I my ženy prožíváme podobné chvíle, kdy si plníme ty nejtajnější sny a když to ve dvojici, třeba časem, dobře klapne, manželé se jenom míjejí. Zvyknout se na to dá, každá mince má dvě strany, jenom je třeba najít rub a líc.
Nabízí se otázka, jak to vyřešit k oboustranné spokojenosti, když je v ložnici tak nějak pusto a prázdno, každý usíná jindy a tulení se vytrácí. S přibývajícími číslicemi na společném výročí může ještě začít v mysli hlodat pochybnost, jestli ty přehozené směny jsou opravdu z nařízení nadřízených, zda nejsou spíš výmyslem manžela.
Bohužel, prokázat úmysl je v podstatě nemožné podobně jako v trestním řízení, navíc v manželství se předem předpokládá (taková ústavní zvyklost), že bude dvojice v týmu kopat za společný cíl, úmysl se tedy lehce zpochybní. Stačí na to pár argumentů tchyně a je po dokazování. A tak je asi nejúčinnější metodou k nápravě hříšníka přiměřená sebeobrana, tedy on je to de facto útok, který mi popsala jedna starší kamarádka u kávy.
Nikdy se netajila tím, že její apetit je poněkud vyšší (zřejmě měl manžel také rád své chvilky samoty). „Tuhle jsem v noci nemohla spát a trochu se nudila, tak jsem ve čtyři ráno vzbudila starýho a hupla na něj!“
Já i další kámošky jsme s otevřenou pusou civěly: „A co on na to?“
„MUSEL!“