Přece nebudu sama, pomyslela si a zavřela manželův
sbalený kufr. Odjížděl právě na dalekou cestu na druhou stranu polokoule na
obchodní misi. Jeho delší nepřítomnost v ní vzbuzovala neklid a zároveň
touhu využít ten ušetřený čas k naplnění odvážné touhy.
Měla
milence. Vídali se jenom příležitostně, byly to ukradené chvilky. A najednou se
nabídlo pár dlouhých dní, které by mohli strávit ve vášnivém objetí. Proč to
nezkusit?
Slovo
dalo slovo a protože prostoru se nabízelo dost, objednali si zájezd. Pár dní u
moře a nějaký ten výlet do neznáma se hodí, tělo si odpočine a hlava přijde na
jiné myšlenky. Vzpomínky na hezké chvilky zůstanou ukryté na chvíle, kdy si
v zimě bude potřebovat doplnit energii. Těšila se.
Na
pobytovém zájezdu si v hotelu zapůjčili automobil a rozhodli se projet
blízké okolí. Jeli jen tak, jak je napadlo, bezstarostně kroužili po ostrově,
když se jí najednou zdálo, že se ztratili. Znejistěla. „Kroužíme pořád po
stejném okruhu, zabloudili jsme.“
„Jenom
klid, nikam nespěcháme.“
„A
co budeme dělat? Nevzali jsme si mapu a tady se nedá koupit.“
„Nešil,
cestu zpátky najdeme.“
„Ale
nemáme mapu, jak je to možné, že nemáme mapu? To by můj Lojza nikdy nedopustil!
Jak můžeš vyjet bez mapy?“
Najednou
si vzpomínala na dovolené s manželem, který by nikdy nedopustil, aby se
ztratili na neznámém místě. Věděla, že je její jistotou a pochopila, proč má
právě takového muže a ne muže, jako je její milenec. Asi bych se s ním
zbláznila, pomyslela si, zavřela oči a v duchu se začala těšit domů, až se
jí manžel vrátí a spustí kotvu v jejich klidném přístavu.