Muži o nás, ženách, říkají někdy dost nepěkné věci a zpravidla všichni tvrdí, že je nebaví nakupování. Přitom je to činnost potřebná a neškodná, na rozdíl od některých jejich zbytečných a nepotřebných. Například klábosení u piva počká, zásobit rodinu je přece přednější. A když už se na takový rodinný nákup vyrazí, proč to nepojmout jako příjemnou společnou činnost?

Nevím, jak to zažíváte vy, ale já obvykle přemlouvám svůj protějšek dost dlouho. Když se mi to jednou za čas podaří a milostivě svolí, zaparkuje co nejblíž před supermarketem a pak jen chodí několik kroků za mnou a čas od času přihodí něco do koše. Všechno se mu zdá drahé a když vidí frontu u pokladny, chce svých pár kousků vrátit zpátky do regálu. Párkrát se mi stalo, že opravdu zpanikařil a utekl, za vyděšených pohledů paní pokladní. Ale nakonec se vždycky vrátil, zato vypadal jak výbušnina před explozí.

Naštěstí jsem poznala pár výjimek, které mě pak přesvědčily, že ideální chlap, aspoň z tohoto pohledu, existuje a že se dokonce nachází poblíž, kdykoli jsem to potřebovala. Poznala jsem jich dokonce víc a dodnes se kamarádíme. Takové terno opravdu nemá každý a tak si jejich přátelství považuju.

Nákupy totiž byly naší profesní povinností a my si je doslova vychutnávali. Abychom, v roli inspektorů, zjistili potřebné, vžívali jsme se do všelijakých rolí. Naše zkoumání se odehrávalo za nenucené konverzace, kdy jsme hned za dveřmi obchodu odhadli situaci a zvolna se přehráli. Jednou jsme byli pár a začali jsme při nákupu koketovat, jednou jsme se u pultu hádali a příště jsme sehráli etudu matky se synem, či jiné role. Brouzdání po krámech mezi regály, ohledávání zboží a vyzvídání informací nás doslova bavilo, uprostřed nákupů jsme zapomněli na všední starosti a možná jsme díky té zapálenosti vypadali podivně, protože normální chlap přece nákupy doslova nesnáší!

Zatímco z mých bývalých kolegů se stali ideální muži, mě tahle profese spíš nakupovat odnaučila a tak jsem, možná, z pohledu muže, ideální žena. Akorát už nikdo z nás není tak úplně normální. Ale každý máme nějakou tu vadu, že?