Komu by se tam chtělo? Jen málo z nás myslí právě na to, co bude následovat jednou, až tady nebudeme. Myšlenky na smrt vzbuzují nejednu emoci. Přitahují a odpuzují zároveň.
Někteří zůstanou ušetřeni, pokud je nepotká přímo v rodině něco, co si nikdo nepřeje, někdo se musí smířit s tím, že bude se smrtí konfrontován častěji. Lékaři, hasiči, policisté. Je to součást našeho života, stejně jako smích, pláč, jídlo nebo spánek. Jednou tam půjdeme všichni.
„Nechci pohřeb, pamatuj si to! Nebudu platit zlodějům!“
Na mysl se mi vkrádají slova, která mi kdysi kladla na srdce babička, když jsem jí vyprávěla o kontrolách pohřebních služeb. Poslední službu, kterou potřebujeme, stejně nepořídíme zadarmo. I když vynecháme obřad, zbydou položky, které po nás budou chtít, ať s tím souhlasíme nebo ne. Ledaže bychom nechali příbuzné napospas obci a ani se k nim nehlásili. Kam by se ale ztratila úcta a pieta?
-------
U stolu sedí příjemná usměvavá paní. Povídáme si, kontrola dávno skončila. Hodnotíme všední realitu. Je dávno překonaná, popisuji vzpomínky. V cenách se zvedla směrem výš, v kvalitě nejspíš zůstala stejná.
Tuhle službu stejně skoro nikdo nevnímá. Nebožtík ji trpně odleží, příbuzní propláčou a teprve až emoce povolí, někdo si vzpomene, že ta druhá píseň zněla falešně, na věnci nebylo dost růží nebo byly na stuhách přehozené nápisy. Ale s tím už se stejně nic nenadělá. Výsledkem je tak jako tak nekonečný smutek a beznaděj. Čas nikdo nevrátí, na všechny zůstane jednou jenom vzpomínka.
„Jak vůbec můžete dělat tohle povolání?“ ptám se.„Něco dělat musím.“
„Nevím, na tohle bych asi neměla. Vyřizovat to, co vy, potkávat denně jenom smutek...“
„Víte, mně už to ani nepřijde. Člověk si zvykne. Snažím se trochu ulevit od bolesti, pomoci v těžké chvíli.“
„A pohřbívá se stejně jako dřív? Hodně podražilo,“ vzpomínám na zážitky z jiných provozoven, na všechny podněty, kdy se při kontrole účtování zjistilo, že některé částky byly neoprávněné. Málokdo počítá, málokdo sleduje, zda je služba odvedená podle objednávky, málokomu se o tom chce přemýšlet.
„Pohřbívá. Je pravda, že někdo obřad nechce, protože na to nemá. Musíte zaplatit žeh i rakev, ceny jsou dané. V některém případě sama nevím, jak to sdělit. Například mě hodně vzala jedna žena, která objednávala pohřeb rovnou trojitý a ani na něj neměla.“
---------
Balím si tašku a těším se zas jinam na veselejší vyprávění. Jsou chvíle, co nemiluju, ale pak zas přijde ta, co můžu vychutnávat a uvolnit negativní energii. Naštěstí se zážitky střídají a ty pozitivní převládají. V zájmu rovnováhy musím vstřebat i ty nepěkné.