Když občas čtu blogy na téma, jestli na velikosti záleží a jak to zjistit bez konkrétního zkoumání, tak si kolikrát říkám, že se to pozná jednoduše. Myslím, že muž, který má všeho dostatek, hlavně dostatek sebevědomí, nepotřebuje svoji mužnost navenek nijak dokazovat. Chová se slušně a galantně a okamžitě získá respekt svého okolí. U politiků se v tom ale nevyznám, tam to vypadá, že jsou menší a ještě menší a někdy i nejmenší na celém světě.
Ono se leccos říkává i o ženách. Když se třeba ženská špatně vyspinká a pak bývá protivná, tak se dočká na svou adresu i poznámky: „Asi jí ten její zanedbává.“ Tyhle věci spolu vážně souvisí, když je někde nedostatek, bývá na druhé straně přebytek. Je-li málo příjemných zážitků, tak se hromadí v mysli jen ty ošklivé a celý svět vyhlíží škaredě.
U chlapů je to vlastně podobné. Potřebují pohlazení, potěšení, pozitivní motivaci, polechtat sebevědomí. Navíc mají potřebu pořád chválit, chválit, chválit, i když většinou ani moc není za co. A jak se tak mezi sebou pořád poměřují, který z nich je lepší, tak se zdá, že na velikosti sakra záleží a ani to nemusí souviset s ženami. Kdo z nich je na tom lépe, se dá odhadnout z chování a vybíjení agrese.
Když se v nitru muže sečtou pocity z nedostatku chválení, pohlazení, uznání a ještě se k tomu přidá prohra ve vzájemném mužském porovnávání, tak se není co divit, že namísto usměvavého, příjemně naladěného, rámě poskytujícího a sebevědomého muže potkáme zapšklého pavouka, který jen hledá mouchy, aby si na nich mohl smlsnout. Do takových se prostě nedá zamilovat.  
Jó, děvčata, nemáme to jednoduché, jak říkává moje mamina, život není žádný péříčko …