Když je ten máj, tak zkusím zase něco o lásce – pro změnu. Naštěstí je proměnlivá a nikdy nenudí, přináší spoustu věcí, které postupně prožíváme. A jak ty naše vztahy umí být hezké, tak jsou někdy podivné, až záhadné.
Takové ty chvilky romantiky, kdy si člověk zapálí svíčku, dá skleničku s tím, koho miluje, nebo se mu, nedej bože, podaří chlapa dotáhnout na romantické místo a vyloudit polibek, o tom se píše samo, jenže kde pořád brát inspiraci? To patří zamilovaným a mladším, popřípadě těm, kdo měli větší štěstí a našli protějšek se stejnými touhami. Musela bych si to vymýšlet, ten můj na láskyplné obřady moc není, okolo všeho takového má plno „keců“ a oklik.
Kolikrát mi ani nezbylo než závidět holkám, když vyprávěly zážitky z prvního máje. A já si chtěla tyhle blbosti fakticky prožít, nejenom o nich číst. No, ale každý má něco jiného a ten můj prostě nebyl vzorem Jiráskovi. A navrch nečetl Máj. Jeden je na cukrbliky, jiný umí doma vytapetovat. Nejhlavnější je, aby se tyhle věci v páru sladily a nikomu nic nechybělo, proto se musí občas zvolit kompromis.
Partnerství je vlastně hlavně o dohodě, o začátku říká skoro každý, že se musí sem tam hrana obrousit. My máme hrany dávno omleté, ale na co si nikdy nezvyknu a dělá to potíž i některým mým kámoškám, je takové to chlapské mlčení, kdy je ponořen do svých myšlenek (a to nám pak brouzdá hlavou všelijaká představa, do čeho je asi ponořen), ukrývá se ve své dílně (noře, jiném místě, kam ženské tak nějak přirozeně nemají přístup) a řeší ty převratnosti, pro které ženské podle nich nemají pochopení (jako třeba nekonečnost vesmíru, černé díry, život na jiných planetách, a tak).
Je pravda, že svoje potřeby má i ženská, zejména podělit se o důležitosti, jako jsou: školní úspěch dětí, nový milenec sousedky, nejlevnější pampersky, zaručený návod na teplákovou skvrnu, úžasná barva vlasů, první šediny a značka piva konzumovaná naším drahouškem, ale zatímco my si ochotně všechno sdělíme a dost u toho kdákáme, muži významně mlčí. Tohle mě opravdu štve. Já se totiž klidně cítím na to, že bych mu poradila s tím vesmírem, životem na jiné planetě nebo zkoumáním černé díry. A tak se ptám, proč nám to chlapci tak důsledně tají a chtějí si to nechat pro sebe? Nemáme snad rovnoprávnost?
Vezměte nás s sebou v máji na exkurzi do své jeskyně ať to pochopíme!!!