Tentokrát to není recept, i když název je zavádějící. Ale víc už neprozradím, kdo chce, ať čte.
Jednou mě kolegyně pozvala ve volném čase na výlet nedaleko Prahy. Bylo krásně, prošly jsme se kolem řeky a pak, trochu unavené, se vydaly do restaurace, která je docela známá.
„Pojď, dáme si kafe, mám chuť na štrůdl.“
Prostředí příjemné, lidi se věnovali jiné činnosti, protože tam nabízí, kromě posezení, i jinou zábavu a tak byl prostor na rozhovor. Postižené povoláním jsme jim prolustrovaly nabídku a daly si dobrou kávu.
„Jeden závin a já palačinky se zmrzlinou,“ objednávám.
Číšník se po chvíli ukázal a přinesl naši objednávku. Osladíme kávu, zamícháme a pak se obě s chutí dáváme do jídla.
Vypadalo to krásně, palačinka samá šlehačka, chutě se mi samy sbíhaly. Po pár prvních soustech povídám: „Nechci prudit, je nedělní odpoledne a já se nebudu rozčilovat, ale ta palačinka smrdí celou ledničkou. Mají je nasmažené dopředu a podle okrajů jsou nejmíň od včerejška.“ Odkládám vidličku a začínám usrkávat kávu.
„Tak to ne! Přece si nenecháme kazit neděli! Pane vrchní .....“ ujala se akce a ani na chvíli nezaváhala. Využila práva reklamovat, po dohodě jsme pak vzaly zavděk radši štrůdlem, který vypadal bezchybně a dobře chutnal.
„Tak vidíš, chodí sem samá smetánka a jedí oschlé palačinky,“ uzavřela to. „Dáme si je na plán.“
------------
Jak řekla, tak jsme udělaly. Při nejbližší příležitosti jsme tam vyrazily služebně. A co myslíte, jak to dopadlo? Byly tam! V ledničce trůnily s typickou uleželou ledničkovou vůní.
Jednou mě kolegyně pozvala ve volném čase na výlet nedaleko Prahy. Bylo krásně, prošly jsme se kolem řeky a pak, trochu unavené, se vydaly do restaurace, která je docela známá.
„Pojď, dáme si kafe, mám chuť na štrůdl.“
Prostředí příjemné, lidi se věnovali jiné činnosti, protože tam nabízí, kromě posezení, i jinou zábavu a tak byl prostor na rozhovor. Postižené povoláním jsme jim prolustrovaly nabídku a daly si dobrou kávu.
„Jeden závin a já palačinky se zmrzlinou,“ objednávám.
Číšník se po chvíli ukázal a přinesl naši objednávku. Osladíme kávu, zamícháme a pak se obě s chutí dáváme do jídla.
Vypadalo to krásně, palačinka samá šlehačka, chutě se mi samy sbíhaly. Po pár prvních soustech povídám: „Nechci prudit, je nedělní odpoledne a já se nebudu rozčilovat, ale ta palačinka smrdí celou ledničkou. Mají je nasmažené dopředu a podle okrajů jsou nejmíň od včerejška.“ Odkládám vidličku a začínám usrkávat kávu.
„Tak to ne! Přece si nenecháme kazit neděli! Pane vrchní .....“ ujala se akce a ani na chvíli nezaváhala. Využila práva reklamovat, po dohodě jsme pak vzaly zavděk radši štrůdlem, který vypadal bezchybně a dobře chutnal.
„Tak vidíš, chodí sem samá smetánka a jedí oschlé palačinky,“ uzavřela to. „Dáme si je na plán.“
------------
Jak řekla, tak jsme udělaly. Při nejbližší příležitosti jsme tam vyrazily služebně. A co myslíte, jak to dopadlo? Byly tam! V ledničce trůnily s typickou uleželou ledničkovou vůní.
