Copak mi asi přinese ten
příští rok, s magickou třináctkou na konci? Rozvede se nebo nerozvede? Utře
si ruku a pospíchá do šuplíku, kde má uložené karty. Cukroví počká, teď má něco
důležitějšího. Na tom přece visí celá její budoucnost!
Snímá karty a pak vytahuje z balíčku
barevné obrázky. Tolik by chtěla vědět, jestli budou tyhle Vánoce v její tiché
garsonce ty poslední. Už pár let sní o úplně jiné zimní idyle. Někde na horách
nebo v novém bytečku, ve dvou.
Má to tu tak načinčané, uklizené,
sváteční, co kdyby se Robert náhodou zastavil? Jen tak, třeba bez ohlášení.
Někdy to přece naznačil, že přijde a že se těší, až budou Vánoce. Poslední tři
roky mu to ale nějak nevycházelo, musel být doma, se svojí rodinou, i když pak
říkal, jak ho to vůbec nebavilo a že by byl nejraději tady.
Robert byl mistrem slibů. Poslouchal
všechna přání a nikdy nepřerušoval. Kdykoli probírala společnou budoucnost, celý
se rozzářil, jako by věděl, co mu řekne a pak všechno tiše odkýval. Romana si to
přeložila jako slib. Nemusel nic vyslovovat, ona věděla své a vůbec jí v té
souvislosti nevadilo, že se nevyřčené sliby nemusí plnit. Někdo neplní ani ty
vyřčené, ale takový Robert přece není, ten by jí splnil všechno.
Pořád přece říká, že už brzy budou spolu,
jen až se rozvede, nesmí žít v nějakém chaosu, mohlo by ho to přece poškodit.
Rozvádí se už sice trochu dlouho a pořád se to nějak komplikuje, ale jednou se
to vyřeší. Sejmula další kartu a otočila ji. Červený král. Robert! Je to přece
on! Červený král by nebyl nikdo jiný, tohle přece dávno ví. Proč se ptát karet,
když stejně všechno ví i bez nich?
Vzala svůj mobil a vyťukala SMS: ZASTAVÍS
SE LETOS O VANOCÍCH? Spolu s ní vypustila přání, aby jí odpovědí bylo jasné :
ANO. A pak přišel jiný text. ROMCO, ODJIZDIM 22.12. A VRACIM SE NA NOVY ROK.
POCHOP TO, FAKT MUSIM. R.
Když si to přečetla, odložila pečení na
neurčito. Těsto vložila do mrazáku a otevřela lahev červeného. Takže můj
červený král odjíždí se zimní královnou a dětičkama. Ale ta věštba přece říkala
něco úplně jiného. Přece ten rok s magickou třináctkou nestrávím zase čekáním? A
proč vlastně čekat až na nový rok? Za pár dnů jsou tady Vánoce, nejkrásnější,
ale i nejsmutnější svátky roku.
Ty nejsmutnější už znala a zažila jich
dost. Tolikrát si slibovala, že byly už poslední a další se jí týkat nebudou.
Ne, tohleto není můj červený král, karty mi jenom daly znamení, že na mě
někde čeká. Jestli budu čekat na toho druhého, nikdy ho nenajdu. Romana se
rozhodla, že tentokrát se o to postará. Vánoční čas je na hledání vhodný, lidé
mají srdce otevřenější.
Pustila si internet a objednala relaxační
zájezd. Co na tom, že pojede sama? Všude jsou lidi. Zažije něco nového, potká
nové lidi a co když taky srdcového krále? A i kdyby nepotkala, aspoň si to
užije. Nadělila si krásné bílé Vánoce a s nimi novou naději. Teď už jen aby
přišel Štědrý den, Romana se na něj těší plná energie jako dřív.
