Abych to ale až tak neošidila, uvaříme si zázvorový čaj. Nastrouháme čerstvý zázvor, asi dva centimentry do konvice (raději do filtru), zalijeme vroucí vodou, přidáme lžíci medu a šťávu z půlky citrónu. Pro vůni můžete přidat třeba hřebíček, já si někdy přidávám mátu. Dá se to pít horké i studené, nápoj prohřívá a léčí při nachlazení, takže v létě bych ho moc nedoporučovala těm, co mají vyšší tlak, i když je docela osvěžující. V létě je na osvěžení o dost lepší zákys.
Z dnešních ingrediencí od písmene Z by se dalo vykouzlit několik polévek. Mohla by to být žampiónová krémová, bramborová se žampióny, zelná z kysaného zelí nebo zelná z hlávky. Na všechno jsem jistě recepty už někde na blogu napsala, tak se nechci opakovat, protože se dají najít na internetu. Uděláme si jenom teplý předkrm ze zapečených žampiónů. To se odkrojí nožičky, hlavičky se očistí, obrátí a položí na pekáček pomazaný olejem. Navrch se přidá třeba vajíčko smíchané se sýrem a nožičkami žampiónů nebo nakrájená šunka smíchaná se žampióny a nastrouhaným sýrem anebo se naplní něčím, co máte rádi a všechno se to zapeče. Podává se s chlebem, nejlépe ze žitné mouky.
Jako hlavní jídlo bych si udělala žebírka plněná zelím, která jsou mojí oblíbenou pochoutkou. To se vezme vyšší kotleta, řízne se do ní kapsa a naplní se kysaným zelím. Naplněné kotlety se dusí na vyšší pánvi na cibulovém základě za mírného podlévání. Výpek se potom zapráší moukou a podávají se k němu krokety, bramboráčky nebo bramborové knedlíky. Z podobných surovin se dají udělat i výborné závitky, které se připraví z vepřového plátku potřeného česnekem (samozřejmě osoleného), naplněného kysaným zelím a zamotaného podobně jako je španělský ptáček. Ty jsou zase výborné s knedlíkem. A kdybych měla zrovna chuť na rýži, dala bych si zelí koložvárské. Myslím, že na vepřové se zelím si pochutná snad každý, je to naše tradiční jídlo.
Abych ve svém závěrečném díle řekla vše, musím ještě připomenout, že jídlo není jenom o vaření, o jídle. Je to společenská událost a v zájmu zdraví by mělo být příjímáno kladně, s chutí, s příjemnými pocity, proto jsem v minulém díle věnovala zmínku aromaterapii a nyní chci ještě zmínit prostředí. Nejsem svatá a dopouštím se prohřešků, ale nemám ráda stolování na pracovním stole. Měl by to být koutek, kde je fajn, taková oáza klidu. Proto si zaslouží pozornost i výzdoba a prostírání. Jak tak pozoruji, ubrusy a domácí textilie se jakoby vytrácí, v pořadech o vaření vídávám, že se podává jenom na prostírání. Nic proti tomu, taky mě nebaví pořád udržovat čisté ubrusy, stůl se otře a je to. Jenomže stolování u hezkého aranžmá s květinou nebo dekorací má úplně jinou úroveň, než utřený stůl nebo ubrus z bakelitu.
K umění hospodyně nestačí jenom zamíchat kvedlačkou, navršit jídlo na talíře a podat na stůl, musí se postarat i o atmosféru, aby hostům chutnalo. Tohle je to kouzlo, které dělá domov domovem. Je to ta neviditelná práce, která se neodehrává přímo při přípravě jídla, nikdo ji ani nevnímá, ale má úplně stejný význam, jako jídlo samo. Květinová výzdoba, dekorace, všelijaké pičičandy a titěrnosti. To všechno má vliv na naši psychiku, i když si to ani neuvědomujeme. Jsou to takové ostrovy naší jistoty. Tam, kde chybí teplo, zpravidla chybí i výzdoba, drobnosti a vsadím se, že je tam i studená plotna.
