V
průběhu doby dostávám různé nabídky na výhodné investice. Například životní
pojištění – prý je výborné na stará kolena. Produkty se přímo předhánějí ve
výpočtu výhodnosti (prvních pět let jste nejspíš pěkně v mínusu a pak už tak
zchátráte, že je vám to jedno), ale když jsem to hodila do kalkulačky, včetně
pojištění všech pravděpodobných rizik, tak mi to přišlo děsně nevýhodné. Moje
genetické předpoklady a zdravotní obtíže už tenkrát nebyly nic moc, takže si
jenom spořím minimum na pohřební výlohy.
Zvláštní je, jak se priority mění i v
oblasti investic. Mamka třeba zastávala názor, že je nejlepší investovat do
zlata. Fakt výborný nápad, takto nashromážděný „poklad“ se dá využít při cestě
kamkoli, netíží a zkrášluje, bohužel se krásně vejde do kapsy i zlodějům. Je to
lepší než neforemná televize, lépe se to prodává a tuctové kousky se stejně
zpětně nerozpoznají.
Sousedka zas preferovala kožichy. Byla z
rodu kožešníků a svého času nás tak zblbla, že jsme si po jejím vzoru s mámou
pořídily pár kousků. Tenkrát to byl tak trochu luxus, jenže známá v Domě módy
ohlídala přijatelný kousek, kvalitu a to pak byla investice! Tahle forma
investic se mi moc líbila. Hřála, sloužila a ještě se po čase dala zpeněžit,
takže jsem na svojí sbírku kožešin byla hrdá, jenomže jsem nepočítala, že přijde
sametová revoluce a s ní ochránci životního prostředí. Dostala jsem takový
strach, že jsem začala přemýšlet, čím oživím pelichající králíky a starého
berana. Naštěstí čepici a límec z dědictví ze starého psa a stříbrné lišky už
jsem v průběhu doby někde ztratila a ty kožichy zamkla do skříně či darovala do
fundusu divadla. Ach jo, zase jedna investice v tahu!
Babička mi kladla zase na srdce, že
nejlepší investice je pořádně teplá peřina. Tak jsem všechny poděděné peřiny
nechala čistit a přešívat, abych zjistila, že z nich ten zatuchlý stoletý smrad
nikdy nevyvětrám a že i ty prachové jsou těžké jako kamení. Babi, to jsi
nemyslela vážně? Pořád přehazuji peřiny a vyháním všechny moly, abych nepřišla o
všechny tvoje poklady z první republiky. A čím dál víc zjišťuji, že mi nakonec
každá investice přijde naprosto zbytečná, protože se o všechno pořád jenom
starám a ono mi to ani neslouží. A všechny moje snahy dávno
devalvovaly.
Jedinou pravdivou informaci mi do života
předal dědeček. Nejlepší investice je všechno, co vejde do mého nitra. Ať je to
dobré jídlo, hezký zážitek, vstřebaná myšlenka, přijaté informace. Mohu s tím
naložit podle svého uvážení, nevyžaduje to příliš další péče a využiji to vždy,
když je to právě potřeba. Jsou to dokonce lepší investice než nejblištivější
diamanty. Díky, dědo!
