékařská prohlídka a rozpis procedur. Jelikož naše cestovní kancelář nabídla pobyt s počtem 27 léčebných procedur, zdálo se nám divné, že nám paní doktorka napsala jen 21. Jako správné bývalé inspektorky jsme se ozvaly a náprava byla ihned učiněna. Paní doktorka připsala ještě pár rašelin a inhalací. Asi to byla trochu pomsta, protože byly dost brzy ráno, zkrátily jsme si blahodárný spánek zhruba o hodinu. Ale i tak jsme byly spokojené. Poctivě jsme chodily na procedury a užívaly lázeňského pobytu.
Kdo byl ve Sklenných Teplicích, ví, že je to vesnička, kde lišky dávají dobrou noc. A tak se pomalu stalo tradicí, že namísto odpoledních procházek jsme vyrazily do nedaleké koliby. Velmi se nám líbila, tehdy v předvelikonočním čase byla krásně vyzdobená. Ačkoli jsme, ostatně jako vždy, ústy zapřisáhle dodržovaly dietu, stalo se, že jsme se pokaždé nechaly zlákat na malé občerstvení. Budiž nám odpuštěno, lázeňská strava již po 3 dnech chutná stejně jako nemocniční a tak jsme si to výjimečně odpustily. Kamarádka, jako obvykle, vyzpovídala číšnici, co by si dala ona. A ta jí doporučila zdejší pochoutku, grilované vepřové koleno. Na jídelním lístku umístěné mezi běžnými pokrmy, 200 g za 70 Kč, což vypadalo velmi příznivě. Bylo ale jenom na objednávku. A tak jsme si ho objednaly na druhý den.
Nazítří servírka jásala, že koleno je už připravené. Ten den se mi ale nějak splašily chutě a tak jsem se rozhodla dát si něco jiného. Servírka trochu znejistěla a ptala se, jestli to má teda přinést. My jsme se po sobě podívaly, jakože co je to za problém? 200 g přece není žádná porce? A kývly jsme, ať všechno přinese. Pak se začaly dít divy…
Servírka nosila příbory, nápoje, chlebíček, okurčičku, křen a my se začaly těšit. Když bylo naše těšení na vrcholu, přinesla mi talíř s nějakou drůbeží pochoutkou a kamarádce asi dvoukilové grilované vepřové koleno. Skoro se nám to nevešlo na stůl. Podívaly jsme se na sebe a začaly se šíleně smát. Ani jedna z nás si nevšimla té drobné větičky o doplatku podle váhy. Náš předkrm před večeří jsme si pak odnesly s sebou a jedly ještě dva dny. Naštěstí brali platební karty, jinak jsme neměly na útratu. Předkrm stál pouhých 800 Kč. Pak už jsme do koliby nezašly. Ale servírka si nás jistě ještě dlouho pamatovala!
Druhý den následovala lékařská prohlídka a rozpis procedur. Jelikož naše cestovní kancelář nabídla pobyt s počtem 27 léčebných procedur, zdálo se nám divné, že nám paní doktorka napsala jen 21. Jako správné bývalé inspektorky jsme se ozvaly a náprava byla ihned učiněna. Paní doktorka připsala ještě pár rašelin a inhalací. Asi to byla trochu pomsta, protože byly dost brzy ráno, zkrátily jsme si blahodárný spánek zhruba o hodinu. Ale i tak jsme byly spokojené. Poctivě jsme chodily na procedury a užívaly lázeňského pobytu.
Kdo byl ve Sklenných Teplicích, ví, že je to vesnička, kde lišky dávají dobrou noc. A tak se pomalu stalo tradicí, že namísto odpoledních procházek jsme vyrazily do nedaleké koliby. Velmi se nám líbila, tehdy v předvelikonočním čase byla krásně vyzdobená. Ačkoli jsme, ostatně jako vždy, ústy zapřisáhle dodržovaly dietu, stalo se, že jsme se pokaždé nechaly zlákat na malé občerstvení. Budiž nám odpuštěno, lázeňská strava již po 3 dnech chutná stejně jako nemocniční a tak jsme si to výjimečně odpustily. Kamarádka, jako obvykle, vyzpovídala číšnici, co by si dala ona. A ta jí doporučila zdejší pochoutku, grilované vepřové koleno. Na jídelním lístku umístěné mezi běžnými pokrmy, 200 g za 70 Kč, což vypadalo velmi příznivě. Bylo ale jenom na objednávku. A tak jsme si ho objednaly na druhý den.
Nazítří servírka jásala, že koleno je už připravené. Ten den se mi ale nějak splašily chutě a tak jsem se rozhodla dát si něco jiného. Servírka trochu znejistěla a ptala se, jestli to má teda přinést. My jsme se po sobě podívaly, jakože co je to za problém? 200 g přece není žádná porce? A kývly jsme, ať všechno přinese. Pak se začaly dít divy…
Servírka nosila příbory, nápoje, chlebíček, okurčičku, křen a my se začaly těšit. Když bylo naše těšení na vrcholu, přinesla mi talíř s nějakou drůbeží pochoutkou a kamarádce asi dvoukilové grilované vepřové koleno. Skoro se nám to nevešlo na stůl. Podívaly jsme se na sebe a začaly se šíleně smát. Ani jedna z nás si nevšimla té drobné větičky o doplatku podle váhy. Náš předkrm před večeří jsme si pak odnesly s sebou a jedly ještě dva dny. Naštěstí brali platební karty, jinak jsme neměly na útratu. Předkrm stál pouhých 800 Kč. Pak už jsme do koliby nezašly. Ale servírka si nás jistě ještě dlouho pamatovala!
