Po každém reji čarodějnic přijde máj a pak je za dveřmi láska. V mém věku ji vidím trochu jinak než když mi bývalo dvacet, ale připouštím, že je stále krásná, i když mívá občas jinou podobu.
Na téma „ženy a muži“ se dá psát donekonečna. Baví mne, když muži tvrdí, že my ženy nevíme, co chceme, pořád na nás vidí nějaké ty vady a my zase na nich. Včera jsem si přečetla moc hezký článek, jak jsou ženy ufňukané, tak trochu probereme muže, co říkáte?
Co chceme, či nechceme my, ženy, to je otázka. Odpověď si na ni hledejte vy sami, protože vyluštěná tajenka už ztratí kouzlo. My ženy jsme jednoduchá stvoření, chceme jen solidního chlapíka, který splní každé naše přání. Ano, i my máme své nároky, svoje tajná přání a toužíme, aby nám je splnil právě ten, koho jsme si k tomu vybraly.
Ale připusťme si, že každý z nás mívá občas období, kdy na svoje tužby zapomene a najednou vážně neví, co by chtěl, kdy tápe a rozhlíží se, jak dál, kdy ho semelou stereotypy, znejistí a zaváhá, jestli to, co žije, je vážně to pravé, co chtěl. Zažívá to téměř každý, na pohlaví nezáleží. Ženy, stejně jako muži, pociťují stereotyp a pak přijde rozčarování a nějaká reakce, odpověď na potřebu věci změnit.
Co chceme, či nechceme my, ženy, to je otázka. Odpověď si na ni hledejte vy sami, protože vyluštěná tajenka už ztratí kouzlo. My ženy jsme jednoduchá stvoření, chceme jen solidního chlapíka, který splní každé naše přání. Ano, i my máme své nároky, svoje tajná přání a toužíme, aby nám je splnil právě ten, koho jsme si k tomu vybraly.
Ale připusťme si, že každý z nás mívá občas období, kdy na svoje tužby zapomene a najednou vážně neví, co by chtěl, kdy tápe a rozhlíží se, jak dál, kdy ho semelou stereotypy, znejistí a zaváhá, jestli to, co žije, je vážně to pravé, co chtěl. Zažívá to téměř každý, na pohlaví nezáleží. Ženy, stejně jako muži, pociťují stereotyp a pak přijde rozčarování a nějaká reakce, odpověď na potřebu věci změnit.
Jak to řeší muži? Jednoho štve manželka, co nakupuje, druhého zas pálí dobré bydlo, partneři se neshodují ve společných názorech, nesdílí společné aktivity, důvody pro změny partnerů se vždycky najdou, když se chce. Muži rádi tvrdí, že jim jejich žena nepokrývá sexuální potřeby, ale je to opravdu tak? Není to tak trochu o tom, že jim doma vázne komunikace, že si neumějí vklidu popovídat, uvolnit se a vzájemnou konverzaci zúží jenom na řešení problémů, výchovu potomků a společné aktivity utlumí na minimum? Že si pak najednou přestanou oba vzájemně rozumět, nebaví je dělat věci společně a dokonce začnou hledat samostatné aktivity, protože se vše postupně zhoršuje?
Když se to neřeší, tak nastane situace, že si najdou každý jiná povyražení, muži třeba milenku, žena milence, omluví to vzájemnou antipatií nebo nedostatkem přitažlivosti a v nejlepším případě se spolu rozejdou za novými protějšky, v horším zůstanou sami. Pak jsou z nich buď „šťastní“ samotáři nebo šťastně zamilovaní. Ale život plyne dál, u těch zamilovaných se zase všechno opakuje a tak nová milenka brzy zevšední, možná se z ní stane manželka, která za čas připomíná tu předchozí „čarodějnici“ a muž zase hledá novou milenku nebo aspoň kámošku do nepohody. Jak je obecně vnímáno, má přece povinnost rozsévat, lovit a uspokojovat ženy, zatímco ženám zbyl úkol muže uspokojovat, obdivovat, obletovat a nechat se podvádět.
Jasně, moje tvrzení je trochu zúžené, mezi muži existují andělé, co se podobných výše uvedených věcí nedopouštějí, akorát si nejsem jistá, jestli anděly pak ženy vnímají za muže. Takže, muži, pokud o sobě snad někdy tvrdíte, že jste andělská stvoření, možná bych vám to raději rozmluvila. Znáte to, ženská vždycky chce mít přesně něco jiného, když má anděla, chce ďábla a zas naopak, raději jí nedávejte návod, do jaké škatulky vás zařadit, nechte jí raději tápat, trocha tajemství mezi partnery je docela dobré koření, jak si nezevšednět.
Když se to neřeší, tak nastane situace, že si najdou každý jiná povyražení, muži třeba milenku, žena milence, omluví to vzájemnou antipatií nebo nedostatkem přitažlivosti a v nejlepším případě se spolu rozejdou za novými protějšky, v horším zůstanou sami. Pak jsou z nich buď „šťastní“ samotáři nebo šťastně zamilovaní. Ale život plyne dál, u těch zamilovaných se zase všechno opakuje a tak nová milenka brzy zevšední, možná se z ní stane manželka, která za čas připomíná tu předchozí „čarodějnici“ a muž zase hledá novou milenku nebo aspoň kámošku do nepohody. Jak je obecně vnímáno, má přece povinnost rozsévat, lovit a uspokojovat ženy, zatímco ženám zbyl úkol muže uspokojovat, obdivovat, obletovat a nechat se podvádět.
Jasně, moje tvrzení je trochu zúžené, mezi muži existují andělé, co se podobných výše uvedených věcí nedopouštějí, akorát si nejsem jistá, jestli anděly pak ženy vnímají za muže. Takže, muži, pokud o sobě snad někdy tvrdíte, že jste andělská stvoření, možná bych vám to raději rozmluvila. Znáte to, ženská vždycky chce mít přesně něco jiného, když má anděla, chce ďábla a zas naopak, raději jí nedávejte návod, do jaké škatulky vás zařadit, nechte jí raději tápat, trocha tajemství mezi partnery je docela dobré koření, jak si nezevšednět.
