Slaměná vdova


Přece nebudu sama, pomyslela si a zavřela manželův sbalený kufr. Odjížděl právě na dalekou cestu na druhou stranu polokoule na obchodní misi. Jeho delší nepřítomnost v ní vzbuzovala neklid a zároveň touhu využít ten ušetřený čas k naplnění odvážné touhy.
Měla milence. Vídali se jenom příležitostně, byly to ukradené chvilky. A najednou se nabídlo pár dlouhých dní, které by mohli strávit ve vášnivém objetí. Proč to nezkusit?
Slovo dalo slovo a protože prostoru se nabízelo dost, objednali si zájezd. Pár dní u moře a nějaký ten výlet do neznáma se hodí, tělo si odpočine a hlava přijde na jiné myšlenky. Vzpomínky na hezké chvilky zůstanou ukryté na chvíle, kdy si v zimě bude potřebovat doplnit energii. Těšila se.
Na pobytovém zájezdu si v hotelu zapůjčili automobil a rozhodli se projet blízké okolí. Jeli jen tak, jak je napadlo, bezstarostně kroužili po ostrově, když se jí najednou zdálo, že se ztratili. Znejistěla. „Kroužíme pořád po stejném okruhu, zabloudili jsme.“
„Jenom klid, nikam nespěcháme.“
„A co budeme dělat? Nevzali jsme si mapu a tady se nedá koupit.“
„Nešil, cestu zpátky najdeme.“
„Ale nemáme mapu, jak je to možné, že nemáme mapu? To by můj Lojza nikdy nedopustil! Jak můžeš vyjet bez mapy?“
Najednou si vzpomínala na dovolené s manželem, který by nikdy nedopustil, aby se ztratili na neznámém místě. Věděla, že je její jistotou a pochopila, proč má právě takového muže a ne muže, jako je její milenec. Asi bych se s ním zbláznila, pomyslela si, zavřela oči a v duchu se začala těšit domů, až se jí manžel vrátí a spustí kotvu v jejich klidném přístavu.

Prohledat tento blog

Archiv blogu