Když jsem byla osudem obsazena do role babičky, přemýšlela jsem, jak ji uchopit. Jiné je to u holky a jiné u kluka. Mně byl přidělen kluk, tak jsem musela jít do sebe.
Tenkrát
jsem sice byla mladší, ale úplně v jiné kondici, rozsezená z kanceláře jsem se
musela trochu hodit do latě. Jinak bych nemohla hrát fotbal a jiné formy
zábavy. To jsem pochopila velmi brzy. A taky bylo třeba nastavit způsob
komunikace, protože naše rodina je poněkud jiného ražení než jiné, se
sourozenci jsme byli zvyklí na věčný souboj nejen slovní, ale někdy tělo na
tělo, nikdo nikoho nešetřil, jinak bychom v naší smečce stěží přežili.
To
však nebylo smyslem mého babičkování, chtěla jsem být jako moje babičky hlavně
oporou, mírným kritikem, laskavým posluchačem a parťákem do hry. Tady ale musím
uznat, že na mé babičky nemám, protože nejsem dost trpělivá na nekonečné hraní
karet či stolních her. Ale vnuk je dostatečně bystrý, tak si najdeme obvykle jinou
zábavu.
Od
mala obdivuji některé jeho myšlenkové pochody, protože co z něj někdy vypadne,
to by nenapadlo ani mě, tak jsem zvědavá, co z něj jednou bude. Musím si však
ještě pár let počkat. Minule mě ale na návštěvě mile překvapil, prý má o své
budoucnosti jasno.
„A
čím chceš být, až budeš velký,“ ptám se.
„Já
budu hospodský. To je už jistý. To bych chtěl dělat. Dokonce už jsem dostal
smlouvu, abych jí podepsal, Jožka mi už práci nabídl“. (provozovatel restaurace
v jejich vesnici)
Čuměla
jsem jako vrána, to se nedá jinak popsat, protože když mi řekl, že mohl
podepsat smlouvu, tak jsem nevěřila vlastním uším. V devíti letech mi nikdy
nikdo práci nenabídl, vypadá to, že má před sebou skvělou budoucnost.
„A
proč jsi to teda nepodepsal?“ zajímalo mě.
„Když
já ještě nevím ....“
„Máš
recht, tak mu klidně řekni, že když ti tu smlouvu nedá, tak mu budeš
konkurovat, já ti s tím pak pomůžu.“
„Tak
jo. Jo a babi, už mám dvě holky, ale je to tajný!“
„Fakt?
A už jste si to spolu řekli?“ (Jakože se navzájem milují).
„No,
s touhle jsme si to ještě neřekli, ale je druhá!“
Takže,
pšt, je to tajný! Tohle má asi po mně, takových, s kterýma jsem si to nikdy
neřekla a jenom si to myslela, bylo, jéje! Má ještě co dohánět.
