Babička vždycky měla dovolenou v červenci. Obyčejně o ní trochu bojovala, protože hrozilo, že někdo v zaměstnání vypadne a bude muset zpátky do práce. I když ještě ani zdaleka nebyl kapitalismus, v hospodě se pořád makalo. Zákazník se neptá, jaká je politická situace, hlad má v každém období. Jelikož jsme neměli žádný letní byt, obyčejně sehnala nějaký pronájem. Díky tomu, že měla hodně známých, jsme měli pokaždé kam jet. A když selhaly chaty, najala chatičku v rekreačním středisku.
Nám bylo dobře všude, protože kde byla babička s dědou, tam bylo veselo. Když jsem byla sotva školou povinná, půjčovali jsme si chatu v Mokropsích pod skálou, přímo u Berounky. Pamatuji si to už jen mlhavě, ale ten pocit, když koukám s dědou na rybky v Berounce, když zachází večer sluníčko nad vodou a taky ten strach, když jsem si při stojce vyrazila dech, to si pamatuji dodnes. Byly to hezké prázdniny.
Pak sehnala babička chatu na Jílovišti a tam jsme prožili pět krásných let. Děda tam bydlel od jara do podzimu a my za ním jezdívali na víkendy a na léto. Srub bez elektřiny, v lese, široko daleko nikdo. Koupání v plechové vaničce, voda ze studánky, houbaření, nákupy v Jednotě, kam vedla dlouhá prašná cesta, co byla v odpoledním slunci hodně vyhřátá a s nákupem, v němž nechybělo mléko do bandičky a velký kulatý pecen, pěkně protivná. Kolem cesty rostly na mezi luční kytky a skákaly tam kobylky.
Jedno léto jsme trávili ve Vonoklasech. Tenkrát babičce půjčila chatu kolegyně a pak si z ní utahovala, že prozradí místo úkrytu. Naoko babičku z legrace tak vydírala, ale bylo to jen hecování. Neprozradila. Ta chata měla velkou zahradu a na ní bylo spousta jahod, okurky a kopr, rybíz, angrešt a snad všechno, co má být na správné zahradě. Vařili jsme samé lahůdky, co k létu patří. Palačinky s jahodami, jahodové knedlíky, koprovou omáčku, bublaninu s třešněmi, taky malinový džem, houbovou omáčku a rybízovou marmeládu. Nejlepší recepty na léto jsou ty bezmasé. Babička s oblibou vařila z kuchařky „co dům dal“, protože byla zvyklá zužitkovat všechno.
Jakmile se v červnu zabouchnou dveře u školy, pokaždé se mi vrací ten pocit, že je tady období sladkého nicnedělání, odpočinku, dovádění, koupání a slunění. Jenom už marně čekám, že se objeví babička s mísou a vařečkou, aby mě zachránila od městského smogu a odvezla někam mimo civilizaci.