Vesnická chalupa uprostřed zeleně. Okolí samé lesy, veliká zahrada s bazénem. Prostě idyla, která dýchá na každého již z obrázku.
Znáte
to? Vybíráte dovolenou uprostřed zimy, jara, v dostatečném předstihu.
Někdo si rád všechno plánuje a pak se těší, jak si splní všechny sny, nenechá
nic náhodě a nemusí se rozhodovat na poslední chvíli. Také nejsem z těch,
co by měli doma pořád připravený kufr a pak jenom vybírali „Last minute“,
aby vyrazili ze dne na den z bytu za sluníčkem. Musím však uznat, že
začínám tomuto způsobu cestování pozvolna přicházet na chuť. Proč? V dnešní
době se totiž už nedá vůbec plánovat. Můžete si sjednat všechno přesně ve
smlouvě, podmínky all inclusive, jídlo pětkrát denně, pitný režim v ceně,
maséra přímo na pokoj, pokojskou kolikrát se vám zachce, okna s výhledem
na moře, do lesa, na silnici nebo na pavlač, jakmile vás opustí štěstí, můžete
mít všechno naplánované do posledního puntíku a stejně je všechno jinak. Buď
nestihnete letadlo nebo vyhoří váš hotel. Nejčastějším problémem však bývá
počasí, s kterým nikdo smlouvu nepotvrdil a tak si dělá, co chce.
O
vysněném počasí na dovolenou bych mohla vyprávět. Mívám sice obvykle štěstí na
sluníčko, párkrát se nám ale stalo, že celá dovolená propršela nebo jsme jí
strávili úplně jinou činností, původně neplánovanou (třeba vlivem předem
nedomluvených epidemií). No, ale to už patří jaksi k věci. Občas musíme
přece dostat pádný důkaz, že si nemáme moc plánovat, protože všechny věci
nejsou tak úplně v našich rukou. Stačí pár bacilů, pár kapek deště a už se
to vymkne kontrole, musíme se přizpůsobit a vzít to jenom jako fakt.
Jednou
takhle přišlo nenadálé vytržení z našeho stereotypu. Naše dospělé dětičky
totiž vyrazily na svou dovolenou. Našly si hezký pronájem vesnické chalupy a
těšily se, jak si to užijí. Nejsou zrovna z těch, co se svým rodičům
pravidelně hlásí a my je za to nekontrolujeme. Věci si plánují a žijí podle
svého. Občas jim to vyjde, občas ne. Jakmile však letos dorazily na místo
dovolené, zavolaly a pozvaly nás na návštěvu. S nadšením líčily, jak je to
tam krásné a co všechno se tam dá vyvádět. A pak zničehonic přidala dcera větu:
„A hlavně s sebou přivezte deky a nějakou fleecovku, protože my jsme teplé
mikiny nechali doma a večer je tady hrozná zima.“ Zbystřila jsem pozornost,
naplánovala nejbližší možný termín, našla deky s mikinami a pak jsme vyjeli.
Pádnější argument k návštěvě bychom asi stěží hledali. Až na tu hlubokou
vodu v trávníku, přikrytý bazén na zahradě, tmavé mraky na obloze, mokré
lesy v okolí a pár dalších maličkostí, si vybrali opravdu nádherné místo pro
letní dovolenou, kousek u Plzně.
