Stála sama ve svém obývacím pokoji a dívala se oknem na ulici. Pršelo. Dávno se setmělo. Venku naplno svítila okna protějšího domu i pouliční osvětlení. Po chodníku pomalu kráčela dvojice. Ona držela ledabyle v pravé ruce deštník, on měl kapuci hozenou na hlavě. Drželi se za ruce a usmívali, jako by je okolí vůbec nezajímalo. Nevadily jim ani studené kapky deště. Blázni, pomyslela si, přitom však přistihla sama sebe, jako by jim tiše záviděla. Najednou, jako by nic, ji napadla otázka, zda by vyměnila vše, co má, co jí v průběhu života spadlo do klína, za chvíli strávenou po boku někoho milujícího. Po boku muže, kterého by milovala a s nímž by byla ochotna zapomenout na všechno ostatní.
Životních zkušeností nasbírala plné hrsti. Padaly jako drahokamy samy, z nebe. Dětství bez otce, první láska zpečetěná sňatkem z donucení. Procitnutí po dvou letech, nevěra manžela. Hádky, rozvod. Zůstala sama na výchovu společného dítěte. Otce nahradila pravidelná suma na účtě, stačila pokrýt náklady na stravné a zájmový kroužek. Odložila lásku na později, odložila vše. Rozhodla se vychovat dítě a splnit svůj životní závazek. Okamžikem tohoto rozhodnutí zpečetila slib daný sama sobě. Provedla nezbytné změny a život šel dál.
Uběhlo pár let. Pod vlivem zaběhlého stereotypu jakoby ani nevnímala, že přichází okamžik nové změny. Studium a internát. Dítě pomalu dospělo a začalo si zvykat na život bez mámy. „Měj se, mamko, a kdyby něco, ozvi se, ať nemám starosti.“
„Jasně“, odpověděla a rovnou se usmála v duchu nad představou, jak volá svému dítěti a žádá řešení svých starostí. Koutek úst dal najevo pobavení, ruka zamávala. Časem si zvykla. Den za dnem plynuly jako voda v řece. Plynule, stejně, poklidně. Práce, odpočinek. Práce, odpočinek. Občas nějaké to povyražení a zase práce, odpočinek. Někdy se práce stane smyslem života, aniž bychom to chtěli.
Jednou si však řekla, že přišel ten správný čas pokusit se uzavřít smlouvu se štěstím, s láskou. Takový pokus o smír, po všech neúspěšných pokusech. Ale jak začít? Dostala bláznivý nápad. Podala si inzerát. „Jestli mám potkat štěstí, přijde. Jestli ne, tak mě stejně mine,“ řekla si pro sebe a poskládala slova přímo, žádné okliky: Hledám muže na společnou dovolenou u moře. Zn: Každý za své.
Dychtivě otevírala první odpovědi na inzerát. Základní údaje moc neprozradily o adeptech na společnou dovolenou u moře. Na první pohled vybrala ze všech nabídek tři. Ostatní vyřadila. Buď ji odpovědi nezaujaly, nebo neodpovídaly její představě. Lákavé letní dobrodružství ji začalo vzrušovat. Touha poznat něco nového, co už dávno nezažila. Vlastně nikdy, když tak o tom přemýšlela.
Dříve nezbývalo na drahé dovolené, výdaje postačily stěží na chod domácnosti a zajistit potřeby. Občas nějaký hezký kousek hadříku pro parádu, dárek pro sebe a pro dítě. Představa zvuku cikád, šumějícího moře, západu slunce a zábavného muže u sklenky šampaňského dostávala vábivý nádech, růžové pozadí a nedala jí spát. Najednou jako by se nemohla dočkat zítřka.
Přestala vnímat pracovní zatížení, upnula se na myšlenku, jak to všechno dopadne. Svým navyklým způsobem začala vymýšlet plán, jak svůj sen uskutečnit. Sjednala si setkání se všemi odesílateli a postupně se s nimi seznámila. Ze všech zbyli dva, co projevili vážný zájem dotáhnout původní záměr do úspěšného konce.
Rozhodla se nic neuspěchat a dala všemu čas. Srdce naznačilo větší zájem o jednoho, rozum zabránil unáhlenému rozhodnutí. Odložila ho na neurčito. Do termínu dovolené zbývaly dva měsíce. Nabídky zájezdů „Last minute“ byl však plný internet. Vymluvila se nenápadně na pracovní zatížení a vyčkávala, jak to celé dopadne. V průběhu času události nabíraly směr.
Srdce zahořelo pro muže označeného v její mysli číslem 1. I s druhým jí bylo dobře, byl zábavný. Rozhodla se nic sama neřešit, až to přišlo. Vysněný jejího srdce najednou dovolenou odmítl z důvodu pracovního zaneprázdnění. Přesto projevil dostatek citu a upřímně litoval. Řekla si, že to je život. Hodila to za hlavu a zůstali dál v kontaktu. Štěstí musí přijít samo, nemá smysl lámat to přes koleno. Nechala tomu volný průběh. K moři však nakonec odjela s tím druhým, i když to nebylo úplně podle její představy. Rozhodla se dostát svému slovu a zatoužila po klidu a odpočinku.
Jak to bylo s happyendem?
Dovolená dopadla úžasně. Vrátila se opálená, ověšená šperky. Dokonce se vrátila zamilovaná. To prozradil lesk v očích. Procházky kolem moře za svitu měsíce, horký písek mezi prsty, barevné kopečky zmrzliny. Vlažná objetí a dvoulůžko uprostřed hotelového pokoje. Na něm dva. On si četl knihu a ona psala textovky někomu, po kom se stýskalo jejímu srdci.
