Ťukla na zprávu od ctitele. Zvědavě prohlédla jeho profil, obyčejný, bez fotky, přesto na něm bylo něco, co ji zaujalo. Jako by z něj vyzařoval zvláštní smutek.
Zuzana byla právě bez lásky. Ukončila dlouholetý vztah, nějak vyčpěl a vytratil se. Rozhodla se zkusit to chvíli sama. Když ji to omrzelo, založila schránku s profilem a začala anonymně konverzovat. Co kdyby štěstí udělalo otočku? A když ne, každá zkušenost dobrá. Bývalým láskám dala jednou pro vždy vale, cítila se zralá na nové dobrodružství, měla o životě jinou představu.
Občasná konverzace po netu jí chvíli vystačila. Pak přišla na řadu zvědavost. Její věk necelých 25 let dodával jistotu a sebevědomí. Přesto se cítila někdy tak sama. Rodina daleko, ona uprostřed velkoměsta. Až přišlo nenápadné pozvání na kávu. Kolikáté už? Bude to k něčemu? Hodila hlavou a zkusila štěstí. Přijala. Poslala své číslo a téměř okamžitě obdržela textovku. Káva ještě téhož dne. Nerozmýšlela se.
Druhý den přišla celá nadšená. Padli si do oka. A jak to u ní chodilo skoro ve všem, vrhla se do vztahu po hlavě. Události šly docela rychle. Do tří neděl spolu bydleli, samozřejmě v její garsonce. Zrovna mu končila nájemní smlouva, tak na co čekat? Přestěhoval svých pět švestek. Něco oblečení, nějaké talíře. A začal se vyskytovat v jejím životě. Zpočátku byla nadšená, společné večeře, plánování skvělé budoucnosti. Vyprávění z minulosti na ni prozradilo velkou chuť cestovat a poznávat svět.
Najednou se ukázalo, že nový nápadník je přímo terno. Všude měl spoustu známých, v rodině fungovala dobře zajetá firma, občas přinesl nějaký dárek. Pravidelně odcházel, pravidelně se vracel. A pravidelně měnil telefonní čísla. Jenomže to růžové brýle neviděl, navíc měl pokaždé příhodnou odpověď. Jednou ztratil telefon, jednou si polil SIM kartu, pak ho pár dní nechal u kamaráda.
Tak to šlo asi půl roku. Jeho další zvláštností bylo, že téměř nevycházel z domu. Myslím společně. Žádná společná setkání s přáteli, žádné vycházky. Jen on a ona. Zdálo se to tak romantické.
Když objevil její touhu po dobrodružství, nabídl jí společnou cestu. Nedávno se právě z jedné vrátila a měla něco našetřeno. Udělali velký plán. K jeho uskutečnění scházelo málo, šla požádat o vízum, vyřídit nezbytné. Pochopitelně měl už připravené ubytován, dokonce i práci, aby se jim dobře vedlo do začátku. Už ve snu kupoval dům, skoro sídlo, někde na Floridě. Jeho nacpané konto slibovalo, že se neztratí. Bylo třeba jen trochu posílit společné finance.
Jak si naplánovali, tak udělali. Vybrala letité úspory. Když jí je rodiče předávali, s rozpačitým úsměvem a obavami, dvakrát předvedl svou limuzínu a bylo po všech pochybách. Chování ovládal na jedničku. Přesně věděl, co zapůsobí. Nablýskané auto na malém městě, co na tom, že nebylo jeho? Stejně to nikdo nevěděl. Byl rád, že má na legitku.
Pak se přestal vyskytovat doma na noc. Přes den občas zavolal, podal informace, aby se nestrachovala. Jenomže v noci měl zase jiný program. Těžce nemocný tatínek, spousta rodinných trablů. Návštěva rodičů, sestry, plno příbuzných. Po čase trápení jí došlo, že je zase sama. Sice měl v její skříni věci, v koupelně zubní kartáček, ale postel byla prázdná. Do toho přibyly rodinné starosti.
Až se jednou vrátila z práce, otevřela skříň a pochopila, že ten zlý sen byl skutečný. Zůstala jí bunda a pár talířů. Krámy zamkla do komory a přemýšlela o jeho vyprávění, jak odchází beze stopy a zanechá něco na památku. Za současného ujišťování, že jí by to nikdy neudělal, protože jí miluje.
Zakrátko se odmlčely i jeho telefony. Ještě stihla zaznamenat ztracenou platební kartu a vybraný účet. Naštěstí vzala rozum do hrsti, i když jí ho po tom všem moc nezbylo a podnikla nutná opatření. Od té doby ho neviděla. Připomněla jí ho až obsílka na výslech u Policie. Lásku přes internet nepokoušel, z podobných úletů je vyléčená. Mihotavé štěstí se pak přece vrátilo. Začala opravdu žít a našla opravdového chlapa.
